10 C 102/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 36 456 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do 9 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 600 Kč od , datum, do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 2 856 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 685,77 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 364 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 33 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 600 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 856 Kč, a dále náhrady nákladů řízení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny (tj. 9 600 Kč). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel (neuhradil ničeho), úvěr tedy žalobkyně zesplatnila. Kapitalizovanou smluvní pokutu požadovala za prodlení žalovaného se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, konkrétně za prodlení žalovaného od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmu, dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

4. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav:

5. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, peněžní prostředky v celkové výši 24 000 Kč, a to ve třech platbách převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, (10 000 Kč), , datum, (10 000 Kč) a , datum, (4 000 Kč). Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % částky úvěru, tj. 9 600 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru a potvrzení o platbách na č. l. 11-12 a 18-20). Na dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na č. l. 22). Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to dopisem odeslaným dne , datum, (výzva k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku na č. l. 14-15).

6. Žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného na základě doložených pohybů na jeho bankovním účtu za období od listopadu 2022 do března 2023 (přehledy transakcí na č. l. 21 a CEPR).

7. Žalobkyně neuvedla, jak konkrétně pracovala s výpisy z bankovního účtu žalovaného a co z nich přesně zjistila, též nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků apod. Rovněž netvrdila a nedoložila, že by se blíže zajímala o výdajovou stránku žalovaného a o jeho další osobní a majetkovou situaci (jestli vyživuje nějaké další osoby, s kolika osobami sdílí společnou domácnost, jaké jsou jeho náklady na bydlení a živobytí atd.).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“12. Právní posouzení věci:

13. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací a podkladů získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, konkrétně výpisů z účtu, případně výplatních pásek (doložila však pouze výpisy, viz výše). Žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem prověřila a posoudila příjmy a zejména výdaje žalovaného. Netvrdila, že zjišťovala a ověřovala jeho celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí apod. Žalobkyně nezjišťovala celkové příjmy a výdaje domácnosti a jakým způsobem se na nich podílejí její ostatní členové, pokud s takovými osobami žalovaný domácnost vůbec sdílel. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by zjišťovala, respektive zohlednila, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši, jaká je jeho platební morálka. Nepředložila důkaz o tom, že provedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci zahájených exekucí. Žalobkyně měla zákonnou povinnost důsledného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tu však nesplnila.

14. Soud tedy dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v zákoně o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka, a to komplexně v rámci celé domácnosti, a skutečnost, zda žalovaný nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.

15. Proto považuje soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že i v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

16. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, je za situace, ve které žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč skutečně poskytla, žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se z neplatné smlouvy bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 24 000 Kč, tj. jistinu poskytnutého úvěru (výrok I. tohoto rozsudku). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud neuhradil ničeho. Byl to přitom právě žalovaný, koho v tomto směru tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní.

17. Ve zbylé části byl návrh žalobkyně zamítnut, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nemá na další plnění žalobkyně nárok – ujednání o úroku z úvěru a o smluvní pokutě je tedy rovněž neplatné. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyni tak soud nepřiznal ani požadovaný úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; výrok II. tohoto rozsudku).

18. Výrok III. o nákladech účastníků řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve věci úspěšnější žalobkyni, která prokázala odeslání předžalobní výzvy žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř., náleží náhrada nákladů v rozsahu 17,14 % (po odečtení neúspěchu od úspěchu z předmětu řízení, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 4 519 Kč). Náklady řízení v celkové výši 4 001 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek 1 823 Kč, odměna zastupujícího advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 378 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 685,77 Kč (17,14 % z částky 4 001 Kč) je žalovaný povinen zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.

19. Soud postupoval při výpočtu odměny advokáta podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zahájila předmětné řízení opakovaně na ustáleném vzoru, ve skutkově i právně obdobných věcech (z poslední doby viz např. řízení vedená pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ). V těchto případech tak v návrhu dochází pouze ke změně základních identifikačních údajů.

20. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 823 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 459 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 364 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

21. Lhůta k placení vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. Při nečinnosti žalovaného soud nemohl zjistit, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni (viz odstavec 17 výše).