10 C 332/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost přepsat vozidlo zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , RZ , SPZ, , v registru silničních vozidel na své jméno do 15 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 300 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost přepsat motorové vozidlo specifikované výše na své jméno v registru silničních vozidel, a to do 15 dnů od doručení rozsudku. Uvedl, že dotčené vozidlo prodal žalovanému na základě kupní smlouvy dne , datum, . Žalovaný vozidlo převzal včetně všech potřebných dokumentů a ověřené plné moci udělené žalobcem, a do 10 dnů byl dle smlouvy povinen nechat vozidlo přepsat na svoje jméno. Dosud tak ovšem neučinil. To způsobuje žalobci právní nejistotu a existuje zde možnost vzniku problémů spojených s provozem vozidla.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že dané vozidlo od žalobce koupil, ale dne , datum, ho prodal na základě kupní smlouvy další osobě.3. , jméno FO, to reagoval žalobce replikou, v níž uvedl, že žalovaný měl podle kupní smlouvy výslovnou povinnost přepsat vozidlo v registru. Podle žalobce nemohl žalovaný vozidlo prodat, neboť jeho vlastníkem je stále žalobce, a to až do doby, než proběhne přepis na nového majitele v registru. Jednání žalovaného je porušením kupní smlouvy, které žalobci způsobilo škodu. Podle žalobce by měl soud vzít uvedené porušení smlouvy žalovaným v úvahu a uložit mu povinnost přepsat vozidlo na sebe nebo na třetí osobu.

4. Z jednání dne , datum, se žalovaný omluvil s tím, že je v invalidním důchodu a požádal o projednání věci v jeho nepřítomnosti. Odkázal na předchozí vyjádření a doložené dokumenty s tím, že k případu nemá co dodat. O odročení jednání nežádal, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce se na jednání dostavil a na žalobě trval.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu o prodeji ve výroku tohoto rozsudku specifikovaného motorového vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V čl. VI. kupní smlouvy se žalovaný zavázal k nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel, k čemuž mu měl žalobce udělit plnou moc. Zaplacením dohodnuté kupní ceny mělo vlastnické právo k vozidlu přejít na kupujícího (kupní smlouva čl. 3-5). Následně žalovaný jako prodávající uzavřel dne , datum, kupní smlouvu s , jméno FO, , bytem , adresa, , jako kupujícím, o prodeji dotčeného vozidla. Ve smlouvě bylo ujednáno, že dne , datum, dojde k zaplacení kupní ceny a k předání vozidla kupujícímu (kupní smlouva čl. 23). V registru silničních vozidel je jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla veden žalobce (sdělení registru silničních vozidel čl. 16). Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic pro rozhodnutí podstatného.

7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce zakoupil předmětné vozidlo kupní smlouvou uzavřenou v souladu s § 2079 a násl. o. z. V souladu s ujednáním kupní smlouvy byl žalovaný povinen nahlásit změnu vlastníka v registru silničních vozidel dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do , datum, . Žalovaný vozidlo převzal, nicméně o zápis změny vlastníka nepožádal. Ke změně v zápisu vlastníka vozidla nemohlo dojít ani na základě žádosti žalobce, který nedisponuje vozidlem ani doklady k němu, nemá proto možnost sám adekvátně požádat o zápis změny vlastníka. Žalovaný ovšem v řízení dále prokázal, že vozidlo následně v roce 2017 prodal další osobě, panu , jméno FO, . V současné době tak již není vlastníkem vozidla žalovaný, tímto vozidlem a doklady k němu taktéž nedisponuje.

10. Soud s ohledem na to dospěl k závěru, že žalovaný není v řízení pasivně legitimován (a to již od jeho počátku), žalobě proto nemohl vyhovět. Není pochyb o tom, že žalovaný nesplnil povinnost uvedenou ve smlouvě s žalobcem, to však nemá vliv na to, že pokud již není vlastníkem dotčeného vozidla a tímto nedisponuje, nelze mu uložit povinnost, aby se do registru dal zapsat jako vlastník, případně do něj nechal zapsat jinou osobu. Takovou povinnost žalovaný splnit nemůže, respektive registr vozidel by takové jeho žádosti nevyhověl. Bez potřebných dokladů a případné součinnosti třetí osoby tak žalovaný takovou povinnost fakticky splnit nemůže (viz § 8 odst. 3 a 4 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění účinném od , datum, ). Pokud žalobce uvedl, že mu jednání žalovaného způsobilo škodu, nebyl tento nárok vůbec předmětem tohoto soudního řízení. Žalobce žádnou škodu nevyčíslil a po žalovaném její náhradu v tomto řízení neuplatňoval.

