10 C 256/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky a manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela státní příslušnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o rozvod manželství

I. Manželství , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, , narozené , Datum narození manželky, , a , jméno FO, , narozeného , Datum narození manžela, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství, které s manželem uzavřeli před , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne , datum, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . Manželka má dvojí občanství (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ), manžel je státním občanem , Anonymizováno, . Naposledy společně bydleli v , adresa, , poslední cca tři roky oba fakticky bydlí v obvodu Okresního soudu v Kroměříži. V manželství se narodily dvě nezletilé děti. Manželka dále uvedla, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno, což se projevilo již například v tom, jak dlouho trvalo řízení o úpravě rodičovské odpovědnosti k dětem. Manželka podala příslušný návrh v roce 2022, pravomocně rozhodnuto bylo až v srpnu 2024. Právě již od roku 2022 manželé nežijí ve společné domácnosti. Manželé měli vážné neshody a konflikty, manželka nebyla schopná dále snášet manželovo autoritativní chování vůči ní , právnická osoba, , které dle jejího názoru překračovalo obvyklé normy. S ohledem na to, že manželé spolu nežijí už skoro tři roky, je svazek už jen ryze formální a manželka nemá o jeho obnovu zájem.

2. Manžel s rozvodem nesouhlasil. Tvrdil, že má zájem na obnovu vztahu a že vždy řádně plnil své manželské povinnosti. Za problémy v manželství podle něj mohou především psychické problémy manželky. Manžel se staral o finanční zabezpečení rodiny, aktivně se podílel na péči o děti, manželku podporoval v jejích zájmech a s ní a s rodinou trávil čas. Usiloval o zachování rodinné soudržnosti a manželé se společně do roku 2021 účastnili speciálních manželských setkání za účelem posílení jejich vztahu. Zvrat nastal v období pandemie onemocnění COVID-19, manželka se rozhodla i s dětmi vrátit z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , manžel musel opustit práci i známé prostředí a přesídlit do jiného státu. Přesto se snažil začlenit do české společnosti a budovat rodinné zázemí, což svědčí o jeho odhodlání manželství zachovat. Poté, co v květnu 2022 manželka opustila společnou domácnost, manžel nesouhlasil s roční odlukou, ale s dočasným odstupem, aby nestupňoval napětí v rodině. Manžel dodal, že je přesvědčen, že se na rozvratu manželství nepodílel, naopak dlouhodobě vyvíjel snahu o jeho udržení. Pro destruktivní kroky se rozhodla manželka, účelově se od něho odloučila, s tím on nikdy nesouhlasil. Rozvod mu může navíc jako cizímu státnímu příslušníkovi způsobit obtíže, jako manžel občana ČR má postavení, které po rozvodu ztratí. Mimořádnou okolností pro zachování manželství je odlišný kulturní a náboženský pohled občana , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, obecně na rozvod. Manžel proto měl za to, že jsou splněny podmínky uvedené v § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a soud by měl po provedeném dokazování návrh manželky zamítnout.

3. Soud konstatuje, že jeho pravomoc návrh projednat a rozhodnout vyplývá z článku 1 odstavec 1 písm. a), ve spojení s článkem 3 písm. a) bod i) nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne , datum, , o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, protože oba manželé mají obvyklý pobyt na území České republiky. Rozvod se řídí právním řádem ČR na základě § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve spojení s § 49 odst. 1 téhož zákona.

4. Na základě shodných skutkových tvrzení účastníků, jejich výpovědí a listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Manželství účastníků bylo uzavřeno v místě a čase uvedeném ve výroku I tohoto rozhodnutí. Manželům se v manželství narodily dvě dosud nezletilé děti, , jméno FO, (nar. 2012) a , jméno FO, (nar. 2015). Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud schválil dohodu rodičů na střídavé péči o nezletilé děti a na výživném, kterým budou oba rodiče na výživu dětí přispívat. Soud považoval dohodu rodičů za souladnou se zájmy nezletilých. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Poslední faktické společné bydliště manželů bylo na adrese , adresa, .

