10 C 280/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné a úhradu některých nákladů neprovdané matce rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni na výživném neprovdané matky 2 500 Kč měsíčně, počínaje dnem datum, vždy k 15. dni v měsíci předem, až do dvou let věku nezletilé jméno FO, nar. datum.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné neprovdané matky za období od datum ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí, tj. k datum, ve výši 12 500 Kč, přičemž je oprávněn tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč (spolu s výživným stanoveným výše) vždy k 15. dni v měsíci předem pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem 2 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 300 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 1 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu č. Anonymizováno/Anonymizováno, VS var. symbol.

1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou domáhala placení výživného pro neprovdanou matku a úhrady některých nákladů neprovdané matky spojených s těhotenstvím a porodem. Na výživném požadovala 2 500 Kč měsíčně od narození dcery do dvou let věku dítěte, na úhradě nákladů taktéž 2 500 Kč. Uvedla, že s žalovaným měla známost od prosince 2023 do ledna 2024, kdy otěhotněla. Otcem dítěte je žalovaný, žalobkyně je svobodná a od července 2024 je na mateřské dovolené. Účastníci spolu nežijí ve společné domácnosti. K žalovanému žalobkyně dodala, že nemá žádnou jinou vyživovací povinnost, pracuje s výdělkem okolo 35 000 Kč, proto považovala částku výživného i požadovaných nákladů za přiměřenou. Dále upřesnila svoje příjmy a výdaje před narozením dcery a poté. Dcera jméno FO se narodila dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

3. Z jednání nařízeného na datum se žalobkyně pro nemoc omluvila s tím, že souhlasila, aby soud věc projednal v její nepřítomnosti. Žalovaný na jednání nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu uznal a navrhl, aby soud žalobě vyhověl.

4. Podle § 153a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), (1) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. (2) Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

5. Jelikož žalovaný nárok žalobkyně uznal a současně nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, rozhodl soud o nároku žalobkyně rozsudkem pro uznání ve smyslu výše citovaného § 153a o. s. ř. Nárok žalobkyně na výživné pro neprovdanou matku, jakož i na úhradu jejích nákladů spojených s těhotenstvím a porodem plyne z § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Výživné lze matce přiznat ode dne porodu, nejvýše však do dvou let po něm, a to i zpětně (§ 922 odst. 2 o. z.). Splatnost výživného se obecně řídí pravidly uvedenými v § 921 o. z.

6. Soud tedy v souladu s výše uvedeným rozhodl o povinnosti žalovaného platit žalobkyni měsíční výživné pro neprovdanou matku ve výši uplatněné v žalobě (2 500 Kč), a to od okamžiku narození dcery do jejích dvou let věku (výrok I. tohoto rozsudku). Dále rozhodl o jeho povinnosti uhradit žalobkyni doposud vzniklé dlužné výživné, a to ve splátkách (po 1000 Kč měsíčně, hrazených vedle pravidelného měsíčního výživného), které považuje za přiměřené výši dluhu (výrok II. tohoto rozsudku). Při soudem stanovené měsíční splátce dlužného výživného dojde k celkové úhradě dluhu v odpovídající době, výhoda splátek je však žalovanému poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu této části rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku dlužného výživného. Výrokem III. tohoto rozsudku soud dále zavázal žalovaného k zaplacení (jednorázových) nákladů spojených s těhotenstvím a porodem žalobkyně ve výši 2 500 Kč.

7. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou určené v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Podle ní účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši svých hotových výdajů, náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 1 odst. 3 písm. a), ve spojení s § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé; viz výrok IV. tohoto rozsudku).

8. Soud žalovanému uložil také povinnost zaplatit soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též jen „zákon o soudních poplatcích“), ve spojení s položkou 7 písm. b) tohoto sazebníku – žalobkyně požadovala jednak jednorázovou úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (zde je soudní poplatek 1 000 Kč), jednak opakující se dávku měsíčního výživného (zde je s ohledem na celkovou výši výživného za 2 roky, tj. 60 000 Kč, soudní poplatek 600 Kč). Žalobkyně je od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. f) tohoto zákona osvobozena, a podle jeho § 2 odst. 3 tak přešla poplatková povinnost na žalovaného. Soudní poplatek soud vyměřil podle pravidel stanovených v § 6 odst. 1, 2 a 3 zákona o soudních poplatcích.

9. Lhůtu k placení soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř. ve zkráceném znění. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, a to prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem V. tohoto rozsudku (povinnost zaplatit soudní poplatek), předá soud pohledávku státu nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.