11. K námitce žalobce, že vlastnické právo k vozidlu nepřešlo na žalovaného, protože ten neprovedl zápis v registru vozidel, soud pro úplnost dodává, že zápis v rejstříku silničních vozidel má pouze evidenční charakter. Vlastnictví vozidla (movité věci) vzniká na základě soukromoprávního jednání (zde uzavření kupní smlouvy) ve smyslu soukromoprávních předpisů, nikoli úkonem správního orgánu. Zápis vlastníka do registru vozidel má pouze evidenční účinky, neboť zapisována jsou práva, která vznikla, změnila se nebo zanikla nezávisle na provedení zápisu do registru správním orgánem, a existence vlastnického práva k vozidlu tedy nezávisí na tom, zda je vlastnické právo k vozidlu do registru vozidel zapsáno či nikoliv (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dostupný na www.nssoud.cz). Vlastníkem vozidla se proto nezávisle na stav zápisu v registru stal nejprve žalovaný a následně po dalším prodeji vozidla třetí osoba.

12. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl. V souladu s dispoziční zásadou je na žalobci, aby určil, kdo bude v řízení žalovaným, případně aby i nesl za toto určení (okruh účastníků) procesní odpovědnost. Jestliže tedy žalobce jako žalovaného povolá do řízení osobu, které z hlediska uplatněného nároku nesvědčí tzv. pasivní legitimace podle hmotného práva (a naopak svědčí osobě jiné), nese důsledky procesního neúspěchu, jenž se projeví tím, že jeho žalobu soud zamítne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud chápe nelehkou situaci žalobce, který není již od roku 2016 vlastníkem dotčeného vozidla, a přitom je stále evidován v registru silničních vozidel jako jeho vlastník/provozovatel. Nicméně bylo na něm, aby na zjištěný nedostatek pasivní legitimace žalovaného v tomto řízení adekvátně procesně reagoval (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), to se ovšem nestalo a žalobce na žalobě bez dalšího trval. Soud znovu opakuje, že za daného stavu věci nemohl žalobě vyhovět.

13. Výrok o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, má oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, a to ve výši 300 Kč coby paušální náhradu nezastoupeného účastníka za jeden úkon spočívající v podání vyjádření k žalobě dle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

14. Soud nad rámec výše uvedeného žalobce upozorňuje na názor vyslovený plénem Ústavního soudu České republiky v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20, v němž tento soud konstatoval, že „[a]niž by Ústavní soud blíže zjišťoval, zda ústavní pořádek České republiky zaručuje právo na opravu shromážděných údajů v souladu se skutečností a případně zda takové právo dopadá i na údaj o vlastníkovi vozidla v registru vozidel, je třeba poukázat na body 22 a násl. rozsudku sp. zn. , spisová značka, Nejvyššího správního soudu, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není (…). Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Za takové situace, kdy judikatura správních soudů dovoluje odstranit údaje o vlastníkovi vozidla, nelze považovat důsledky napadeného ustanovení za překážku pro to, aby se dosavadní vlastník nemohl domoci odstranění evidovaných údajů o své osobě, nejsou-li v souladu se skutečností.“ Zjednodušeně řečeno by měl žalobce zvážit, zda by nebylo vhodnější se určovací žalobou podle § 80 o. s. ř. domáhat vůči skutečnému vlastníkovi vozidla toho, aby soud určil, že taková osoba je vlastníkem tohoto dotčeného vozidla. , jméno FO, základě takového rozhodnutí by se žalobce u příslušného správního orgánu mohl domoci změny zápisu v registru vozidel. Takové rozhodnutí je však pochopitelně plně na žalobci.