10 C 259/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 138 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 19 138 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 836,99 Kč, kapitalizovaného úroku 949,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 754,63 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 19 138 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s částkou 12 888 Kč (součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy a dalších poplatků) v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně dodala, že žalovaný na dluh zaplatil od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem 16 250 Kč, poté již ničeho.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, . Majetkovou situaci žalovaného prověřila původní věřitelka z potvrzení zaměstnavatele a mzdového listu. Žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je zaměstnán, výše jeho příjmů činí 63 972 Kč, jeho výdaje činí 29 500 Kč. Dále žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý a má vyživovací povinnost ke třem osobám.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalovanému doručeny fikcí do jeho datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Soud účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, ti však nereagovali. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemají žádné námitky.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, jeho dosažené vzdělání je středoškolské s maturitou, vyživuje tři děti do 26 let. Dále uvedl, že je zaměstnán u spol. , právnická osoba, , má měsíční příjem 63 972 Kč, jiné příjmy domácnosti neuvedl; výdaje žalovaného činí měsíčně 29 500 Kč (z toho 14 000 Kč na bydlení a energie, 15 000 Kč na jídlo, dopravu, osobní náklady a 500 Kč na internet).

7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 15 000 Kč s celkovým poplatkem (zahrnujícím i úrok) ve výši 12 888 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. RPSN činila 272,44 %.

8. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku uhradil 16 250 Kč.

9. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, .

10. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, .

11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného.

12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

13. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“21. Právní posouzení věci:

22. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.

23. Soud především podotýká, že žalobkyně se při zjišťování majetkové situace žalovaného plně spolehla na tvrzení žalovaného, aniž by je ověřovala. Bez ověření pravdivosti tvrzení žalovaného však původní věřitelka nemohla učinit relevantní závěr o jeho majetkové a finanční situaci, kromě toho nebylo ani zřejmé, zda uvedené příjmy a výdaje se týkají pouze žalovaného nebo celé jeho domácnosti včetně vyživovaných osob. Žalobkyně nedoložila ani žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci exekucí. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného. Je také vysoce nepravděpodobné, že by si žalovaný při měsíčním příjmu 63 972 Kč, pokud by tato částka odpovídala skutečnosti, byl ochoten či nucen za drakonických podmínek půjčovat 15 000 Kč v hotovosti od původní věřitelky.

24. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

25. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru (§ 580 a násl. o. z.), a to konkrétně ve výši 15 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na půjčku uhradil celkem 16 250 Kč, tato částka vyplývá i z tabulky umoření. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, poplatky apod. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částku vyšší, než mu byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta, dospěl soud k závěru, že částka 15 000 Kč, na kterou by měla žalobkyně (na niž byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z.) nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., byla již uhrazena, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl, a to včetně úroku z prodlení, neboť z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný se do prodlení nedostal.

26. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud o nákladech řízení rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

28. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.