10 C 150/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 151 300,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, , a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení , částka, a smluvní pokuty , částka, , dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku , částka, a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku , částka, (ve výši 85,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ) a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem 85,49 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná se ocitla s úhradou splátek v prodlení, doposud uhradila celkem , částka, . Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši , částka, a smluvní pokuty z nové dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění ve výši 0,1 % denně, kapitalizované ke dni podání žaloby na , částka, , požadovala též náhradu nákladů vzniklých prodlením dlužníka ve výši , částka, . V důsledku prodlení žalované došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i z jiných zdrojů. Žalobkyně takto zjistila, že celkový čistý měsíční příjem žalované byl , částka, , celkové měsíční náklady , částka, , ke splácení sjednané splátky tak měla dostatek zbývajících volných zdrojů. Stálý příjem žalované ověřila žalobkyně z informativních výpisů z účtu. Co se týče výdajů, vycházela žalobkyně především z toho, co uvedla sama žalovaná, přičemž spoléhala na poctivost jejího jednání v právním styku.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jí v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do její datové schránky. Bez omluvy se žalovaná nedostavila ani na soudem nařízené jednání dne , datum, .

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Z hodnocení klienta ze dne , datum, (č. l. 24 spisu) a karty klienta (č. l. 35) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované , částka, , výdajů , částka, (životní minimum , částka, , bydlení , částka, ). Žalovaná uvedla, že je svobodná a žije sama, má výuční list, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, ., a u formy bydlení zaškrtla políčko „státní/obecní“. Žalovaná na úvěr uhradila sedmkrát , částka, , tj. celkem , částka, . Z oznámení o provedení příkazu k úhradě (č. l. 31-33) soud zjistil, že dne , datum, došlo na účet žalované , částka, od plátce , právnická osoba, ., dne , datum, pak , částka, .

6. Smlouva o úvěru ze dne , datum, (č. l. 13 až 15), jakož i oznámení o schválení úvěru (č. l. 26), prokazují, že se žalobkyně smluvně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit žalobkyni celkem , částka, , a to vše ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Úroková sazba činila 85,49 %, RPSN 128,28 %.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 34 spisu soud zjistil, že úvěr , částka, žalobkyně žalované vyplatila na její bankovní účet uvedený ve smlouvě dne , datum, .

8. Výzvami ze dne , datum, , , datum, a , datum, (č. l. 36-38) žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek a zároveň ji upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne , datum, (č. l. 39, spolu s vrácenou zásilkou na č. l. 30) žalobkyně sdělila žalované, že tímto dnem došlo k okamžitému zesplatnění úvěru.

9. Žalobkyně dále předložila negativní výpis záznamů žalované v registru SOLUS ze dne , datum, , výpis z NRKI z téhož dne s informací o 13 institucích s žádostí a kopii občanského průkazu žalované (na č. l. 18-19, č. l. 22-23).

10. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalované dne , datum, (viz č. l. 40-41 spisu).

11. Z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , soud dále zjistil, že žalovaná měla již v době předcházející sjednání úvěru s žalobkyní sjednanou celou řadu jiných půjček (spotřebitelský úvěr u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , spotřebitelský úvěr , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , revolvingový úvěr u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Žalovaná při sjednávání dalších a dalších úvěrů uváděla nepravdivé informace, zamlčovala splátky jiných půjček nebo nepravdivě udávala svoje celkové měsíční výdaje. Za to byla citovaným rozsudkem odsouzena mj. pro přečin podvodu a úvěrového podvodu.

12. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného.

13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

14. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná se zavázala uhradit zapůjčenou částku spolu s navýšením ve stanovených splátkách, které však řádně nehradila, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně v době uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru řádně nezkoumala a neprověřovala úvěruschopnost žalované.

15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“22. Právní posouzení věci:

23. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši celkem , částka, na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Je ovšem evidentní, že žalobkyně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalované, spolehla se přitom jen na ničím nedoložené tvrzení, že výdaje žalované představují celkem částku , částka, (, částka, žalovanou tvrzené náklady na bydlení, k čemuž žalobkyně připočetla , částka, jako částku životního minima). Volné zdroje žalované tak měly činit měsíčně , částka, (mzda žalované činila průměrně , částka, čistého, žalobkyně odečetla od volných prostředků kromě výdajů výše uvedených ještě rezervu ve výši , částka, ). Žalobkyně k posouzení výdajů nic relevantního nepředložila, z oznámení o provedení příkazu k úhradě si ověřila pouze příjem žalované od společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaná měla bankovní účet a žalobkyni nic nebránilo v tom, aby důsledně od žalované požadovala předložení kompletních výpisů z účtu (nikoli jen vybraných pohybů, resp. v tomto případě jen oznámení o příkazech k úhradě týkajících se mzdy žalované) a prověřila její skutečné výdaje a blíže zkoumala její majetkovou situaci.

