10 C 109/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 47 586,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 496,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 31 920,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 352,03 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a dále smluvní pokuty 169,19 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 476 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedených částek společně se zákonným úrokem z prodlení a úhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 55 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit dle sjednaných podmínek. Součástí ujednání byl i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dále se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. V návrhu dále žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Vycházela zejména z tvrzení žalované před poskytnutím úvěru a z jí předložených podkladů. Osobu žalované rovněž lustrovala v relevantních databázích. Ověřená výše měsíčního příjmu žalované činila 34 609 Kč. Úvěr žalované poskytla bezhotovostně prostřednictvím bankovního převodu na jí uvedený účet, a to dne , datum, ve výši 23 000 Kč. Na dluh žalovaná zaplatila dne , datum, částku 75,43 Kč, poté až dne , datum, částku 7 427,84 Kč. Žalobkyně rovněž s odkazem na svůj sazebník požadovala po žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, protože žalovaná se dostala do prodlení. Smluvní pokutu 169,19 Kč požadovala za období od , datum, do , datum, . Žalobkyně dodala, že pokud soud nebude mít za prokázané, že žalovaná žalobkyni dluží uvedené částky z titulu sjednané úvěrové smlouvy, požaduje přiznání alespoň poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet žalobkyně jistinu dluhu převedla. Předžalobní výzvu žalobkyně zaslala žalované dne , datum, ., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila, že posouzení úvěruschopnosti provedla dle své interní metodiky. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 34 609 Kč, což dle žalobkyně bylo dost na bezproblémové splácení úvěru. Příjmy žalované ověřovala žalobkyně z výpisu z běžného účtu žalované, který přiložila k vyjádření. Dále osobu žalované lustrovala v několika registrech (CEE, insolvenční rejstřík. registr neplatných dokladů apod.).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jí v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do její datové schránky.

4. Z jednání nařízeného na , datum, se žalobkyně včas omluvila s tím, že nehodlá navyšovat náklady soudního řízení účastí jejího zástupce na jednání. Měla za to, že žalovaná její nárok nerozporovala, skutková tvrzení nejsou sporná, a její účast na jednání proto není nezbytná. O odročení jednání nežádala. Žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána. Soud s ohledem na uvedené věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (i jejího zástupce) a žalované.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním, kterou žalobkyně žalované umožnila čerpat úvěrový rámec ve výši 55 400 Kč. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním, RPSN činilo 1 246,40 % a denní úrok 0,883 %. Datum splatnosti bylo , datum, a výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na její bankovní účet. Úvěr ve výši 23 000 Kč žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě dne , datum, (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na č. l. 10-12, autorizace ověření totožnosti na č. l. 13 a přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli na č. l. 17). Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (č. l. 27-35). Žalovaná se zavázala splatit vyčerpanou část úvěru spolu s úrokem a poplatkem za sjednání úvěru v předepsaných splátkách. Protože se žalovaná dostala s úhradou splátek do prodlení, žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky ve výši 47 971,62 Kč (prodlení v délce 91 dní na č. l. 41). Při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupuje žalobkyně dle předloženého interního dokumentu (obecné principy posuzování a filozofie společnosti na č. l. 36-38). Konkrétně při posuzování úvěruschopnosti v daném případě žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a zaznamenaných na výpisu o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 16), na listině nazvané identifikované příjmy (č. l. 15) a z výpisu z jejího účtu (č. l. 54-78); k tomu viz níže. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalované doporučeně výzvu k úhradě před podáním žaloby (č. l. 42-43). Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného.

7. Žalobkyně podle soudu neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. K žalobě doložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované a její identifikované příjmy, společně s výpisem z běžného bankovního účtu žalované. Z těchto listin však plynou pouze dále nijak neověřené a nedoložené informace, dle kterých žalovaná žije s dalšími dvěma osobami, výše jejích pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 2 000 Kč, výše výdajů na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 500 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelkou byla 25 000 Kč, žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu 34 609 Kč (zjištěného z doloženého výpisu z účtu). Podle žalobkyně měla žalovaná disponovat příjmem 14 900 Kč, s rezervou pro výdaje 600 Kč a s minimálními výdaji 10 030 Kč. Žalobkyně neuvedla, jakým způsobem zjišťovala či ověřovala výdaje žalované, ani jak konkrétně pracovala s výpisem z jejího bankovního účtu. Z něj očividně ověřila pouze její příjem, avšak už pominula, respektive nijak nezohlednila, že je na něm řada rizikových transakcí (hazard či sázky, příjemci Tipsport, chance.cz, korunka.eu či sazka.cz) i půjček žalované u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (např. půjčka 80 000 Kč u společnosti , právnická osoba, dne , datum, , nebo několik půjček u stejné společnosti v květnu a červnu 2024 v řádu tisíců korun).

8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“15. Právní posouzení věci:

16. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 23 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdila, že zjišťovala rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry žalované, neuvedla, a především nedoložila k tomu však žádné další skutečnosti a důkazy [zejména zda skutečně došlo ke zjištění a ověření především výdajů žalované, případně dalších souvisejících skutečností (a s jakým výsledkem)]. Z předloženého výpisů z účtu žalované vyplynulo, že tato jednak pravidelně činila rizikové transakce, byť v menších částkách, ale zejména si v krátké době před uzavřením smlouvy s žalobkyní půjčila finanční prostředky i od několika dalších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Zjevně tak řešila svou nepříznivou finanční situaci více půjčkami. Tuto okolnost žalobkyně očividně nijak nezohlednila, ač ji měla vést k daleko větší aktivitě, důslednosti a opatrnosti. Dle názoru soudu se tak v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Je zřejmé, že žalobkyně řádně neověřovala a nezjišťovala výdaje žalované a její skutečné majetkové poměry.

17. Za situace, při které žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

18. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž žalobkyně na jejím základě žalované poskytla 23 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co jí žalobkyně poskytla z neplatné smlouvy o úvěru. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 15 496,73 Kč, tj. jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud uhradila celkem 7 503,27 Kč); viz výrok I. tohoto rozsudku).

19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatným je tak ujednání o poplatku za sjednaný úvěr, o případných dalších poplatcích za sjednané volitelné služby, jakož i o smluvní pokutě za prodlení se splacením úvěru. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaké jsou její možnosti. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.

20. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstala nečinnou, a žádné náklady jí tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

21. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 380 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 904 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 476 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

22. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.