10 C 101/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Kateřinou Navrátilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 530 Kč s úrokem v kapitalizované výši 13 841,30 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 32 162,52 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 5 505,82 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 162,52 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 27. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 530 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen jako„ Společnost“) a žalovaný uzavřeli dne 4. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“). Na jejím základě poskytla Společnost žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 6 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a částku 22 800 Kč za hotovostní inkaso splátek. Konečně si žalovaný ve Smlouvě zvolil další doplňkové služby a zavázal se zaplatit poplatek za životní pojištění ve výši 960 Kč a za asistenční služby ve výši 720 Kč (dále jen jako„ poplatky“). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a poplatky zaplatit v 80 týdenních splátkách po 991 Kč, počínaje dne 11. 4. 2019 a konče dne 15. 10. 2020. Žalobkyně uvedla, že Společnost před uzavřením Smlouvy odborně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od něj před uzavřením Smlouvy. Takto se Společnost dotázala žalovaného na jeho rodinné, majetkové a jiné poměry. Ty žalobkyně zaznamenala do osobní karty žalovaného a porovnala s doklady poskytnutými ze strany žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Na podkladě informací uvedených v žádosti, Společnost přijala závěr, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. V tomto směru žalobkyně uvedla, že Společnost neměla důvod pochybovat o pravdivosti prohlášení žalovaného. Ten by se nadto uvedením nepravdivých údajů dopustil trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Zároveň poukázala na zásady zakotvené v zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, na presumpci toho, že kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Na tomto podkladě konstatovala, že není povinností strany a priory nedůvěřovat smluvnímu partnerovi. Přes uvedené skutečnosti žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, tedy pravidelnými splátkami do 15. 10. 2020. Od následujícího dne se tedy úročí neuhrazená jistina dosahující 32 162,52 Kč sjednaným úrokem ve výši 20,74 % ročně a Společnost respektive žalobkyně má nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Žalovaný na svůj závazek ze Smlouvy uhradil celkem 34 000 Kč. Z této částky bylo 7 837,48 Kč započteno na jistinu, 6 800 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy, 8 000 Kč na poplatek za administrativní činnost, 9 418,52 Kč na hotovostní inkaso splátek, 396,57 Kč na poplatek za životní pojištění a 422,57 Kč na poplatek za asistenční služby. Pohledávka ze Smlouvy byla Společností postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 1. 11. 2022, která nabyla účinnosti téhož dne. K tomuto dni byla postoupena pohledávka Společnosti za žalovaným skládající se z dlužné jistiny ve výši 32 162,52 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 381,48 Kč, dlužného poplatku za pojištění ve výši 563,43 Kč a dlužného poplatku za asistenční služby ve výši 422,57 Kč, přičemž od okamžiku postoupení žalovaný na uplatněnou pohledávku neuhradil již ničeho a žalobkyně se tak domáhá součtu uvedených částek ve výši 46 530 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 13 841,30 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 505,82 Kč, úroků ve výši 20,74 % ročně z částky 32 162,52 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 162,52 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení.

2. V podání ze dne 20. 5. 2023 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že Společnost před uzavřením Smlouvy vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly zaznamenány v jeho osobní kartě. Žalovaný měl přitom podle Smlouvy a § 84 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinnost uvést úplné, pravdivé a přesné údaje. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba], a jeho měsíční čistý příjem činí 22 573 Kč. Tento údaj Společnost ověřila z výplatních pásek a bankovních výpisů. Jeho měsíční výdaje naopak tvořily podle tvrzení žalovaného výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 13 000 Kč (zřejmě myšleno 1 300 Kč – pozn. soudu), osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, ošacení) ve výši 3 700 Kč, splátky jiných úvěrů a zápůjček ve výši 3 480 Kč. Součet uvedených hodnot výdajů dosahuje 8 460 Kč. Společnost měla dle karty žalovaného uvedené údaje ověřit na podkladě výplatních pásek a bankovních výpisů. Žalobkyně dále konstatovala, že aktuální absence některých dokladů nemůže bez dalšího znamenat, že doklady neměla k dispozici Společnost v době uzavírání Smlouvy, pokud jejich předání potvrdil žalovaný svým podpisem. Na podporu těchto svých tvrzení cituje žalobkyně obdobný závěr [název soudu], který učinil ve svém rozhodnutí ze dne 31. 7. 2020, č.j. [číslo jednací]. Zde krajský soud uvedl, že postačovalo,„ že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě“. Konečně žalobkyně konstatovala, že žalovaný uvedl, že nemá žádné vyživovací povinnosti, nebylo proti němu vedeno insolvenční řízení. Na podkladě těchto údajů interní skóringový systém Společnosti vyhodnotil, že je žalovaný schopen splácet týdně 991 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil právní subjektivitu žalobkyně. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný požádal dne 4. 4. 2019 o hotovostní poskytnutí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč na 80 týdnů. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, žije s rodiči a nemá žádné nezaopatřené děti. Příjem ve výši 22 573 Kč čistého měsíčně má z hlavního pracovního poměru u zaměstnavatele [právnická osoba], kde je zaměstnán na dobu neurčitou od září 2007. Dále měl v době podání citované žádosti úvěr u [právnická osoba], ve výši 90 000 Kč, přičemž měsíčně splácel 3 460 Kč. Mimoto žalovaný v žádosti uvedl, že jeho měsíční výdaje představují výdaje na bydlení ve výši 1 300 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava) ve výši 3 700 Kč. V kartě zákazníka bylo uvedeno, že žalovaný za účelem ověření své finanční situace poskytl bankovní výpisy a výplatní pásky. Ty ovšem nebyly soudu předloženy.

5. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo]“ soud zjistil, že dne 4. 4. 2019 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to na dobu 80 týdnů. Zároveň bylo sjednáno životní pojištění [anonymizována dvě slova] a asistenční služby [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok stanovený fixní úrokovou sazbou 20,74 % ročně, kapitalizovaný ve výši 6 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 8 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč, poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 960 Kč a poplatek za asistenční služby [anonymizováno] ve výši 720 Kč Celkem měl tedy žalovaný zaplatit 79 280 Kč formou pravidelných 80 týdenních splátek ve výši 991 Kč. Roční procentuální sazba nákladů činila 172,75 %.

6. Z listiny označené jako zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že byl žalovaný zařazen do zmíněného programu, který jej opravňoval čerpat právní, domácí a silniční asistence za cenu 9 Kč týdně. Z listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že žalovanému bylo poskytnuto pojištění pro případ, že nebude z vyjmenovaných důvodů schopen splácet poskytnutý úvěr.

7. Na základě tvrzení žalobkyně, které žalovaný nikterak nerozporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný z titulu Smlouvy uhradil Společnosti celkem 34 000 Kč.

8. Z listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ soud zjistil, že Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník ujednaly dne 1. 11. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek. Na jejím základě postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ve výši 52 030 Kč na žalobkyni. Tato pohledávka byla uvedena v seznamu pohledávek, který tvořil přílohu [číslo] k citované smlouvě. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 včetně podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že Společnost oznámila žalovanému, že pohledávka za jeho osobou byla postoupena na žalobkyni.

9. Z výzvy k plnění ze dne 10. 3. 2023 včetně podacího lístku pak soud zjistil, že zástupce žalobkyně opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 69 218,20 Kč.

10. Soud tedy uzavřel, že žalovaný požádal dne 4. 4. 2019 o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč. Společnost před ujednáním Smlouvy s žalovaným nezkoumala schopnost posledně jmenovaného splácet poskytnutý úvěr. Přes tvrzení, že tak Společnost postupovala, totiž žalobkyně soudu nepředložila jedinou listinu, z níž by bylo možné učinit závěr o ověření údajů poskytnutých ze strany žalovaného. Téhož dne pak Společnost s žalovaným ujednali smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to na 80 týdnů. Zároveň bylo sjednáno životní pojištění [anonymizována dvě slova] a asistenční služby [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok stanovený fixní úrokovou sazbou 20,74 % ročně, kapitalizovaný ve výši 6 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 8 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč, poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 960 Kč a poplatek za asistenční služby [anonymizováno] ve výši 720 Kč Celkem měl tedy žalovaný zaplatit 79 280 Kč formou pravidelných 80 týdenních splátek ve výši 991 Kč. Žalovaný uhradil Společnosti na svůj závazek celkem 34 000 Kč. Společnost a žalobkyně ujednaly dne 1. 11. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila Společnost pohledávku ve výši 52 030 Kč za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 24. 11. 2022. Konečně byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 69 218,20 Kč dopisem ze dne 10. 3. 2023. <b>Právní posouzení věci</b> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným postoupila Společnost na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 uzavřenou mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 24. 11. 2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 4. 4. 2019 Smlouvu, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok stanovený fixní úrokovou sazbou 20,74 % kapitalizovaný ve výši 6 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 8 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč, poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 960 Kč a poplatek za asistenční služby [anonymizováno] ve výši 720 Kč Celkem měl tedy žalovaný zaplatit 79 280 Kč formou pravidelných 80 týdenních splátek ve výši 991 Kč.

13. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázány Smlouvou, má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně k výzvě soudu nepředložila dostatečné důkazy k prokázání, že by Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného; Ačkoliv v kartě zákazníka byly uvedeny údaje týkající se finanční situace žalovaného, Společnost zcela rezignovala na jejich ověření. Soud je přitom přesvědčen, že pouhé zaškrtnutí formulářového políčka v žádosti nesvědčí o tom, že by jakýkoli proces, jehož smyslem by bylo ověření údajů uvedených ze strany žalovaného, proběhl. Věřitel, v tomto konkrétním případě tedy Společnost, je povinen postupovat s odbornou pečlivostí. V projednávaném případě lze za takovou odbornou pečlivost považovat minimálně posouzení a taktéž uchování dokladů, které prokazují, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla řádně prověřena. Za dané situace soud upustil od ústního jednání, které by bylo nadbytečné a procesně neekonomické, načež uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného ze strany Společnosti – jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. – řádně posouzena nebyla.

14. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek [název soudu] ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. [spisová značka], viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu ve výši 32 162,52 Kč, jakož ani požadované příslušenství.

16. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 40 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný na dlužnou částku uhradil toliko 34 000 Kč, přičemž tento závěr nebyl dokazováním nikterak vyvrácen. Bezdůvodné obohacení proto činí 6 000 Kč.

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 6 000 Kč coby bezdůvodného obohacení. Na úrok z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy měl být uhrazen původně do 15. 10. 2020, což již nastalo, přičemž se jedná o bagatelní částku. Z těchto důvodů požaduje soud za přiměřenou lhůtu 3denní ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, měl by tak nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).