10 C 191/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 97 010,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 53 858 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 43 152,74 Kč, úroku ve výši 29,79 % ročně z částky 63 511,50 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 702,96 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 970 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 97 010,74 Kč (jistina úvěru po zesplatnění 73 702,96 Kč, poplatek za pojištění 420 Kč, smluvní pokuta 22 887,78 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 702,96 Kč od , datum, do zaplacení, a úroku 29,79 % ročně z částky 63 511,50 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úroky a měsíčním poplatkem za pojištění 140 Kč vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 321 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany původní věřitelky prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (potvrzení o přijetí mzdy za měsíce listopad 2022 až únor 2023), z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i z insolvenčního rejstříku. Žalovaná však dosud uhradila celkem pouze 10 142 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru, přičemž dosud nezaplacené úroky se stávají součástí nové jistiny, která činí 75 202,96 Kč (jistina 63 511,50 Kč a přirostlé úroky 11 691,46 Kč). Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a smluvní pokuty z nové dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění ve výši 0,1 % denně, která za dobu od , datum, do , datum, činí 21 889,78 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění se dlužná jistina 63 511,50 Kč dále úročí sazbou 29,79 %. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, s účinností od , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jí v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do její datové schránky.

4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu. Žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Z hodnocení klienta ze dne , datum, (č. l. 21) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované ze zaměstnání 30 962 Kč a výdajů 9 474 Kč (životní minimum 4 860 Kč, bydlení 4 614 Kč). Žalovaná uvedla, že je svobodná, je zaměstnaná u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., na dobu neurčitou, má vyšší odborné vzdělání a u formy bydlení zaškrtla políčko „vlastní“.

7. Z detailů úhrady z účtu žalované (č.l. 44-47) soud zjistil, že žalobkyně měla v prosinci 2022 až únoru 2023 příjem od zaměstnavatele průměrně 30 965 Kč.

8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, (č.l. 48) soud zjistil, že u žalované nebyl veden žádný záznam.

9. Z výpisu záznamů z registru NRKI ze dne , datum, (č.l. 49) soud zjistil, že u žalované bylo evidováno , Anonymizováno, skóre , Anonymizováno, , což dle legendy znamená maximální počet bodů, nízké riziko a nejlepší segment klientů.

10. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (č. l. 17 až 20) soud zjistil, že se původní věřitelka se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit původní věřitelce celkem 200 688 Kč, a to vše ve 48 měsíčních splátkách po 4 321 Kč, vč. poplatku za pojištění schopnosti splácet. Úroková sazba činila 73,95 %, RPSN činí 104,95 %.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 22) soud zjistil, že úvěr 64 000 Kč původní věřitelka žalované vyplatila na její bankovní účet uvedený ve smlouvě dne , datum, .

12. Z platební historie (č.l. 23) soud zjistil, že žalovaná na úvěr uhradila 10 142 Kč.

13. Z oznámení ze dne , datum, (č.l. 27) soud zjistil, že původní věřitelka informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení částky 77 020 Kč.

14. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č.l. 28) a přílohy č. , hodnota, k tomuto prohlášení (č.l. 29-30) soud zjistil, že původní věřitelka jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, která se týkala i pohledávky za žalovanou.

15. Z přílohy 6 – plná moc ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitelka zmocnila žalobkyni, aby za ni vyrozumívala dlužníka z pohledávky ze smlouvy o úvěru, kterou na něj postoupila.

16. Z oznámení ze dne , datum, (č.l. 31) a podacího lístku z téhož dne (č.l. 32) soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky původní věřitelky.

17. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

18. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 64 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s navýšením ve stanovených splátkách, které však řádně nehradila. Dosud zaplatila 10 142 Kč. Původní věřitelka v době uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované toliko na základě ověřeného příjmu a negativní lustrace v SOLUS a NRKI. Pokud jde o výdaje, spokojila se s jejich výpočtem dle životního minima a u nákladů na bydlení vyšla z částky sdělené žalovanou, kterou nijak neověřila. Původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno žalobkyní na základě plné moci od původní věřitelky. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu.

19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“26. Právní posouzení věci:

27. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši celkem 64 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností původní věřitelky jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Je evidentní, že původní věřitelka vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, spolehla se přitom jen na ničím nedoložené tvrzení, že výdaje žalované představují částku 9 474 Kč (životní minimum 4 860 Kč, bydlení 4 614 Kč). Soud dospěl k závěru, že postup původní věřitelky neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalované pouze ověřením jejího příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka, nemůže být považováno za dostatečné. O schopnosti žalované hradit splátky úvěru tedy bylo možno důvodně pochybovat.

29. Dle názoru soudu se tak v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že nedošlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, a tedy nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

30. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž původní věřitelka na jejím základě žalované poskytla 64 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena podle § 1879 o. z., v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co jí původní věřitelka poskytla z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 53 858 Kč, tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud uhradila 10 142 Kč; viz výrok I. tohoto rozsudku).

31. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru, smluvních pokutách i nákladech spojených s prodlením či s vymáháním dluhu. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká doba je přiměřená jejím možnostem. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož převážný úspěch v řízení měla žalovaná, které však v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (viz výrok III. tohoto rozsudku).

33. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 4 851 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 3 881 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 970 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.