10 C 305/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 16 840 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 7 656,35 Kč, kapitalizovaného úroku 18 706,77 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 9 362,75 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 362,75 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 946,62 Kč, kapitalizovaného úroku 4 918,31 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 2 342,05 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 342,05 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 17 190 Kč s příslušenstvím (v žalobě vymezeno jako nárok 1) a dále 4 300 Kč s příslušenstvím (nárok 2). Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 459 Kč, tj. do , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dosud uhradil 10 350 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 306 Kč, tj. do , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dosud uhradil 14 060 Kč. Celkem tedy v rámci obou uplatněných nároků požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení 21 490 Kč s příslušenstvím. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za adresu pro doručování adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mu mají být doručovány písemnosti, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Protože adresa místa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označeným v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, doručoval soud žalovanému danou písemnost (tj. žalobu s výzvou k vyjádření) postupem podle § 50m odst. 1 o. s. ř. Tento postup není možné využít pro doručování první písemnosti v řízení [viz § 50m odst. 4 písm. a) o. s. ř.], v projednávané věci však byl první doručovanou písemností již elektronický platební rozkaz, který si nicméně žalovaný v místě evidovaného pobytu nevyzvedl. Pro doručování dalších písemností proto lze citované ustanovení aplikovat.

3. K tomu lze dodat, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Soud se navíc žalovaného pokusil o zahájení řízení informovat telefonicky na čísle uvedeném v zákaznické kartě předložené žalobkyní, ale telefonní číslo , tel. číslo, patří jiné osobě, která žalovaného neznala.

4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu ovšem nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. , právnická osoba, a žalovaný podepsali dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 15 000 Kč a souhrnný poplatek (úrok) 12 540 Kč, a to v 60 týdenních splátkách dle smlouvy. Původní věřitelka poskytla žalovanému půjčku 15 000 Kč při podpisu smlouvy (čl. 19-20 a 22). Žalovaný podle tvrzení žalobkyně, které nijak nerozporoval, uhradil celkem 10 350 Kč.

7. Dále bylo zjištěno, že , právnická osoba, a žalovaný podepsali dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 10 000 Kč a souhrnný poplatek (úrok) 8 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách dle smlouvy. Původní věřitelka poskytla žalovanému půjčku 10 000 Kč při podpisu smlouvy (čl. 46-48). Žalovaný podle tvrzení žalobkyně, které nijak nerozporoval, uhradil celkem 14 060 Kč.

8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (čl. 23-28), což původní věřitelka žalovanému dopisem oznámila (čl. 29-30). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky dne , datum, (čl. 31-33). Soudu je z veřejně přístupných statistik ČNB známo, že úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v únoru 2012 činila 14,21 % ročně, v červenci 2012 pak 14,45 % ročně.

9. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to konkrétně s § 3028 odst. 1 o. z., posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neboť smlouva byla uzavřena před účinností o. z.

10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

12. Podle § § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o půjčce dle § 657 obč. zák., na jejichž základě poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, resp. 10 000 Kč. Půjčky byly poskytnuty na 60 týdnů (tj. 420 dní). V prvním případě se žalovaný zavázal vrátit věřitelce půjčku ve výši 15 000 Kč a úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 12 540 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle této smlouvy o půjčce tedy činila 83,60 % ročně. U druhé půjčky se žalovaný zavázal vrátit věřitelce půjčku ve výši 10 000 Kč a úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 8 360 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle této smlouvy o půjčce tedy činila rovněž 83,60 % ročně. Soud dospěl k závěru, že úroková sazba v takové roční výši je v rozporu s dobrými mravy, a je tudíž neplatná. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak vyplývá ze statistiky České národní banky, úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v únoru 2012 činila 14,21 % ročně, v červenci 2012 pak 14,45 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve výši 83,60 % ročně jako nemravný. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné, a to u obou dotčených smluv o půjčce. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smluv o půjčce.

14. Pokud tedy žalovaný uhradil původní věřitelce v prvním případě celkem 10 350 Kč, zbývá mu zaplatit ještě 4 650 Kč (15 000 Kč minus 10 350 Kč je právě 4 650 Kč). Co se týče druhé půjčky ve výši 10 000 Kč, zde podle tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný původní věřitelce 14 060 Kč, již tím tedy uhradil jistinu půjčky v celém jejím rozsahu. Žalobě proto soud vyhověl co do částky 4 650 Kč, která žalovanému zbývá k úhradě půjčené částky u prvního z uplatněných nároků (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně úroků z prodlení (výrok II. tohoto rozsudku). Je přitom nerozhodné, že původní věřitelka nazvala sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák.

15. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

16. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.