10 C 172/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 126 816,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 71 212 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 55 604,96 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 111 477 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 3 602,93 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 1 268 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 126 816,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 111 477 Kč od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 83 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s ujednaným příslušenstvím ve výši 159 820 Kč (obchodní úrok) a 83 916 Kč (administrativní poplatek), tj. celkem se zavázala splatit 326 736 Kč v 83 měsíčních splátkách po 3 894 Kč a poslední 84. splátce ve výši 3 534 Kč. Žalovaná však dosud žalobkyni uhradila celkem pouze 11 788 Kč.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované prověřila nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, kde žalovaná neměla záznam. Dále vycházela z informací poskytnutých žalovanou, především z výpisů z jejího bankovního účtu za poslední tři měsíce předcházející žádosti o úvěr. Samotné zkoumání úvěruschopnosti probíhá přes interní skóringový systém žalobkyně, který je pravidelně schvalován a certifikován Českou národní bankou. Na základě tohoto posouzení, ověřeného příjmu žalované ve výši 31 436 Kč a výdajů vyhodnocených systémem ve výši 19 938,85 Kč, dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Neposkytla jí ovšem původně požadovaných 150 000 Kč, ale právě jen 83 000 Kč. Žalobkyně zohlednila, že žalovaná měla jiné půjčky, právě proto ponížila její bonitu a schválila jí úvěr v nižší výši, než kterou žádala.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jí v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do její datové schránky.

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Smlouvou o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 83 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu ve výši 83 000 Kč a zaplatit úrok a poplatky ve výši 244 068 Kč, to vše v 83 měsíčních splátkách po 3 894 Kč, poslední 84. splátka měla činit 3 534 Kč. RPSN bylo ve výši 71,2 %.

6. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že zápůjčka v částce 83 000 Kč byla žalované vyplacena převodem na její účet dne , datum, .

7. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije ve vlastním bydlení (bez hypotéky), je vdaná, v domácnosti žijí celkem tři osoby, přitom jedno dítě bez vlastního příjmu. Má středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje u spol. , právnická osoba, , adresa, , z. ú., s čistým měsíčním příjmem 31 000 Kč, pravidelně nesplácí žádné půjčky, průměrné měsíční výdaje bez nákladů na bydlení činí 1 500 Kč a náklady na bydlení (vč. energií a vodného/stočného) má ve výši 4 000 Kč.

8. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line vyplývá, že žalovaná původně žádala zápůjčku ve výši 150 000 Kč, a že žalobkyně měla provést lustraci žalované v CEECR a insolvenčním rejstříku, vše s negativním výsledkem. Samotné tyto výpisy soudu předloženy nebyly.

9. Z výplatního lístku za březen 2024 vyplývá, že čistou mzdu na účet žalované uhradil zaměstnavatel ve výši 31 436 Kč.

10. Z výpisu (sjetiny) z interního skóringového systému žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně počítala s čistým měsíčním příjmem žalované 31 436 Kč a s výdaji v celkové výši 19 938,85 Kč. Výsledná splátka úvěru vyšla v systému na 3 926,98 Kč.

11. Z výpisu z účtu žalované za období únor 2024 až duben 2024 vyplývá, že na účtu č. , č. účtu, byl počáteční zůstatek -1 188,11 Kč a konečný zůstatek -2 867,50 Kč. Na účtu tedy byl záporný zůstatek a výdaje žalované za sledované období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce přesahovaly její příjmy. Z výpisů dále vyplývá, že za dané sledované období čerpala žalovaná několik půjček u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů v celkové výši 103 500 Kč (, Anonymizováno, půjčka 10 500 Kč dne , datum, , půjčka od , právnická osoba, . 50 000 Kč dne , datum, , , Anonymizováno, půjčka 16 500 Kč dne , datum, , , Anonymizováno, úvěr 11 500 Kč dne , datum, , zápůjčka od , právnická osoba, 15 000 Kč dne , datum, ).

12. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že k , datum, zaplatila žalovaná na dluh celkem 11 788 Kč.

13. Přípisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek. Oznámením ze dne , datum, žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění zápůjčky ke dni , datum, a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 118 966,66 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu (ve výši 122 835,06 Kč), s upozorněním na jeho možné soudní vymáhání.

14. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného.

