10 C 118/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 32 298 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 10 298 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 298 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 003,75 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 323 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 32 298 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela dne 20. 6. 2025 s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla celkem 22 000 Kč, a to na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 28. 8. 2025 spolu se smluvním úrokem ve výši 10 298 Kč. Žalovaná v uvedené lhůtě splatnosti úvěr nezaplatila a dostala se do prodlení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Žalované před podáním návrhu k soudu žalobkyně zaslala předžalobní upomínku, ani poté však dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli si žalobu s výzvou k vyjádření osobně převzala dne 22. 5. 2026, což stvrdila podpisem na doručence.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v návrhu, žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a soud tak její souhlas ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.

4. Závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 6. 2025, ve znění dodatků ke smlouvě ze dne 20. 6. 2025, 21. 6. 2025, 27. 6. 2025, 28. 6. 2025, 30. 6. 2025, 2. 7. 2025 a 3. 7. 2025, peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč. Tyto prostředky jí poskytla v několika dílčích platbách převodem na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 279,83 % ročně, v minimálních měsíčních splátkách určených dle pravidel smlouvy. Úvěr původní věřitelka poskytla žalované na 12 měsíců. RPSN činila 1 155 %.

6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalované řádně a důsledně ověřovala její úvěruschopnost (k jejím majetkovým poměrům netvrdila ani nedokládala ničeho).

7. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 1. 2026 odeslaným doporučeně dne 20. 1. 2026 spolu s předžalobní upomínkou.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

9. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazu k tomu, že původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru nenavrhla žádné důkazy a sama již v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy. Soud nepovažoval za hospodárné vyzývat žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů v tomto ohledu, neboť jde o typovou věc a žalobkyně si musí být rizika spojeného s nesplněním této povinnosti tvrzení a důkazu, k níž bývá pravidelně vyzývána ve stovkách případů, vědoma.

10. Uzavřenou smlouvu soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnila, že žalovaná čerpala od původní věřitelky peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a zpět nezaplatila ničeho. Žalovaná se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatila částkou 22 000 Kč, kterou je povinna žalobkyni vrátit. Soud tedy v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku).

12. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úroku z úvěru či jiných poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tedy dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 003,75 Kč, přičemž tato částka představuje 25 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,5 %, při zohlednění žalobou požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ve výši 2 900 Kč). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 615 Kč a nákladů na zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů za tyto úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Zástupkyně žalobkyně není plátkyní DPH, proto se její odměna o sazbu této daně nezvyšuje. Celkem tedy činí náklady řízení žalobkyně 4 015 Kč, přičemž 25 % z této částky je právě výše uvedených 1 003,75 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Soud postupoval při výpočtu odměny advokátky podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zahájila předmětné řízení opakovaně na ustáleném vzoru, ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení přitom nepřevyšuje 50 000 Kč. V těchto případech tak v návrhu dochází pouze ke změně základních identifikačních údajů.

15. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 615 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 292 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 323 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

16. Lhůta k placení vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. Při nečinnosti žalované soud nemohl zjistit, jaká je doba přiměřená jejím možnostem k vrácení jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni (viz odstavec 12 výše).