10 C 112/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , narozená Anonymizováno státní příslušnost Anonymizováno doručovací adresa Anonymizováno o zaplacení 34 743 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 780 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 33 963 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 690,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 097,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 730,61 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 20 730,61 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 348 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 34 743 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne 5. 8. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 78 týdenních splátkách po 821 Kč, splátky však nehradila řádně a včas a dostala se do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 21. 10. 2025, což bylo žalované písemně oznámeno. Celkem žalovaná na dluh uhradila 29 220 Kč.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne 5. 8. 2021. Z té vyplývá, že majetkovou situaci žalované prověřila původní věřitelka z pracovní smlouvy a z faktur. Vycházela přitom z toho, že žalovaná je podnikatelkou s měsíčním příjmem 25 120 Kč, nemá vyživovací povinnost a úvěr u jiné společnosti. Původní věřitelka rovněž nahlédla do insolvenčního rejstříku, v němž žalovaná neměla záznam.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalované doručeny fikcí podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to na adresu jejího faktického bydliště, kterou soudu sdělila telefonicky. Dle zákona již doručená zásilka byla vhozena do domovní schránky žalované dne 13. 5. 2026.

4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovanou soud vyzval k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Ze zákaznické karty ze dne 5. 8. 2021 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, bez dětí, bez auta a úvěr požaduje kvůli neočekávaným výdajům. Čistý měsíční příjem uvedla žalovaná ve výši 25 120 Kč, odhadované měsíční výdaje (blíže nespecifikované) uvedla ve výši 8 000 Kč. K ověření informací podaných žalovanou měla mít původní věřitelka k dispozici pracovní smlouvu/živnostenský list a faktury, tyto však žalobkyně soudu nepředložila.

7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 8. 2021 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 30 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 24 177 Kč a poplatky ve výši 9 786 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 821 Kč (poslední splátka 746 Kč).

8. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností k témuž dni a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 21. 11. 2025.

9. Předžalobní výzvu odeslal zástupce žalobkyně dne 16. 1. 2026.

10. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala, ověřovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.

11. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

12. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 8. 2021 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smluv důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byly postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“20. Právní posouzení věci:

21. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.

22. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Příjmy a výdaje žalované tak nelze ověřit. Kromě toho se původní věřitelka ani nijak blíže o tvrzené výdaje žalované nezajímala, vyšla pouze z jejích tvrzení, která nijak neověřovala. Nezjišťovala tedy, zda jsou v žalovanou uvedené částce 8 000 Kč promítnuty také náklady na bydlení, energie, na základní živobytí apod. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně tedy navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované, ze kterého nebylo možno učinit relevantní závěr o schopnosti žalované úvěr splácet.

23. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření její úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy (jakkoli mohla dikce výše citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, navozovat opačný dojem).

24. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalované poskytla 30 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 780 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná dosud uhradila 29 220 Kč).

25. Ve zbylé části pak soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smluv o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru a poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěrů ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na nízkou výši částky, která žalované zbývá k zaplacení na jistině úvěru.

26. Výrok III o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měla mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

27. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 738 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 390 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 348 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

28. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.