10 C 289/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 101 124,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 87 587,74 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 13 536,78 Kč, kapitalizovaného úroku 14 942,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 552,70 Kč, spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 99 368,52 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 101 124,52 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8 412,32 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem 101 124,52 Kč s příslušenstvím vymezeným výše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum k úvěrovému limitu 100 000 Kč (úvěrový limit byl původně sjednán na 14 599 Kč, dne datum došlo k jeho navýšení na 24 000 Kč a dne datum na 100 000 Kč). Žalovaná čerpala 120 845,92 Kč, zpět vrátila pouze 33 258,18 Kč, které žalobkyně započetla způsobem patrným z Výpisu čerpání, splátek a úhrad. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně standardním způsobem podle své interní metodiky a dospěla k dostatečné disponibilní částce, u níž neměla pochybnosti o tom, že bude žalovaná schopna závazku dostát. Před sjednáním úvěru prohlásila žalovaná, že je zaměstnaná s měsíčním příjmem 20 000 Kč, což žalobkyně ověřila náhledem na pohyby na jejím bankovním účtu za období od datum do datum a z výplatní pásky žalované za březen 2024. Výpisy z registrů NRKI, SOLUS, CEE a ISIR nevykazovaly žádné negativní výsledky. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, ke dni datum tak žalobkyně úvěr zesplatnila, což žalované písemně oznámila. Předžalobní upomínku odeslala žalobkyně žalované taktéž, ani poté však dluh nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jejího trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, byla zásilka žalované doručena postupem dle § 50m o. s. ř., tj. byla uložena u soudu a na úřední desce soudu byla vyvěšena výzva k jejímu vyzvednutí (první písemností v řízení, kterou soud žalované doručoval na uvedenou adresu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, byla žaloba spolu s elektronickým platebním rozkazem). O probíhajícím řízení soud nadto žalovanou informoval e-mailem, telefonicky se s ní spojit nepodařilo.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu, žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace dne datum potvrdili znění smlouvy Anonymizováno účet – revolvingový úvěr č. hodnota (č. l. 17-19), obsahující informaci o čistém měsíčním příjmu žalované 20 000 Kč ze zaměstnání u společnosti právnická osoba, se sídlem adresa (od září 2023). U příjmu ostatních členů domácnosti žalované není nic uvedeno. Žalovaná byla podle smlouvy svobodná, bezdětná, žijící v podnájmu, vzdělání má základní. Výdaje jsou zde uvedeny ve výši 9 500 Kč na bydlení, 1 000 Kč na splátky jiných úvěrů a 3000 Kč na ostatní výdaje. Úvěrový rámec sjednali účastníci nejprve na 14 599 Kč s úrokovou sazbou 26,28 %, RPSN 37 % a výší minimální měsíční splátky 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč). Úvěrový rámec byl poté dvakrát dodatky ke smlouvě ze dne datum a datum navýšen na konečnou částku 100 000 Kč (č. l. 42-43).

6. Solventnost žalované ověřovala žalobkyně k výši úvěrového limitu 100 000 Kč lustracemi v registrech NRKI (pozitivní vyhodnocení), SOLUS, CEE a ISIR, v nichž žalovaná nebyla nalezena (č. l. 22 a 26). Žalovaná uvedla měsíční příjmy 20 000 Kč a výdaje domácnosti celkem 13 500 Kč (znovu č. l. 17 a 22). Žalobkyně vyšla z výše životního minima 4 860 Kč, k němuž připočetla splátku plánovanou (584 Kč) a dalších 100 Kč, a vyhodnotila žalovanou jako bonitní (č. l. 23). Stejně tak vyhodnotila žalovanou jako bonitní, když vycházela z jejího příjmu, jí uvedených výdajů na úvěry 1 000 Kč, měsíčních výdajů na bydlení 9 500 Kč a životního minima 4 860 Kč, včetně plánované splátky požadovaného úvěru (tamtéž). Z bankovního účtu žalované za období od datum do datum je patrné, že zůstatek na tomto účtu ke dni datum byl pouze 515,54 Kč. V tomto období měla žalovaná příjem od společnosti právnická osoba dne datum ve výši 28 172 Kč (č. l. 45-48). Z doložené výplatní pásky za březen 2024 soud zjistil, že za tento měsíc mělo být žalované poukázáno na účet 22 672 Kč (č. l. 44).

