10 C 196/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného pro doručení Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 45 489,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 900 Kč, a je oprávněn tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, splatných vždy 20. dne v měsíci s tím, že výše každé splátky až do úplného zaplacení činí 1 500 Kč, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 17 589,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 564,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 541,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 096,31 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 21,39 % ročně z částky 29 096,31 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 455 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 45 489,28 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s 20 239 Kč (součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy a dalších poplatků) ve čtyřiadvaceti měsíčních splátkách po 2 094 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, poslední splátku zaplatil dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně dodala, že žalovaný uhradil od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 2 100 Kč, poté již ničeho.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne , datum, . Z ní vyplývá, že majetkovou situaci žalovaného prověřila původní věřitelka z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, v němž žalovaný neměl záznam. Žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako stavbyvedoucí ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 46 814 Kč, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá úvěr u jiné společnosti či kreditní kartu.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne , datum, , doručeným soudu dne , datum, . Uvedl pouze, že se jedná o velmi starý dluh a vznesl námitku promlčení nároku uplatněného v žalobě včetně příslušenství. K tomu soud zdůrazňuje, že rozsudek v této věci vyhlásil dne , datum, , k vyjádření žalovaného proto již nemohl nijak přihlížet. Vyhlášeným rozsudkem je soud ve smyslu § 156 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vázán. Žalovanému nic nebránilo, aby se k věci vyjádřil dříve. V době, kdy žalovanému doručoval žalobu s výzvou k vyjádření, se soudu nepodařilo zjistit jinou adresu pobytu, než je evidenční adresa uvedená v informačním systému evidence obyvatel. Z § 46b písm. a) o. s. ř. přitom vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba tak byla žalovanému doručena tzv. fikcí již dne , datum, .

4. Nad rámec lze k námitce promlčení uvést, že podle soudu není důvodná. S ohledem na obecnou tříletou promlčecí lhůtu, která počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé [§ 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 619 odst. 1 téhož zákona], datum splatnosti pohledávky dne , datum, a datum podání žaloby dne , datum, , není nárok uplatněný v žalobě promlčen. Žalobkyně uplatnila nárok u soudu v promlčecí lhůtě, její běh se tak ve smyslu § 648 o. z. staví.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr (zákaznické karty) ze dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru, přičemž uvedl, že žije s partnerkou, v rodinném domě, který má ve spoluvlastnictví, jeho dosažené vzdělání je středoškolské, nemá vyživovací povinnost, má vozidlo a účelem úvěru je pokrytí nákladů na vybavení domácnosti. Dále uvedl, že je zaměstnaný ve společnosti , právnická osoba, jako stavbyvedoucí s čistým měsíčním příjmem 26 814 Kč a jeho domácnost má ještě jiné příjmy ve výši 20 000 Kč; výdaje žalovaného činí měsíčně 5 000 Kč. V žádosti vyplnil, že nemá kreditní kartu a úvěr u jiné společnosti a že má bankovní účet. Z žádosti vyplývá, že žalovaný předložil dvě výplatní pásky za červen a červenec 2021 a pracovní smlouvu ze dne , datum, . Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly.

8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 30 000 Kč s celkovým poplatkem ve výši 20 239 Kč, to vše ve čtyřiadvaceti měsíčních splátkách po 2 094 Kč. RPSN činila 45,99 %.

9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku uhradil 2 100 Kč.

10. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem z téhož dne, odeslaným žalovanému dne , datum, .

11. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, .

12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

13. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky, splátky však řádně a včas nesplácel. Původní věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“21. Právní posouzení věci:

22. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem podle soudu nedošlo.

23. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Pokud jde o příjmy žalovaného, dle žádosti o úvěr sice žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně dvě výplatní pásky spolu s pracovní smlouvou, tyto listiny však soudu předloženy nebyly, nemohl je tak dále posoudit. Nijak ověřen či doložen nebyl ani další tvrzený příjem domácnosti 20 000 Kč. Pokud pak jde o výdaje žalovaného, z žádosti o úvěr nevyplývá, že by tvrzení uvedená žalovaným byla jakkoli prověřována (např. výpisem z účtu žalovaného, předpisem plateb za služby a energie apod.). Nemohlo tak být dostatečné, pokud původní věřitelka bez dalšího ověření vycházela z toho, že celkové měsíční výdaje žalovaného činí pouze 5 000 Kč. Takto nízká částka zjevně neodpovídala realitě. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného.

24. V daném případě se nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Nedošlo tedy ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy. Je tedy nerozhodné, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena ještě v době platnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , jehož tehdejší dikce (Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.) mohla navozovat dojem, že se jedná toliko o neplatnost relativní. Takový výklad však SDEU odmítl, jak bylo naznačeno výše.

25. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 30 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 27 900 Kč, tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil celkem 2 100 Kč, rozdíl mezi 30 000 Kč a 2 100 Kč je právě 27 900 Kč).

26. Soudu jsou alespoň v základní rovině z úřední činnosti známy poměry žalovaného, byť ten k nim sám nic neuvedl, a to z řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. , právnická osoba, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (o jmenování žalovaného poručníkem nezletilého dítěte). Z rozsudku vydaného dne , datum, v označené věci (č. j. , spisová značka, ) vyplývá, že žalovaný žije se třemi nezletilými dětmi, je od roku 2008 zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, , za měsíce od 10/2023 do 12/2023 činil jeho průměrný čistý měsíční příjem 24 381 Kč a za měsíce od 1/2024 do 9/2024 činil 23 670 Kč. Ze mzdy jsou mu prováděny srážky, po srážkách činí jeho mzda cca 22 000 Kč. S nezletilými bydlí v bytě 3+1, náklady na bydlení činí 17 500 Kč za nájemné a 2 500 Kč za inkaso a za splátku jistoty rozpočítané na rok; po splacení jistoty budou náklady na bydlení činit 15 000 Kč měsíčně. Je ohledně něj vedeno deset exekučních řízení, celkový dluh činí cca 50 000 Kč a hradí je postupně formou srážek ze mzdy. Exekuce jsou vedeny především na dlužné výživné pro jeho zletilé děti a kvůli nezaplacenému zdravotnímu pojištění.

27. S ohledem na výši dlužné částky a možnosti žalovaného tak soud žalovanému umožnil zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně (viz výrok I. tohoto rozsudku). Při soudem stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu v odpovídající době, a žalovaný tak nebude nepřiměřen zvýhodněn na úkor žalobkyně. Žalovaný soudu nesdělil, jaká jiná splátka by byla s ohledem na jeho majetkové poměry přiměřená. Výhoda splátek je žalovanému poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.

28. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

29. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstal nečinným (námitku promlčení vznesl až po vyhlášení rozsudku, jak bylo uvedeno výše), a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

30. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 275 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 820 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 455 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

31. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.