10 C 324/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno se sídlem Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B , narozená Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B o vyklizení nemovité věci I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalované společně a nerozdílně vyklidily pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , a aby zejména odstranily oplocení z těchto pozemků a vyklizené je odevzdaly žalobci do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1 na náhradě nákladů řízení 13 216,72 Kč k rukám právního zástupce žalované 1, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.III. Žalované 2 se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou (ve znění její změny připuštěné usnesením tohoto soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) domáhal proti žalovaným vyklizení nemovité věci (pozemků) a přiznání náhrady nákladů řízení. Uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, . , adresa, žalobce při místním šetření zjistil, že části uvedených pozemků jsou připloceny k pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Spoluvlastníky tohoto sousedního pozemku jsou žalované, které tak bez jakéhokoli právního titulu užívají připlocené části pozemků ve vlastnictví žalobce. Žalobce je před podáním žaloby kontaktoval, přičemž žalovaná 1 argumentovala tím, že spolu se svou sestrou (žalovaná 2) drží a užívají dotčené nemovitosti nerušeně již více než 30 let v domnění, že jsou řádnými držiteli i spoluvlastníky všech těchto nemovitostí, včetně částí, které žalobce požaduje vyklidit. Žalobce toto odmítl s tím, že žalované se mohly a měly seznámit se stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Podle jeho názoru dále držba musí být pravá, poctivá a nesmí být prokázán nepoctivý úmysl. O splnění těchto podmínek mimořádného vydržení jsou dle žalobce u žalovaných pochybnosti, protože podle jeho zjištění byly v minulosti (poprvé již počátkem 90. let) kontaktovány zástupcem předchozího vlastníka pozemků parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který je upozornil na to, že neoprávněně užívají části těchto pozemků. Na opakované výzvy k řešení situace nikdy žalované odpovídajícím způsobem nereagovaly. Nemohly tedy být v dobré víře, že užívají pozemky ve svém vlastnictví, o poctivosti jejich držby jsou vážné pochybnosti. Žalované navíc v daném místě ani po celou dobu nežijí, nevykonávají tak držbu nad pozemkem nepřetržitě více jak dvacet let, což zákon pro mimořádné vydržení rovněž vyžaduje.

2. Žalovaná 1 k žalobě uvedla, že všechny pozemky, které mají s druhou žalovanou v podílovém spoluvlastnictví, nabyly na základě smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovanými a jejich rodiči. Od té doby je nerušeně drží a užívají, respektive je s jejich vědomím užívají jejich příbuzní. Předtím nemovitosti řádně a nerušeně drželi a užívali rodinní příslušníci žalovaných, a to včetně sporných připlocených částí. Oplocení bylo přitom v místě vybudováno již v 70. letech minulého století. Otec žalovaných započal držbu pozemků na základě darovací smlouvy z roku 1972. Dotčené nemovitosti takto odnepaměti tvoří jeden funkční celek, o oplocení se zmiňuje i smlouva z roku 1990, a stav je zde tedy dlouhodobý a neměnný. Podle žalované 1 neodpovídá stav zakreslený v katastrálních mapách, v nichž jsou hranice jednotlivých pozemků zakresleny vskutku odlišně, faktickému i právnímu stavu v daném místě. O stavu v katastru se žalovaná 1 dozvěděla až v roce 2024, poté, co ji kontaktoval žalobce. Do té doby držbu žalovaných nikdo nezpochybňoval, žalované neměly důvod ani povinnost si cokoli v katastru nemovitostí ověřovat. Ostatně v době, kdy držbu započaly (rok 1990), by to ani nebylo ještě technicky možné. I právní úprava byla odlišná a neexistoval zde princip materiální publicity v podobě, jak ho známe dnes. Předchozí vlastník nemovitostí, které nyní vlastní žalobce, neučinil nic, co by vedlo k závěru o absenci dobré víry či poctivosti žalovaných ve vztahu k držbě a dlouhodobému užívání oplocených nemovitostí. Předchozí vlastník žádné právní kroky k ochraně svého vlastnického práva neučinil. Žalovaná 1 uzavřela, že spolu se sestrou se staly nejpozději ke dni , datum, spoluvlastníky (každá ve výši id. ½) připlocených částí pozemků žalobce, jejichž vyklizení se žalobce domáhá touto žalobou. Tyto části pozemků v souladu se zákonem mimořádně vydržely do svého vlastnictví. Žalobce nijak neprokazuje jejich nepoctivý úmysl při převzetí držby. Poctivost držby pak vůbec není podmínkou pro mimořádné vydržení. Žalobu tak jako nedůvodnou navrhla zamítnout.

3. Žalovaná 2 se k žalobě vyjádřila na jednání, přičemž uvedla, že se připojuje ke stanovisku žalované 1.