15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

16. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce peněžní prostředky 83 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit zapůjčenou částku spolu s poplatkem a úrokem, zaplatila však zpět pouze 11 788 Kč. Splátky nehradila řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Zůstatek na bankovním účtu žalované byl v době bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce záporný, její výdaje převyšovaly její příjmy, žalovaná v rozhodné době čerpala řadu jiných nebankovních půjček.

17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“24. Právní posouzení věci:

25. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 83 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.

26. Žalobkyně dostatečně nezkoumala a správně neposoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila soudu výpisy z účtu žalované, dle kterých ověřovala její tvrzené příjmy a výdaje. Z těchto výpisů z účtu je přitom patrné, že žalovaná byla předlužena, když zůstatky na účtu byly záporné a výdaje převyšovaly příjmy. Žalovaná pak především jen za dané sledované období tří měsíců čerpala několik jiných půjček a úvěrů, jejichž celková výše přesáhla 100 000 Kč. Zjevně tedy řešila svou nepříznivou majetkovou situaci opakovanými půjčkami. Tuto okolnost žalobkyně dostatečně nezohlednila, neověřila skutečné výdaje žalované a celkovou majetkovou situaci její domácnosti (nezajímala se např. o příjmy další dospělé osoby žijící s žalovanou). Již z tohoto je zřejmé, že žalovaná v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce nebyla úvěruschopná, jednalo se o značně rizikovou klientku. V takové situaci podle přesvědčení soudu není dostatečné, jestliže žalobkyně výdaje žalované prověřovala jen na základě svého skóringového systému.

27. Z požadavku odborné péče vyplývá, že v případě, že žadatel o úvěr svoje výdaje dostatečně neupřesní a nedoloží, a poskytovatel úvěru tak využívá své interní matematické modely a statistická data, má posuzovat úvěruschopnost žadatele s vyšší mírou pečlivosti. Soud se v tomto směru ztotožňuje s přiléhavým názorem vysloveným v nálezu Finančního arbitra ze dne , datum, , č. j. FA/SR/SU/1320/2023-34, dle kterého „[o]hledně pravidelných výdajů Navrhovatele finanční arbitr odkazuje, že životní minimum představuje podle § 1 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, ′minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb′. Hodnoty stanovené nařízením vlády č. 204/2022 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima, slouží k výpočtu životního minima tak, aby dotčené osoby mohly pokrýt své výdaje, tyto hodnoty však nevyjadřují reálné výdaje konkrétního spotřebitele nebo domácnosti spotřebitele. Věřitel by měl při posouzení úvěruschopnosti ověřit skutečné a aktuální výdaje spotřebitele. Nestačí vycházet ani z výše životního minima, ani ze statistických údajů o průměrných výdajích domácností. Není totiž vyloučené, že výdaje jednotlivých spotřebitelů ve srovnatelném postavení se mohou výrazně lišit. (…) Ničím nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho příjmech a výdajích nezbavují věřitele v postavení odborníka jeho zákonné povinnosti s odbornou péčí posoudit, zda je spotřebitel úvěruschopný“ (zvýraznění přidáno – pozn. soudu).

28. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků, které mohly zachycovat platební morálku žalované (např. SOLUS). Závěr soudu o „neúvěruschopnosti“ žalované v době uzavření smlouvy o zápůjčce a vyplacení zápůjčky nejsou způsobilé zvrátit ani tvrzení žalobkyně uvedená v rámci jednaní soudu. Soud znovu opakuje, že v situaci, v níž sama žalovaná svoje výdaje očividně výrazně podhodnotila (v čestném prohlášení zamlčela splátky jiných půjček, výdaje vyčíslila celkem na 5 500 Kč, což je u tříčlenné rodiny stěží uvěřitelná a reálná částka), opakovaně si půjčovala u nebankovních poskytovatelů úvěrů a celkový zůstatek na jejím účtu byl záporný, měla žalobkyně postupovat s daleko větší mírou pečlivosti, a úvěr poskytnout jen po důkladném prověření skutečné majetkové situace žalované. Případně při nemožnosti její tvrzení ověřit či tuto situaci odpovídajícím způsobem postihnout zápůjčku žalované vůbec neposkytovat. V dané situaci nebylo dostatečné, pokud žalobkyně toliko snížila požadovanou částku úvěru ze 150 000 Kč na 83 000 Kč, jestliže žalovaná nebyla úvěruschopná.

29. Soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

30. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž žalobkyně na jejím základě žalované poskytla 83 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud žalobkyni nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 71 212 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, doloženého vyčíslením pohledávky, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud uhradila celkem 11 788 Kč; rozdíl mezi 83 000 Kč a 11 788 Kč je právě 71 212 Kč).

31. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru, smluvních pokutách či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a na něj navazující judikaturu, viz např. rozsudky , Anonymizováno, soudu v , adresa, – pobočky v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, soudu v Brně – pobočky ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nebo , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.

32. K nároku na zákonný úrok z prodlení dále soud podotýká následující. Podle jeho přesvědčení žalobkyně zatím nemá na tento úrok nárok, protože k úhradě částky bezdůvodného obohacení (zbývající jistiny poskytnutého úvěru) žalobkyně žalovanou dosud pro ni srozumitelným způsobem nevyzvala. Vyzvala ji toliko k úhradě 118 966,66 Kč v oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne , datum, , v předžalobní výzvě pak k úhradě 122 835,06 Kč. Na tyto částky však žalobkyně nárok vůbec nemá, jak je vysvětleno v tomto rozsudku, žalovaná proto není s jejich úhradou v prodlení. Do prodlení se dostane teprve tehdy, neuhradí-li soudem přiznanou částku – odpovídající jistině poskytnutého úvěru po odečtení dosud zaplacené částky – ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, jak již soud uvedl výše. Soud si je vědom i odlišného přístupu, respektive názoru na nárok věřitele na zákonné úroky z prodlení spotřebitele z nevráceného bezdůvodného obohacení (např. od oznámení o zesplatnění úvěru nebo od marného uplynutí lhůty k zaplacení určené v předžalobní výzvě apod.), který se v judikatuře soudů také objevuje. Poukazuje však na názor Nejvyššího soudu v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že „[v]ytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že jí měl přiznat právo na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a s úhradou se dostala do prodlení, tj. od , datum, , přehlíží, že šlo o výzvu k úhradě dluhu vyplývajícího ze zesplatnění úvěru, nikoliv o výzvu k vrácení poskytnuté jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobkyně žalovanou vyzývala k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu, že mezi nimi uzavřená smlouva je neplatná, tudíž se nemůže prosadit závěr, že se žalovaná s vrácením poskytnuté jistiny ocitla v prodlení“ (zvýraznění přidáno – pozn. soudu). S uvedeným závěrem se soud ztotožňuje a podle jeho názoru platí i v nyní posuzovaném případě.

33. Soud uzavírá, že s ohledem na závěry již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, lze tedy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak v tomto případě dosud v prodlení s vrácením jistiny zápůjčky není.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 602,93 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalované v rozsahu 46 %, se započítáním žalobkyní požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 4 911 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 6 341 Kč a nákladů na zastoupení advokátem. Tomu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z 6 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast u jednání soudu dne , datum, ) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 520 Kč, tj. 5 569,20 Kč.

35. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů spojených s cestou z Prahy do Kroměříže a zpět dne , datum, ve výši 6 606,52 Kč, představující náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 a. t. za 11 započatých půlhodin (jedna cesta 2 hod. 35 min) po 150 Kč (tj. 1 650 Kč) a náklady cestovného osobním automobilem, tj. celkem , hodnota, km, při kombinované spotřebě 4,4 litrů/100 km dle doloženého TP a ceně motorové nafty 34,70 Kč za 1 litr a opotřebení vozidla při sazbě 5,80 Kč/1 km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. (tj. 3 809,94Kč), včetně DPH ve výši 21 % z částky 5 459,94 Kč (tj. 1 146,58 Kč).

36. Celkem by tedy při plném úspěchu žalobkyni náleželo na náhradě nákladů řízení 45 036,72 Kč. Jelikož žalobkyně má nárok na 8 % z celkové výše svých nákladů, jak bylo uvedeno shora, soud jí přiznal na náhradě nákladů řízení 3 602,93 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.

37. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 6 341 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 5 073Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 1 268 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). Nebude-li doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě uhrazen, bude věc předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.

38. Lhůta k placení vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.