10 C 159/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 396 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 20 388 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 580,58 Kč, kapitalizovaného úroku 898,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 006,17 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 8 741,88 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 234 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 23 396 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., uzavřela s žalovaným dne 26. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s částkou 12 888 Kč (součet úroku v pevné výši a poplatků ujednaných ve smlouvě) ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku měl žalovaný uhradit do 26. 11. 2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, jakož i nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že výše jeho měsíčního příjmu činí celkem 67 521 Kč, výdaje 6 505 Kč. Jeho tvrzení ověřila původní věřitelka z pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje zkoumala z výpisů z bankovního účtu (tyto žalobkyně nedoložila, podle doložené žádosti o úvěr tyto původní věřitelce ani předloženy nebyly – pozn. soudu). Žalovaný dále sdělil, že je rozvedený, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně dodala, že žalovaný na dluh zaplatil od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem 11 992 Kč, poté již ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli si žalobu s výzvou k vyjádření osobně převzal dne 16. 6. 2026.

4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud účastníky usnesením vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že proti tomuto postupu nemají námitky. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě k této výzvě nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s posledně citovaným ustanovením bez nařízení jednání.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Z žádosti o úvěr ze dne 26. 9. 2023 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž uvedl, že je rozvedený, žije u rodičů, jeho dosažené vzdělání je střední a nemá vyživovací povinnost. Dále uvedl, že je zaměstnaný, má měsíční příjem 67 521 Kč, jiné příjmy domácnosti neuvedl; jeho výdaje činí měsíčně 6 505 Kč (z toho 2 250 Kč na bydlení a energie, 4 255 Kč na dopravu, jídlo apod.). K doložení příjmu žalovaný původní věřitelce dle žádosti předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu.

7. Z pracovní smlouvy ze dne 13. 7. 1998 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán ve společnosti Anonymizováno právnická osoba. adresa, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 1998. Ze skenů obrazovky mobilního telefonu plyne, že 8. 6. 2023 obdržel žalovaný od této společnosti 31 638 Kč a 8. 8. 2023 pak 127 470 Kč. Z výplatní pásky za srpen 2023 bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného činil za tento měsíc 44 740 Kč, dosavadní čistá mzda za daný rok byla ve výši 425 535 Kč.

8. Smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 26. 9. 2023 bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 15 000 Kč s celkovým poplatkem (zahrnujícím i úrok) ve výši 12 888 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. RPSN činila 272,44 %.

9. Z výpisu plateb bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku uhradil 11 992 Kč.

10. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 6. 1. 2026.

11. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne 9. 3. 2026.

12. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitelka řádně nezjistila a neposoudila majetkové a osobní poměry žalovaného, především co se týče jeho výdajů.

13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

14. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

15. Právní posouzení věci:

16. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). K tomu ovšem nedošlo.

17. Soud především podotýká, že původní věřitelka sice dle žádosti o úvěr a doložených podkladů ověřila zaměstnání a pravidelný příjem žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru, avšak pokud jde o výdaje, plně se spolehla na tvrzení žalovaného, aniž by je jakkoli ověřovala. Nemůže být dostatečné, pokud původní věřitelka bez dalšího ověření vycházela z toho, co žalovaný uvedl v žádosti. Celkové náklady na živobytí žalovaného ve výši 6 505 Kč se soudu jeví jako nerealisticky nízké. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za část roku 2023 před sjednáním smlouvy (dle doložené výplatní pásky) činil cca 53 192 Kč (tedy nikoli žalovaným v žádosti uvedených 67 521 Kč). Pokud by žalovaný uváděným příjmem skutečně disponoval za situace, v níž jeho měsíční náklady měly činit pouze 6 505 Kč, jeví se soudu jako krajně nepravděpodobné a nelogické, aby byl nucen půjčovat si za nápadně nevýhodných podmínek u původní věřitelky. Bez jakéhokoli ověření výdajové stránky tedy nemohla původní věřitelka učinit relevantní závěr o majetkové a finanční situaci žalovaného. Mzda chodila žalovanému zjevně na bankovní účet, původní věřitelka s ním však zjevně nijak nepracovala (ověřovala jen příjmy žalovaného, jak soud uvedl výše) a nevyžádala si od žalovaného např. alespoň výpisy z účtu za dobu předcházející žádosti o úvěr. V nich mohla dále prověřit skutečnosti týkající se jeho majetkové situace, výdajové stránky žalovaného, případných rizikových transakcí či jiných půjček, jeho celkového zůstatku na účtu apod. To se ovšem nestalo, resp. žalobkyně to ničím neprokázala. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci exekucí. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného.

18. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci Anonymizováno právnická osoba. v. Anonymizováno, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

19. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná [§ 580 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)], přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 15 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 3 008 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně (doloženého výpisem plateb), které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil celkem 11 992 Kč, rozdíl mezi 15 000 Kč a 11 992 Kč je právě 3 008 Kč.

20. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka a na něj navazující judikaturu, viz např. rozsudky Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2024, č. j. spisová značka, Krajského soudu v Brně – pobočky ve adresa ze dne 29. 11. 2022, č. j. spisová značka, nebo Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2023, č. j. spisová značka). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jeho možnostem přiměřená. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný.

21. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstal nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

22. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 170 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 936 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 234 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

23. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.