25. Soudu je přitom z úřední činnosti známo (viz výše citovaný trestní rozsudek ve věci žalované), že žalovaná měla řadu jiných úvěrů i z období předcházejícího sjednání úvěru s žalobkyní. Žalovanou uvedené údaje tak neodpovídaly skutečnosti, což sice žalobkyně logicky sama o sobě a bez dalšího nemusela vědět, ale jakožto profesionálovi jí muselo být zřejmé, že žalovaná svoje výdaje vyčíslila jako nepřiměřeně nízké a neodpovídající realitě. , adresa, může žalobkyně spoléhat na poctivost žadatele o úvěr v situaci, v níž jako jediný výdaj uvede částku , částka, na bydlení a ve zbytku deklaruje nulové výdaje. To mělo žalobkyni vést k daleko větší důslednosti a opatrnosti. Pokud by si tedy např. od žalované vyžádala již zmíněné výpisy z jejího bankovního účtu, minimálně některé z předchozích úvěrů by odhalila a mohla by daleko důsledněji posoudit reálné výdaje žalované. To ovšem žalobkyně neučinila a bez dalšího se spolehla jen na to, co jí žalovaná sdělila. Takový postup nebyl v daném případě dostatečný a zákonným požadavkům neodpovídá. Navíc i z výpisu z registru NRKI vyplynulo, že žalovaná měla další úvěry (viz kolonka „instituce s žádostí – 13“), což mělo vést žalobkyni k daleko větší aktivitě při ověřování úvěruschopnosti. K tomu nicméně nedošlo.

26. Dle názoru soudu se tak v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Za situace, při které žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

27. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž žalobkyně na jejím základě žalované poskytla , částka, , je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co jí žalobkyně poskytla z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud žalobkyni nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni , částka, , tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud uhradila , částka, ; viz výrok I. tohoto rozsudku).

28. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru, smluvních pokutách, pojištění úvěru i nákladech spojených s prodlením či s vymáháním dluhu. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a na něj navazující judikaturu, viz např. rozsudky Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , Krajského soudu v Brně – pobočky ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nebo Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná, byla však v řízení nečinná.

29. K nároku na zákonný úrok z prodlení dále soud podotýká následující. Podle jeho přesvědčení žalobkyně zatím nemá na tento úrok nárok, protože k úhradě částky bezdůvodného obohacení (zbývající jistiny poskytnutého úvěru) žalobkyně žalovanou dosud pro ni srozumitelným způsobem nevyzvala. Vyzvala ji toliko k úhradě , částka, v oznámení o zesplatnění ze dne , datum, , v předžalobní výzvě pak k úhradě téže částky s příslušenstvím. Na tyto částky však žalobkyně nárok vůbec nemá, jak je vysvětleno v tomto rozsudku, žalovaná proto není s jejich úhradou v prodlení. Do prodlení se dostane až tehdy, neuhradí-li soudem přiznanou částku – odpovídající jistině poskytnutého úvěru po odečtení dosud zaplacených splátek – ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, jak již soud uvedl výše. Soud si je vědom odlišného přístupu, respektive názoru na nárok věřitele na zákonné úroky z prodlení spotřebitele z nevráceného bezdůvodného obohacení (např. od oznámení o zesplatnění úvěru nebo od marného uplynutí lhůty k zaplacení určené v předžalobní výzvě apod.), který se v judikatuře soudů také objevuje. Poukazuje však na názor Nejvyššího soudu v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že „[v]ytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že jí měl přiznat právo na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a s úhradou se dostala do prodlení, tj. od , datum, , přehlíží, že šlo o výzvu k úhradě dluhu vyplývajícího ze zesplatnění úvěru, nikoliv o výzvu k vrácení poskytnuté jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobkyně žalovanou vyzývala k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu, že mezi nimi uzavřená smlouva je neplatná, tudíž se nemůže prosadit závěr, že se žalovaná s vrácením poskytnuté jistiny ocitla v prodlení“ (zvýraznění přidáno – pozn. soudu). S uvedeným závěrem se soud ztotožňuje a podle jeho názoru platí i v nyní posuzovaném případě.

30. Soud uzavírá, že s ohledem na závěry již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, lze tedy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak v tomto případě dosud v prodlení s vrácením jistiny úvěru není.

31. Jelikož úspěšnější v řízení byla žalovaná (soud zohlednil všechny žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí), které však v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (viz výrok III. tohoto rozsudku).

32. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.