10 C 51/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného ve výši id. ½ k nemovitým věcem – bytová jednotka č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – byt, vymezená v budově , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , byt. dům, stojící na parcele č. St. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, , včetně podílu o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na společných částech domu a pozemku, přičemž bytová jednotka je zapsaná na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , se zrušuje.

II. Nemovité věci uvedené ve výroku I tohoto rozsudku se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Ze závazků spojených se společnou věcí se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje závazek vůči společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne , datum, , reg. č. , IBAN, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnictví 421 177 Kč, a to do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k výše uvedeným nemovitým věcem. Uvedla, že ve spoluvlastnictví nechce nadále setrvat, žalovaný je jejím bývalým manželem, v bytové jednotce byla jejich společná domácnost, po rozvodu byla situace neúnosná a žalobkyně odešla do pronájmu. Žalovaný situaci nechce nijak řešit, na návrhy žalobkyně nijak nereagoval. Obdobně pasivní byl v opatrovnickém řízení i řízení o rozvodu. Žalobkyně měla za to, že rozdělení nemovitostí možné není (jde především o bytovou jednotku tvořící jeden celek, její případné rozdělení by přineslo účastníkům značné a nepřiměřeně vysoké náklady, muselo by též dojít k úpravě prohlášení vlastníka budovy a rozdělení by s ohledem na vynaložené náklady přineslo podstatné snížení hodnoty věci). Žalobkyně proto navrhla, aby soud nemovité věci přikázal do jejího vlastnictví s tím, že žalovanému vyplatí odpovídající náhradu za jeho podíl. Za tím účelem nechala zpracovat znalecký posudek k ocenění nemovitostí. Nabízené finanční prostředky má žalobkyně k dispozici, uvedla také, že dle jejího názoru nežádá o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v nevhodné době či k újmě žalovaného. Ten sice v dotčeném bytě bydlí, nicméně může odejít do domu jeho rodičů nebo dědečka. Žalobkyně opakovaně žalovanému nabízela pomoc i s hledáním pronájmu, ten ovšem neměl žádný zájem situaci řešit. Po vyplacení finančního vypořádání bude mít žalovaný prostředky k zajištění bydlení. Žalobkyně též požádala o tzv. širší vypořádání spoluvlastnictví, konkrétně vypořádání společného závazku, který na nemovitostech vázne. Jde o hypoteční úvěr dle smlouvy ze dne , datum, , reg. č. , IBAN, , uzavřené mezi účastníky a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Administraci spojenou s úhradou splátek úvěru zajišťuje žalobkyně, která splátky pravidelně hradí a žalovaný jí na to přispívá polovinou výše splátky. Žalobkyně navrhla, aby soud přikázal tento dluh do jejího výlučného vlastnictví s tím, že se o polovinu jeho aktuálního zůstatku sníží částka, kterou bude hradit v rámci vypořádání žalovanému. Požádala také o přiznání náhrady nákladů soudního řízení, protože žalovaný nereagoval na její žádosti o stanovisko k vypořádání spoluvlastnictví a situaci nijak neřešil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žalovanému byla dle zákona již doručená zásilka s žalobou a s výzvou k vyjádření následně vhozena do jeho domovní schránky dne , datum, .