6. Manželé žijí odděleně, manželské společenství jako takové netvoří, a to minimálně od května 2022, kdy zanikla jejich rodinná domácnost a manželka se odstěhovala ke svým rodičům do , Anonymizováno, . Manželství prochází dlouhodobou krizí, zapříčiněnou odlišným pohledem na vedení společného života a na přístup k výchově dětí. Krizi se manželům nepodařilo překonat ani po absolvování poradenství a speciálních manželských pobytů během jejich soužití v , Anonymizováno, . V popisu příčin této krize a vzájemných konfliktů se sice manželé neshodnou, ale jejich soužití je zjevně hluboce narušeno a nelze předpokládat možnost jeho obnovy. Manželka na obnovení soužití zájem nemá a naději na smíření nevidí. Manželé se nyní nestýkají a netráví spolu čas, žádné terapeutické programy či terapie oba společně nepodstupují. Manžel sice manželství nepovažuje za rozvrácené, chce ho obnovit, ale nyní se zaměřuje primárně na vztah s dětmi a na vlastní seberozvoj. Manžel je zaměstnaný v Kroměříži na dobu neurčitou, existenčně závislý na manželce není, ale jeho pobytový status se od svazku s ní odvíjí (má pobyt jako rodinný příslušník občana EU, tj. manželky), snaží se získat povolení k trvalému pobytu. Manželé měli společně naspořeno , částka, , po rozpadu vztahu si každý nechal polovinu z této částky.

7. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce třetího tohoto ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

8. Podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. dále platí, že přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

9. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

10. Dle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, přičemž jeho obnova možná není. Manželé se rozcházejí v popisu konkrétních příčin rozvratu manželství, respektive každý z nich spatřuje důvody rozpadu vztahu primárně v chování toho druhého. Manželé nicméně netvoří manželské či rodinné společenství, ukončení vedení společné domácnosti bylo důsledkem jejich předchozích vážných neshod. Manželka nemá zájem na obnovení manželského soužití a manžel, byť tento zájem deklaroval, sám připustil, že konflikty je už vyčerpaný a soustředí se nyní hlavně na děti. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílnosti povah manželů a v odlišném pohledu na způsob a vedení společného soužití, včetně společné výchovy dětí, a ve vážných partnerských problémech, které z odlišných představ, přístupů a názorů manželů pramenily. Tyto neshody byly zásadního rázu a projevily se v průběhu společného soužití, přičemž vedly až k definitivnímu odcizení manželů a rozpadu vztahu. Ten přitom trvá již minimálně od doby, kdy se manželka od manžela odstěhovala, tedy téměř tři roky (od května 2022).

13. Co se týče manželem navrhované aplikace § 755 odst. 2 písm. b) o. z., soud zdůrazňuje, že citované ustanovení stanoví celkem čtyři podmínky, které musí být splněny současně, aby soud manželství nerozvedl. Rozvod musí být 1) v rozporu se zájmem manžela, 2) který se na rozvratu převážně nepodílel, 3) rozvod mu způsobí zvlášť závažnou újmu, a 4) jsou zde mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Splnění všech těchto podmínek se podle soudu manželovi prokázat nepodařilo. Byl to přitom právě manžel, který se daného ustanovení dovolával a který měl tvrdit a především prokázat (nesl břemeno tvrzení i prokazování), že má zvláštní zájem na zachování manželství, a soud tak nemůže návrhu na rozvod vyhovět.

14. Manžel zejména tvrdil, že se na rozvratu nepodílel. Dále uváděl, že rozvodem ztratí jako cizinec postavení rodinného příslušníka občana ČR. Mimořádnou okolnost pro zachování manželství spatřoval v odlišném kulturním a náboženském pohledu občana , Anonymizováno, a americké společnosti na institut rozvodu. Soud předně dospěl k závěru, že posledně uvedené důvody nejsou natolik výjimečné a intenzivní, aby je bylo možno považovat za mimořádnou okolnost vedoucí k zachování manželství navzdory tomu, že je rozvrácené a manželka v něm pokračovat nechce. Soud uvedeným důvodům rozumí a chápe odlišné kulturní či náboženské vnímání manžela, pro kterého může být v tomto směru rozvod psychicky náročný. Manžel ale zároveň netvrdil a neprokazoval, že by mu rozvodem mohla vzniknout opravdu zcela zásadní psychická či jiná újma, případně že by mělo z toho důvodu dojít ke ztrátě společenských, kulturních či náboženských vazeb se zemí původu. Jeho situaci tedy soud nepovažuje za mimořádnou a zcela se vymykající situaci jiných párů pocházejících z odlišného kulturního či náboženského prostředí, kteří se chtějí rozvést. Ostatně manžel žije již delší dobu v ČR, má zde stálou práci, bydlení, zázemí a především dvě nezletilé děti, stěží lze tedy předpokládat, že by rozvod s manželkou sám o sobě do tohoto stavu nějak dramaticky zasáhl. Co se týče ztráty postavení rodinného příslušníka občana ČR, v této okolnosti soud bez dalšího nespatřuje rozpor se zájmem manžela nebo zvlášť závažnou újmu, k tomu podrobněji viz níže.

