10 C 119/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 947,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 12 880,92 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 493,25 Kč, kapitalizovaným úrokem 12 388,33 Kč, nákladů spojených s vymáháním pohledávky 48 Kč a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 12 880,92 Kč od , datum, do zaplacení, a smluvní pokuty 6 066,91 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 12 880,92 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 6 066,91 Kč z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s příslušenstvím ve výši 25 776 Kč splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 3 984 Kč. Žalovaný původní věřitelce uhradil celkem 33 000 Kč, od , datum, je v prodlení s úhradou zbývající části jistiny a smluvně ujednaného příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Kromě 12 880,92 Kč s příslušenstvím (nesplacená jistina, kapitalizované úroky, zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky) si žalobkyně dále nárokovala 6 066,91 Kč, což představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nesplacené jistiny za každý započatý den prodlení od , datum, do , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že původní věřitelka ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě vyplněné žádosti o úvěr, v níž žalovaný uvedl svoje příjmy, výdaje, údaje o zaměstnání a další informace. V dané věci žalovaný při sjednávání úvěru předložil původní věřitelce výpisy z běžného účtu a doklady o výplatě invalidního důchodu. Žalobkyně dodala, že při sjednané měsíční splátce 3 984 Kč činil disponibilní zůstatek žalovaného – při zohlednění údajů, které v žádosti uváděl – 4 600 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky.

4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Původní věřitelka s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nevyživuje žádné dítě, je v invalidním důchodu, má střední vzdělání a celkový čistý měsíční příjem ve výši 14 987 Kč. Celkové náklady domácnosti uvedl ve výši 6 348 Kč. Při sjednávání úvěru doložil dvě poštovní poukázky prokazující výplatu invalidního důchodu za duben a květen 2021 ve výši 10 587 Kč a skeny obrazovky z běžného účtu prokazující příjem příspěvku na péči za duben a květen 2021 ve výši 4 400 Kč. Žalovanému byl poskytnut úvěr 30 000 Kč v hotovosti, s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 25 776 Kč a RPSN ve výši 272,44 %. Žalovaný měl úvěr se sjednaným příslušenstvím uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč (viz žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouva o úvěru č. l. 12 až 14 a dokumenty k prověření bonity č. l. 34-35). Smlouvou ze dne , datum, (viz smlouva o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek č. l. 19, potvrzení o provedení transakce č. l. 15) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, , odeslaným , datum, (viz oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem č. l. 17-18). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému na jeho adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva s podacím archem č. l. 22-23). Ostatní listinné důkazy ve spise nebyly pro posouzení věci podstatné.

7. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného, především co se týká jeho výdajů.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

9. Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

10. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.

11. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by tvrzení uvedená žalovaným byla jakkoli prověřována (např. výpisem z účtu žalovaného, předpisem plateb za energie apod.). V situaci, v níž sám žalovaný uvedl, že pobírá invalidní důchod, nemá zaměstnání a jeho celkové příjmy nedosahují ani 15 000 Kč měsíčně, nemůže být dostatečné, pokud původní věřitelka bez dalšího vycházela jen z žalovaným tvrzených údajů bez alespoň základního prověření toho, zda odpovídají realitě. Celkové měsíční výdaje ve výši 6 348 Kč, uváděné žalovaným, se soudu jeví jako částka podhodnocená. Žalovaný navíc v žádosti uvedl, že mu jsou prováděny srážky z příjmu, což mělo vést původní věřitelku k ještě větší ostražitosti a aktivitě. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků nebo v insolvenčním rejstříku. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení majetkových poměrů žalovaného.

12. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 a 588 o. z.). Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

13. Výše uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“14. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 30 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud nezaplatil – to se však již stalo. Podle tvrzení samotné žalobkyně totiž žalovaný zaplatil na dluh celkem 33 000 Kč, poskytnutou jistinu úvěru tedy už splatil. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně nárok na jakékoli další plnění, neplatnými jsou tak ujednání o příslušenství úvěru či o smluvní pokutě. Co se dále týče nárokovaných nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, ty žalobkyně ničím nedoložila, ani v tomto směru nemohl soud shledat žalobu důvodnou. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (viz výrok I. tohoto rozsudku).

15. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, v řízení však zůstal nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).

16. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

17. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.