10 C 144/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 520 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný jel dne datum městskou hromadnou dopravou provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „přepravce“), bez platné jízdenky. Podle smluvních přepravních podmínek tak přepravci vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez jízdního dokladu. O této skutečnosti byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou s přepravcem uzavřela dne datum a na základě které uvedenou pohledávku nabyla. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému zaslala dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10).

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaný cestoval dne datum prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje přepravce (linkou 18); v čase 6:48 byl kontrolován pracovníkem přepravce, neprokázal se však jízdním dokladem, což stvrdil svým podpisem na zápisu o provedené přepravní kontrole č. hodnota, kterým byl informován o povinnosti uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč, a to do patnácti kalendářních dnů od provedené přepravní kontroly.

6. Dne datum si přepravce a žalobkyně sjednali převod souboru pohledávek (mezi nimi i právě popsaná) za úplatu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum spolu s předžalobní výzvou k její úhradě (odesláno na evidenční adresu žalovaného téhož dne).

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Nárok žalobkyně na zaplacení jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč vyplývá z § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, popř. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a smluvních přepravních podmínek. Mezi přepravcem jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vozidla provozovaného přepravcem (§ 2550 a § 2578 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 2, § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu), což je v řízení prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem a v případě jízdy bez jízdního dokladu (rovněž prokázáno uvedenou listinou) též přirážku k jízdnému ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami, tj. 1 500 Kč, což je v souladu s výše popsanými zákonnými ustanoveními. Žalobkyně současně prokázala svou aktivní legitimaci nabytím pohledávky od přepravce na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek, mezi nimi i nyní žalované. Soud proto žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení z dlužné částky od data následujícího po splatnosti pohledávky, ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v tomto případě 15 % ročně.

8. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zastupujícího advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) a paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Zástupce žalobkyně nedoložil, že je plátcem DPH, proto se odměna o sazbu této daně nezvyšuje.

9. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.