4. Ze skutečností mezi účastníky nesporných a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalované jsou v katastru nemovitostí zapsané jako podíloví spoluvlastníci k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře , Anonymizováno, m2, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a současně přilehlých pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (oboje zahrada, výměra , Anonymizováno, , Anonymizováno, m2 a , Anonymizováno, m2) v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a to na základě Smlouvy o převodu nemovitosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , smlouva darovací ze dne , datum, ; v katastru nemovitostí je rovněž dále zapsáno věcné břemeno užívání pro , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, (právo bezplatného a doživotního užívání dotčených nemovitostí). Žalovaným nemovitosti daroval jejich otec, , jméno FO, , v roce 1990, zároveň bylo ujednáno, že může i s matkou žalovaných (, jméno FO, ) nemovitosti doživotně užívat (nesporné skutečnosti; výpis z katastru nemovitostí na č. l. 35; notářský zápis ze dne , datum, na č. l. 38). Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zahrada, o výměře , Anonymizováno, m2, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha, o výměře , Anonymizováno, m2, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Nemovitosti nabyl od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , a to na základě smlouvy ze dne , datum, (nesporné skutečnosti; výpisy z katastru nemovitostí na č. l. 5 a 44; kupní smlouva ze dne , datum, na č. l. 6-7). Oplocení, které zasahuje na části pozemků ve výlučném vlastnictví žalobce podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí se v místě nachází od 70. let 20. století, vybudoval ho otec žalovaných jako jejich právní předchůdce (nesporné skutečnosti). Žalobce kontaktoval žalované dopisem ze dne , datum, a vyzval je k řešení situace, dle níž bez právního titulu užívají připlocenou značnou část pozemku žalobce parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalobce navrhl, že danou část žalovaným odprodá. Žalovaná 1 reagovala odmítavě s tím, že připlocenou část pozemku se sestrou nerušeně užívají více než 30 let a navrhla, aby žalobce s žalovanými učinil souhlasné prohlášení a na jeho základě by došlo k přepisu sporné části nemovitých věcí na žalované v katastru nemovitostí. Na to žalobce nepřistoupil a vyzval žalované k vyklizení nemovité věci (komunikace mezi žalobcem a žalovanými, předžalobní výzvy na č. l. 8-16).

6. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil pro věc rozhodující skutečnosti. Pro nadbytečnost pak neprovedl další navržené důkazy (na některých ostatně účastníci již ani netrvali), protože skutkový stav věci byl pro rozhodnutí soudu zjištěn v dostatečné míře a další dokazování už nemohlo na tomto rozhodnutí nic změnit. Především provedení důkazu svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , navrženého žalobcem k prokázání tvrzení, že tato osoba jako zástupce předchozího vlastníka dotčených nemovitostí (spol. , právnická osoba, .) kontaktovala vícekrát žalované s tím, že neoprávněně užívají připlocené části těchto nemovitostí, by bylo bezpředmětné a nehospodárné. Za situace, v níž žalobce ani netvrdil, že by předchozí vlastník činil právně relevantní kroky k ochraně svého vlastnického práva, čímž by jedině mohl zabránit mimořádnému vydržení připlocených částí pozemků žalovanými (k tomu více viz níže), by i případné prokázání těchto kontaktů uvedené osoby s žalovanými na věci nic neměnilo.

7. Podle § 1012 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

8. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

9. Podle § 1089 odst. 1 o. z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Dle § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 o. z. dále platí, že k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

10. Dle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

11. Přechodné ustanovení o. z. v § 3066 dále stanoví, že do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Soud dospěl k závěru, že žalované sporné části pozemků, které jsou formálně zapsané v katastru nemovitostí jako části pozemků ve vlastnictví žalobce a které jsou připlocené k pozemkům ve spoluvlastnictví žalovaných, vydržely do podílového spoluvlastnictví nejpozději k , datum, v souladu s § 1095 o. z., ve spojení s § 3066 téhož zákona. Žalobě na vyklizení těchto částí pozemků podané žalobcem proto nemohl vyhovět. Protože žalobce požadoval vyklizení pozemků parc. č. 1588/3 a parc. č. 1588/5 jako celku, jinými slovy blíže neupřesnil pouze ty části, které jsou připlocené k nemovitostem žalovaných a o které reálně v projednávaném případě šlo, je v tomto zbývajícím ohledu žaloba rovněž nedůvodná. Žalované totiž vyjma dané připlocené části ve zbylém rozsahu pozemky žalobce nijak neužívají a v jeho vlastnickém právu ho ničím neomezují. To žalobce v žalobě ani netvrdil.

14. V projednávané věci nebylo sporu o tom, že žalované se fakticky ujaly držby předmětných nemovitostí (již s tehdejším oplocením, které je v místě dodnes) v roce 1990. Předtím byl jejich držitelem otec žalovaných, a to už od 70. let minulého století. Vydržecí doba dvaceti let, prodloužená v dané věci s ohledem na přechodná ustanovení o. z. do , datum, , tak dávno uplynula. Občanský zákoník stanoví v § 1095 o. z. jedinou negativní podmínku zabraňující mimořádnému vydržení, a to nepoctivý úmysl držitele. Nepoctivý úmysl musí být dán v době započetí držby a prokazuje ho ten, kdo se okolnosti mimořádného vydržení brání, respektive toto vydržení popírá (zde tedy žalobce; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

