10 C 162/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 433 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující po žalovaném zaplacení 2 500 Kč s úrokem 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 4. 2026 do 25. 7. 2026 a 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 7. 2026 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 4. 2026 do zaplacení, dále v části požadující zaplacení 1 563 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 073 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 344 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem 34 433 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 28. 1. 2026 k úvěru 30 000 Kč, který žalovaný čerpal platbou 27 500 Kč na svůj bankovní účet a 2 500 Kč činila provize zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit se sjednaným příslušenstvím, neplnil však svůj závazek hradit splátky ve sjednané výši řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila k 25. 4. 2026, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne, který byl současně předžalobní výzvou (po předchozích dvou upomínkách z 25. 2. 2026 a 25. 3. 2026); od následujícího dne je žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Kromě 30 000 Kč jako jistiny úvěru dále žalobkyně požadovala na úrocích 1 563 Kč, za upomínky 300 Kč a na smluvních pokutách 1 497 Kč, resp. 1 073 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalovanému doručeny do jeho datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. O zahájeném řízení soud navíc žalovaného informoval e-mailem, telefonní hovor nepřijal.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 28. 1. 2026 si účastníci řízení prostředky dálkové komunikace potvrdili smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (č.l. 13-15), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 27 500 Kč (č.l. 35), za což se žalovaný zavázal uhradit celkem (včetně jistiny) 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, úroková sazba činila 21,55 % ročně (RPSN (35,2 %) a pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitne v prodlení, a dále po zesplatnění úvěru smluvní pokuta 0,1 % denně (ode dne 26. 4. 2026 do 29. 5. 2026 požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 1 073 Kč). Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek 100 Kč za každou upomínku. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, kterou vyhodnotila jako vyhovující (č.l. 26) vyšla žalobkyně z informací poskytnutých žalovaným (čestné prohlášení č.l. 24), k jejichž ověření měla k dispozici výplatní pásky od zaměstnavatele právnická osoba , z nichž zjistila průměrný příjem ve výši 32 049,25 Kč měsíčně (č.l. 27), doklad o platbě nájemného ve výši 8 000 Kč (č.l. 26v), čistou lustraci CEE a ISIR (č.l. 28v), lustraci REPI, ze které zjistila existenci 4 úvěrových kontraktů s celkovou dosud nesplacenou částkou 54 813 Kč (č.l.29-32), výpis z účtu za měsíce 10/2025 a 12/2025, ze kterých bylo zjištěno, že v těchto měsících měl žalovaný počáteční i konečný zůstatek ve výši 0 Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho; pro prodlení s třemi splátkami jej žalobkyně po upomínkách z 25. 2. 2026 a 25. 3. 2026 (č.l. 36-39) zesplatnila k 25. 4. 2026, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne, který byl i předžalobní výzvou (č.l. 41-42).

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Žalobkyně však nesplnila povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice měla k dispozici výše zmíněné dokumenty, ze kterých ověřovala např. výši příjmu žalovaného, avšak neměla dostatečně ověřené výdaje žalovaného (kromě nájemného ve výši 8 000 Kč měsíčně) a z informací, které k dispozici měla, vyvodila nesprávný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Obzvláště alarmující měl pro ni být dlouhodobě nulový zůstatek na bankovním účtu žalovaného, spolu se čtyřmi dosud nesplacenými úvěry. Poskytla-li tedy žalobkyně spotřebitelský úvěr přesto, že neměla dostatek (ověřených) informací k vyloučení pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, resp. v situaci, kdy o ní pochybnosti zjevně mít měla, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně vyplatila žalovanému 27 500 Kč [nikoli 30 000 Kč, protože částka 2 500 Kč byla určena zprostředkovateli, žalovaný tedy obdržel právě 27 500 Kč, k tomu viz § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 257/2016 Sb.] a žalovaný dosud nevrátil ničeho. Bezdůvodně se tak obohatil částkou 27 500 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

9. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatným je tak ujednání o úroku, poplatcích, jakož i o smluvní pokutě za prodlení se splacením úvěru či se splácením jednotlivých splátek. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka). Tuto lhůtu (stanovenou podpůrně podle § 160 o. s. ř.) považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaké jsou jeho aktuální možnosti. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný (v části toliko jednoho z celkem pěti v žalobě uplatněných nároků). Vzhledem k povaze věci, tedy že žalovaný se z důvodů na straně žalobkyně dosud neocitl v prodlení s vrácením jistiny úvěru, soud náhradu nákladů nerozdělil poměrně (výrok III. tohoto rozsudku).

11. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 722 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 378 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 344 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.