10 C 135/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matky rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni na výživném neprovdané matky 2 000 Kč měsíčně, počínaje dnem , datum, , vždy k 15. dni v měsíci předem, až do dvou let věku nezletilé , jméno FO, , nar. , datum, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné neprovdané matky za období od , datum, ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí, tj. k , datum, , ve výši 34 000 Kč, přičemž je oprávněn tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách po 1000 Kč (spolu s výživným stanoveným výše) vždy k 15. dni v měsíci předem pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem 5 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , VS , var. symbol, .

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném placení výživného pro neprovdanou matku a úhrady některých nákladů neprovdané matky spojených s těhotenstvím a porodem. Na výživném požadovala 2 000 Kč měsíčně od narození dcery, na úhradě nákladů 5 000 Kč. Uvedla, že s žalovaným nikdy nevedla společnou domácnost, vztah s ním udržovala jeden rok a v době početí se s nikým jiným nestýkala. Dcera , jméno FO, se narodila dne , datum, , dva měsíce před jejím narozením se žalobkyně s žalovaným rozešla. V průběhu těhotenství ani po porodu ji žalovaný finančně nepodporoval, občas žalobkyni něco zakoupil (potraviny). Dceři před jejím narozením koupil několik potřeb pro novorozeně a v květnu, červnu a červenci 2024 zaslal na výživu dcery 5 000 Kč. Od května 2025 bylo žalovanému stanoveno výživné na dceru soudně ve výši 2 500 Kč měsíčně, uhradil také dlužné výživné. Žalobkyni nijak finančně nepodporoval. Žalobkyně dodala, že je svobodná, nemá větší majetek, je na rodičovské dovolené a bydlí u přítele. Kromě rodičovského příspěvku 9 400 Kč a přídavku na dítě 1 130 Kč nemá jiné příjmy. Vyjádřila se také ke svým výdajům. K žalovanému uvedla, že je svobodný a nemá informace o tom, zda je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, zda pobírá nějaké dávky nebo zda je zaměstnán.

2. V rámci řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, -venkov o návrhu žalobkyně na určení otcovství k nezletilé , jméno FO, , nar. , datum, , došlo k souhlasnému prohlášení rodičů o otcovství žalovaného k nezletilé. Tento soud dále schválil dohodu rodičů na svěření dcery do péče matky (žalobkyně) a na výživném, kterým je žalovaný jako otec povinen na výživu dcery přispívat (viz rozsudek ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne , datum, ).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ke svým poměrům nic neuvedl. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky.

4. Dne , datum, bylo žalovanému doručeno předvolání k prvnímu jednání na , datum, , v jehož rámci byl žalovaný poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, k věci se nevyjádřil a žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.

5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odstavce třetího citovaného ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

6. Žalovanému byla doručena žaloba. K prvnímu jednání nařízenému na , datum, se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ač předvolání k jednání spolu s poučením o následcích nedostavení se mu bylo doručeno více než 10 dnů přede dnem konání jednání (dne , datum, ). Žalobkyně navrhla, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání.

7. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř., soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

8. Nárok žalobkyně na výživné pro neprovdanou matku, jakož i na úhradu jejích nákladů spojených s těhotenstvím a porodem plyne z § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Výživné lze matce přiznat ode dne porodu, nejvýše však do dvou let po něm, a to i zpětně (§ 922 odst. 2 o. z.). Splatnost výživného se obecně řídí pravidly uvedenými v § 921 o. z. Výše požadovaného výživného i nákladů spojených s těhotenstvím a porodem se soudu nejeví jako nepřiměřená, při nečinnosti žalovaného v tomto řízení nic nesvědčí pro opačný závěr.

9. Soud tedy v souladu s výše uvedeným rozhodl o povinnosti žalovaného platit žalobkyni měsíční výživné pro neprovdanou matku ve výši uplatněné v žalobě (2 000 Kč), a to od okamžiku narození dcery do jejích dvou let věku (výrok I tohoto rozsudku). Dále rozhodl o jeho povinnosti uhradit žalobkyni doposud vzniklé dlužné výživné, a to ve splátkách (po 1000 Kč měsíčně, hrazených vedle pravidelného měsíčního výživného), které považuje za přiměřené výši dluhu (výrok II tohoto rozsudku). Při soudem stanovené měsíční splátce dlužného výživného dojde k celkové úhradě dluhu v odpovídající době, výhoda splátek je však žalovanému poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu této části rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku dlužného výživného. Výrokem III tohoto rozsudku soud dále zavázal žalovaného k zaplacení (jednorázových) nákladů spojených s těhotenstvím a porodem žalobkyně ve výši 5 000 Kč.

10. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náhrady nákladů řízení se však vzdala a její přiznání nepožadovala, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV tohoto rozsudku).

11. Soud žalovanému uložil také povinnost zaplatit soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též jen „zákon o soudních poplatcích“), ve spojení s položkou 7 písm. a) tohoto sazebníku – žalobkyně požadovala jednak jednorázovou úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (zde je soudní poplatek 1 000 Kč), jednak opakující se dávku měsíčního výživného (zde je s ohledem na celkovou výši výživného za 2 roky, tj. 48 000 Kč, soudní poplatek 500 Kč). Žalobkyně je od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. f) tohoto zákona osvobozena, a podle jeho § 2 odst. 3 tak přešla poplatková povinnost na žalovaného. Soudní poplatek soud vyměřil podle pravidel stanovených v § 6 odst. 1, 2 a 3 zákona o soudních poplatcích (výrok V tohoto rozsudku).

12. Lhůtu k placení soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 o. s. ř.