10 C 340/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného se sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 56 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně, pro částku ve výši 24 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 56 900 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 900 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit , jméno FO, republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 569 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení 56 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovaným prostřednictvím webové stránky www.nazivnost.cz smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr 32 000 Kč, který vyplatila na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se jej zavázal uhradit v plné výši do , datum, . Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činila 22 400 Kč, žalovaný se také zavázal pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalobkyně tak požaduje uhradit po žalovaném jistinu ve výši 32 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 22 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč (prodlení s úhradou pěti splátek), neboť žalovaný úvěr v datu splatnosti nevrátil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovanému soud žalobu zaslal do datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl toliko, že souhlasí (čímž zjevně mínil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, na tento postup se ho soud rovněž výzvou dotazoval), k věci samé se nijak nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Účastníci sdělili, že s takovým postupem souhlasí.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně s žalovaným sjednala přes internet dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Žalovaný je ve smlouvě označen mj. identifikačním číslem a sídlem podnikání (viz též výpis z registru obyvatel č. , tel. číslo, . 17 spisu) a ve smlouvě je uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč za poplatek (úrok) ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru, a to na 70 dní. Úvěr měl být hrazen v 5 čtrnáctidenních splátkách po 10 880 Kč, konečná splatnost úvěru byla dne , datum, . Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (smlouva o podnikatelském úvěru č. l. 9-11 spisu).

6. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 32 000 Kč dne , datum, , a to na bankovní účet uvedený ve smlouvě (potvrzení o platbě č. l. 13 spisu).

7. K úhradě dluhu po splatnosti žalobkyně žalovaného vyzvala před zahájením soudního řízení dopisem ze dne , datum, , odeslaným téhož dne (viz předžalobní výzva s podacím lístkem č. l. 14-15 spisu), upozornila ho též na možné soudní vymáhání dlužné částky.

8. Ze systému , jméno FO, národní banky bylo zjištěno, že úroková sazba pro nefinanční podniky v měsíci dubnu 2024 byla 6,86 % ročně (č. l. 23 spisu).

9. Závěr o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně a žalovaný, jako podnikatel, sjednali přes internet dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě ní žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 32 000 Kč na 70 dní za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (byť v době poskytnutí úvěru činila obvyklá úroková sazba 6,86 % ročně pro daný typ). Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku splatit v pěti předepsaných splátkách nejpozději do , datum, . Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně (žalovaným nerozporovaného), že žalovaný ničeho neuhradil, ač mu byla zaslána předžalobní upomínka. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, , podanou k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž ho upozornila na její možné soudní vymáhání.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

14. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru dle § 2395 o. z. a na jejím základě mu vyplatila 32 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného poplatku ve výši 1 % denně z dlužné částky (celkem 22 400 Kč) v pěti čtrnáctidenních splátkách do , datum, , což neučinil. Pro případ prodlení s plněním splátek ještě žalobkyně podle uzavřené smlouvy účtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou (celkem 2 500 Kč).

19. Soud se zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska její mravnosti ve smyslu § 547 a § 588 o. z.

20. Byť účastníci řízení vystupovali v popsaném smluvním vztahu ve formálně rovnocenném podnikatelském postavení, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb, úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit (adhezní způsob uzavírání smluv – viz § 1798 a násl. o. z.). Drobný živnostník tak vůči ní zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

21. Dále je nutno vzít v potaz podnikatelský záměr žalobkyně založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a žalobkyně své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti. Cílí přitom na drobné podnikatele, kteří – rozhodnou-li se ve smluvních vztazích vystupovat v rámci svého živnostenského oprávnění – nepožívají ochrany spotřebitele, současně však velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. O nepoctivosti podnikatelského záměru svědčí i skutečnost, že sama žalobkyně předem předpokládá možnost, že soud neshledá uzavřenou smlouvu platnou, a pro ten případ žádá přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Není v zájmu společnosti, aby takový podnikatelský záměr požíval právní ochrany (k celospolečenskému rozměru posuzované problematiky, byť ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

22. Jak vyložil Nejvyšší soud v již citovaném rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. I přes nečinnost žalovaného má nicméně soud v projednávané věci za to, že úrok ve výši 1 % denně (365 % ročně) a smluvní pokuta 500 Kč za prodlení se splátkou při výši poskytnutého úvěru představují nemravně nepřiměřenou cenu úvěru (obvyklá úroková sazba podle databáze , jméno FO, národní banky dle systému časových řad , jméno FO, , tabulky týkající se nových úvěrových obchodů pro nefinanční podniky, v době sjednání úvěru činila 6,86 % ročně), k čemuž přistupují i další (v předchozím odstavci popsané) mimořádné okolnosti svědčící pro závěr o nemravnosti ujednání o výši úroku vedoucí k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy jako celku, který soud učinil.

23. K tomu je nutno odkázat na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, který se zabýval možností aplikace § 576 a § 577 o. z. v případě úroku sjednaného v nemravné výši, jako tomu bylo i v nyní posuzované věci. Přestože se dále citované rozhodnutí týká úvěru spotřebitelského, je možno jeho závěry aplikovat i v daném případě, o čemž bylo pojednáno již výše. Podle Městského soudu v Praze tedy platí, že „odvolací soud k tomu považuje za vhodné ještě zdůraznit i toto: Neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

24. Soud tedy přiznal žalobkyni pouze nárok na vrácení vyplacené jistiny 32 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) a v části požadující zaplacení smluvní pokuty a poplatku z úvěru spolu s úrokem z prodlení žalobu zamítl. Jelikož žalovaný získal majetkový prospěch plněním žalobkyně z právního důvodu, který odpadl, má žalobkyně podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K vrácení plnění žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, , odeslaným doporučenou poštou téhož dne. Při využití domněnky obsažené v § 573 o. z. se výzva považuje za doručenou dnem , datum, , nejpozději od , datum, je tedy žalovaný v prodlení s vrácením plnění z bezdůvodného obohacení. Žalobkyni proto náleží úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné částky. V rozsahu úroku z prodlení z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, , požadovaném žalobkyní, proto soud žalobu rovněž zamítl.

25. Jelikož žalobkyně byla ve věci úspěšnější pouze v nepatrné části (s přihlédnutím k celkovému požadovanému plnění včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 5 % z předmětu řízení, tj. 2 845 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 276 Kč, zbývá tedy doplatit 569 Kč. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.

27. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.