7. Žalovaná z úvěru postupně načerpala 120 845,92 Kč, zpět zaplatila 33 258,18 Kč; splátky hradila do prosince 2024, poté se ocitla s úhradou splátek v prodlení (č. l. 24-25). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum (č. l. 27), odeslanými následujícího dne (č. l. 28), aby v důsledku svého prodlení s úhradou závazků splatila celý čerpaný úvěr podle uzavřené smlouvy. Dne datum odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku k úhradě dluhu (č. l. 29-30).

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

9. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, kterou žalobkyně nesplnila. Netvrdila, že by kromě žalovanou uvedeného měsíčního příjmu jakkoli ověřovala její skutečné výdaje a další bližší majetkové poměry. Žalobkyně si od žalované vyžádala výpis z jejího bankovního účtu pouze za jeden měsíc, navíc za období únor až březen 2024, ačkoli k zásadnímu navýšení úvěrového rámce na 100 000 Kč (oproti původně sjednané výši 14 599 Kč) došlo dodatkem ke smlouvě o úvěru až dne datum. Žalobkyně tak z uvedeného výpisu nemohla řádně a dostatečně posoudit aktuální poměry žalované před tímto navýšením. Navíc i za dané krátké sledované období neměla žalovaná na účtu žádný větší zůstatek, a víceméně utratila všechny prostředky, které jí na účet přišly. To měla žalobkyně vyhodnotit minimálně tak, že je třeba se poměry žalované zabývat podrobněji. Žalobkyně si mohla vyžádat výpisy z účtu žalované za delší období (např. alespoň tří měsíců), které by bezprostředně předcházelo významnému navýšení úvěrového rámce, což neudělala. Žalovaná měla pouze nízký příjem (sama uvedla pouze 20 000 Kč měsíčně čistého), a z dostupných informací (žádné úspory na účtu, množství výdajů typu „trafika“ apod.) se tak jevila jako spíše neúvěruschopná (bezpochyby tomu tak bylo při změně úvěrového rámce na 100 000 Kč a znatelnému navýšení měsíční splátky oproti původním smluvním ujednáním v únoru 2024). Pokud chtěla žalobkyně zodpovědně učinit závěr jiný, měla se poměry žalované zabývat podrobněji a důkladněji, což zjevně neučinila. Z pohledu soudu tedy porušila zmíněný § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

10. Uzavřenou smlouvu (ve znění jejích dvou dodatků) soud proto shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588, věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem právní úpravy poskytování spotřebitelských úvěrů „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatností právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno (žalovaná ostatně netvrdila a neprokazovala nic jiného), že žalobkyně poskytla žalované celkem 120 845,92 Kč, zpět jí vrátila žalovaná 33 258,18 Kč. Bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně obohatila částkou 87 587,74 Kč (120 845,92 Kč minus 33 258,18 Kč), kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části proto soud žalobě vyhověl (výrok I tohoto rozsudku).

12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení (výrok II tohoto rozsudku). Podle § 87 odst. 1, věty poslední zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K tomu Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „[s]potřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

13. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.). Tuto lhůtu soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo, respektive k nim nic žalovaná v řízení netvrdila.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 412,32 Kč, přičemž tato částka představuje 34,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 67,18 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,82 %, včetně započítání žalobou požadovaného příslušenství dluhu kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5 829,61 Kč a 5 932,63 Kč). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 4 046 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 5 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 890 Kč, tj. ve výši 3 546,90 Kč. Celkové náklady žalobkyně tak jsou ve výši 24 482,90 Kč, přičemž 34,36 % z této částky je právě 8 412,32 Kč (výrok III tohoto rozsudku). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnosti uložené jí v tomto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.