10 C 15/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 299 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující po žalovaném 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení a dále v části požadující smluvní pokutu 2 499 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku za žalobu 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno Anonymizováno variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 12 299 Kč s příslušenstvím jako postoupené pohledávky z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“), a žalovaným dne 28. 3. 2024, na jejímž základě vyplatila původní věřitelka na bankovní účet žalovaného č. č. účtu téhož dne 7 000 Kč a poskytla jej na dobu neurčitou. Smluvní strany sjednaly úrok z úvěru 40 % měsíčně, který se žalovaný zavázal hradit měsíčně přirostlý vždy za uplynulé období; jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli za trvání smlouvy. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, ačkoli byl opakovaně upomínán. Následně původní věřitelka oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 7. 2024. Žalobkyně získala pohledávku dvojím postoupením a předžalobní upomínku odeslala žalovanému dne 20. 7. 2025. Ke zkoumání majetkových poměrů žalovaného před sjednáním úvěru nebylo tvrzeno ničeho (kromě lustrací ve veřejně dostupných databázích), žalobkyně sama v návrhu operovala s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si na základě žádosti žalovaného (č.l. 9) potvrdili dne 28. 3. 2024 prostředky dálkové komunikace Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (č.l. 10-11), na základě které obdržel žalovaný na svůj bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol částku 7 000 Kč (č.l. 19), za který se zavázal měsíčně hradit „přirostlý úrok za uplynulé období“ ze sjednané výše 40 % měsíčně (RPSN 5 532,56 %); samotná jistina úvěru byla splatná „kdykoli za trvání smlouvy“. Dopisem ze dne 28. 7. 2024 oznámila původní věřitelka žalovanému zesplatnění úvěru v celkové výši 22 083,17 Kč k témuž dni (č.l. 20). Smlouvou ze dne 2. 6. 2025 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným společnosti právnická osoba., IČO IČO (č.l. 21-26), která ji smlouvou ze dne 10. 6. 2025 postoupila žalobkyni (č.l. 27-32), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 20. 7. 2025 (č.l. 33), odeslaným dne 23. 7. 2025 spolu s předžalobní výzvou žalobkyně (č.l. 33v, 34).

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí smluvních stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „o. z.“).

6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalovanému jakkoli ověřovala jeho úvěruschopnost (k jeho majetkovým poměrům netvrdila ani nedokládala ničeho, provedení tvrzených lustrací neprokázala) ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které více než pětisetnásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.

7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na jeho bankovní účet 7 000 Kč; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalovaného vychází, žalovaný nevrátil ničeho ani původní věřitelce, ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky (dnes žalobkyně) bezdůvodně obohatil uvedenou částkou, kterou je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I tohoto rozsudku).

8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl (výrok II tohoto rozsudku), a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (srov. již výše citovaný rozsudek sp. zn. spisová značka). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.

9. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu přibližně jedné poloviny požadovaného plnění (je nutno vycházet i z žalobkyní nárokovaného příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, které by činilo 1 991 Kč). Jelikož úspěch účastníků byl v zásadě totožný, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků (výrok III tohoto rozsudku).

10. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích (výrok IV tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.