15. Žalobce mj. nesprávně argumentoval absencí dobré víry žalovaných, ta však vůbec není zákonnou podmínkou mimořádného vydržení. Tou je pouze výše zmíněný nepoctivý úmysl. Ten žalobce spatřoval v okolnosti, že zástupce předchozího vlastníka dotčených nemovitostí měl žalované vícekrát v minulosti kontaktovat s tím, že pozemky neoprávněné užívají ve větším rozsahu, než který odpovídá vlastnickým právům zapsaným v katastru nemovitostí. To je nicméně podle soudu okolnost, která je pro otázku mimořádného vydržení zcela bez významu. I pokud by bylo postaveno najisto, že předchozí vlastník žalované v tomto směru na toto užívání upozornil, rozhodující je, že očividně žádné právní kroky k ochraně svého vlastnického práva nakonec nepodnikl. Toto ostatně žalobce ani netvrdil. Předchozí vlastník by mohl zabránit mimořádnému vydržení připlocených pozemků žalovanými jedině tak, pokud by podal k soudu příslušnou žalobu (na ochranu vlastnického práva dle § 1140 o. z., případně žalobu na určení, že držiteli držené právo nenáleží). Je-li vyhověno takové žalobě, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla žaloba doručena, za jednajícího v nepoctivém úmyslu (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). To se ovšem nestalo a soud v tomto ohledu přisvědčuje žalovaným, že po celou dobu jim nikdo v držbě a užívání daných nemovitostí relevantním způsobem nebránil (až do roku 2024, kdy se situací začal zabývat žalobce). Takovou skutečnost žalobce v řízení neprokázal a nevyšla ani jinak najevo.

16. Výše citovaná judikatura také dovodila, že poctivý držitel je ten, který se ujal držby v přesvědčení, že nikomu jinému nepůsobí bezdůvodně újmu. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy úmyslné svémocné ujmutí se držby nebo ujmutí se držby lstí, případně snaha proměnit v trvalé právo to, co bylo povoleno jen výprosou (k tomu dále soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž jsou i zde plně použitelné závěry týkající se mimořádného vydržení přehledně shrnuty). V tomto směru žalobce odpovídající tvrzení nepředestřel a neprokazoval; setrval pouze na tom, že žalované musely s ohledem na zapsaný stav v katastru nemovitostí a informace od zástupce předchozího vlastníka vědět, že užívají i části pozemků, které jim nepatří, a proto nebyly v dobré víře. Jak bylo uvedeno, tyto okolnosti o jejich nepoctivém úmyslu v době, kdy se ujaly držby, nesvědčí. Ostatně držitel nemá povinnost seznamovat se s obsahem katastrálních map či přeměřovat výměru pozemku, který užívá (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tím spíše to platí v situaci jako je tato, v níž se žalované ujaly držby po otci, tedy osobě blízké, a držené pozemky tvořily po celá desetiletí oplocený funkční celek (k tomu lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je bez významu, jestli se žalované mohly později dozvědět, že faktický stav neodpovídá stavu zapsanému v katastru.

17. Žalobce také namítal, že držba žalovaných nebyla nepřerušená, protože v daném místě fakticky po celou zákonem požadovanou dobu nebydlely, ani jedna z nich nemá v místě hlášen trvalý pobyt, a nemovitosti tak fakticky neužívaly. Ani tomuto argumentu soud nepřisvědčil. Za výkon spoluvlastnického práva žalovaných lze nepochybně považovat i to, že umožnily nemovitosti užívat svým rodinným příslušníkům (především otci a matce, která v místě žije dodnes). Ostatně věcné břemeno užívání dotčených pozemků ve stavu, jaký zde panuje až do dnešní doby (včetně sporných připlocených částí), bylo pro rodiče žalovaných dojednáno již ve smlouvě z roku 1990. Podle soudu tak nelze uzavřít, že žalované držbu nevykonávaly, případně došlo k jejímu přerušení. Z hlediska splnění podmínek pro mimořádné vydržení je nerozhodné, zda žalované v nemovitostech nacházejících se na daných pozemcích po celou dobu skutečně žily, či nikoli.

18. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované 1, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 13 216,72 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem. Tomu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od , datum, (dále jen „a. t.”), a to ve výši 2 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne , datum, ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. dohromady 8 250 Kč. V souvislosti s cestou realizovanou na jednání dále náleží advokátovi náhrada za 222 ujetých km ze sídla zástupce k soudu a zpět ve výši 1 772,91 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km dle doloženého technického průkazu vozidla a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle citované vyhlášky) podle § 13 a. t. a náhrada za promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po 150 Kč za každou půlhodinu podle § 14 a. t., tj. celkem náhrada ve výši 2 672,91 Kč. Zástupce žalované 1 doložil, že je plátcem DPH (§ 14a odst. 1 a. t.), proto se odměna zvyšuje o sazbu této daně ve výši 21 % z částky 10 922,91 Kč, tj. o 2 293,81 Kč.

20. Žalovaná 2 na nákladech řízení nic nepožadovala, respektive se práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Ve vztahu k ní proto soud rozhodl tak, že jí náhradu nákladů řízení nepřiznal.

21. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení žalované 1 soud žalobci stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované 1 plyne z § 149 odst. 1 o. s. ř.