15. Podmínky v § 755 odst. 2 písm. b) o. z. tedy soud nepovažuje za splněné. V zásadě by bylo možné dále zjišťovat a posuzovat, kdo z manželů se převážně podílel na rozvratu, avšak s ohledem na to, že jde toliko o jednu ze čtyř podmínek citovaného ustanovení, považuje to soud za nadbytečné. Splnění dalších (kumulativních) podmínek soud jednoznačně za prokázané nemá, jak vyložil výše. Smyslem této tzv. tvrdostní klauzule je především finanční zabezpečení bránícího se a zpravidla i ekonomicky slabšího partnera (srov. HRUŠÁKOVÁ, Milana, KORNEL, Martin, KYSELOVSKÁ, Tereza. § 755 [Důvody pro rozvod – kvalifikovaný rozvrat]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2020, s. 430, marg. č. , hodnota, . Dostupné též v právním informačním systému beck-online.), případně zabezpečení partnera, který s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav nezbytně potřebuje pomoc a péči druhého manžela. To však není tento případ, v němž manžel zdravotní problémy netvrdil a finančně závislý na manželce rovněž není.

16. K tomu lze dodat, že manželé spolu fakticky nežijí již téměř tři roky, tato doba se tak blíží hranici nejméně tří let stanovené v § 755 odst. 2 písm. b) o. z., po jejímž uplynutí by už soud dotčené ustanovení neaplikoval. Jen těžko je totiž možné očekávat, že by se po takové době situace mezi manželi změnila a manželské soužití by mohlo být obnoveno. Manželka ostatně obnovu vylučuje. Jakkoli manžel s rozvodem nesouhlasí, i on nakonec připustil, že hlavním bodem jeho zájmu jsou děti a podmínky pro rozvod jsou v daném případě splněné. Spory a konflikty mezi manželi navíc pokračují, jak je soudu známo z úřední činnosti (manželka podala v únoru 2025 návrh na změnu péče o děti a výživného), což jen podtrhuje závěr, že manželské soužití je objektivně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

17. Vzhledem k výše uvedenému a k tomu, že o poměrech nezletilých dětí manželů bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem č. j. , spisová značka, , soud návrhu manželky v souladu s § 755 odst. 1 a odst. 3 a s § 756 o. z. vyhověl. Soud nezjistil takové okolnosti, pro které by nebylo možno manželství rozvést.

18. Soud doplňuje, že pro nadbytečnost zamítl návrh manžela na provedení důkazu dotazem na cizineckou policii stran stavu řízení o jeho pobytové žádosti o trvalý pobyt a jaký vliv na toto řízení bude mít rozvod manželství. Soud je přesvědčen, že tato zjištění by na rozhodnutí nemohla mít podstatný vliv. Manžel aktuálně povolením k pobytu na území ČR disponuje, sám připustil, že po rozvodu by mohl získat pobytové oprávnění navázané na děti, místo na manželku. Tomu ostatně odpovídá i příslušná právní úprava [viz zejm. , jméno FO, zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, upravující mj. pobyt rodinných příslušníků občanů EU (ČR) na území státu]. Z ničeho tedy neplyne, že by manželovi po rozvodu bez dalšího hrozilo, že by musel dlouhodobě či trvale opustit území ČR. Povolení k trvalému pobytu je nadto nejvyšším pobytovým oprávněním v ČR a ani případné zamítnutí žádosti manžela o tento druh pobytu neznamená, že by nemohl mít nebo získat pobytové oprávnění jiné (nižší).

19. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

20. Výrok III. tohoto rozsudku o tom, že stát nemá právo na náhradu nákladů, které mu v tomto řízení vznikly (ustanovením tlumočnice, jež provedla tlumočnický úkon, za který jí náleží příslušná odměna, konkrétně tlumočila při jednání dne , datum, ), vychází z toho, že stát nemůže požadovat po účastnících náhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s tím, že účastník (zde manžel) jednal před soudem ve své mateřštině (viz § 18 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád; k tomu srov. rozhodnutí , právnická osoba, 15/84, publ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. , právnická osoba, /1986).