3. Na jednání dne , datum, žalobkyně na žalobě trvala. Žalovaný, ačkoli byl řádně předvolán, se na jednání bez včasné omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z provedených listinných důkazů, soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky, a to každý jednou ideální polovinou, bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – byt, vymezené v budově , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , byt. dům, stojící na parcele č. St. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, , včetně podílu o velikosti id., Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na společných částech domu a pozemku, přičemž bytová jednotka je zapsaná na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště , adresa, (výpis z katastru nemovitostí na č. l. 6-7). Žalobkyně nadále nechtěla setrvat ve spoluvlastnictví a navrhla žalovanému jeho vypořádání tak, že se stane výlučným vlastníkem nemovitostí a žalovanému vyplatí vypořádací podíl s ohledem na obvyklou cenu nemovitostí dle znaleckého posudku. Zároveň mu navrhla, že převezme závazek z hypotečního úvěru a o polovinu stávající výše úvěru sníží vypořádací podíl žalovaného, taktéž ho upozornila na možné podání žaloby k soudu. Žalovaný si návrh odeslaný poštou nepřevzal (dopis zástupkyně žalobkyně vč. obálky na čl. 30-31). Obvyklá cena nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného je 1 653 030 Kč, takto stanovená cena vychází z porovnání s realizovanými obchody se srovnatelnými nemovitostmi v , adresa, a okolí v období 2022 až 2024 (znalecký posudek č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, vč. příloh na čl. 21-28). Nemovitosti jsou zajištěny zástavním právem ve prospěch společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , které zajišťuje úhradu hypotečního úvěru ve výši 1 000 000 Kč sjednaného mezi uvedenou společností a účastníky řízení smlouvou ze dne , datum, , reg. č. , IBAN, . Účelem tohoto úvěru bylo refinancování úvěru od jiné banky poskytnutého na koupi dotčených nemovitostí, aktuální zůstatek úvěru ke dni , datum, je 810 675,89 Kč (smlouva o hypotečním úvěru na č. l. 8-20, vyčíslení úvěru na č. l. 44).

6. Z ostatních provedených důkazů soud nic pro věc podstatného nezjistil.

7. Podle § 1140 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

10. Dle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce takto:

12. Žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky výše označených nemovitých věcí. Jak plyne z citovaných právních norem, které soud ve věci aplikoval, žádný ze spoluvlastníků nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví proti své vůli. Nedojdou-li spoluvlastníci dohody na způsobu vypořádání, je každý z nich oprávněn obrátit se na soud, který spoluvlastnictví (až na výjimky) zruší a vypořádá nejvhodnějším způsobem (v pořadí určeném zákonem, návrhy účastníků přitom není v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán). Soud je přesvědčen, že rozdělení věci není v projednávané věci vhodné a možné, protože se jedná především o bytovou jednotku, jejíž rozdělení (pokud by vůbec bylo stavebně a technicky možné) by logicky přineslo značné náklady, které by museli oba účastníci nést, navíc by rozdělením mohlo dojít ke snížení hodnoty nemovitých věcí. Nadto se soudu rozdělení věci nejeví v dané situaci ani racionální, jestliže žalobkyně projevuje zájem o nabytí nemovitostí do svého výlučného vlastnictví a disponuje finančními prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalovanému. I dle judikatury Nejvyššího soudu platí, že pokud žádný ze spoluvlastníků nechce ničeho na rozdělení společné věci vynaložit, je třeba věc považovat za nedělitelnou (srov. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V tomto směru žalobkyně nemovitosti nepovažovala za dělitelné a žalovaný byl v řízení nečinný a svůj názor neprojevil.

13. Nabízelo se proto dvojí řešení: přikázat věc za přiměřenou náhradu některému ze spoluvlastníků, nebo, kdyby ji žádný nechtěl, nařídit soudní prodej věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.). V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) i se zdravým rozumem je současně toto ustanovení třeba vykládat tak, že nelze přikázat věc spoluvlastníkovi, který by ji sice chtěl, ale nemá finanční prostředky na vyplacení přiměřené náhrady tomu, který spoluvlastnické právo ztrácí.

14. Žalobkyně přikázání dotčených nemovitostí do svého vlastnictví chtěla a deklarovala přitom, že na vyplacení náhrady žalovanému má dostatečné finanční prostředky. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a řízení se neúčastnil.

15. Z uvedených důvodů soud podílové spoluvlastnictví zrušil a nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výroky I a II tohoto rozsudku). Obvyklá cena nemovitostí je podle znaleckého posudku 1 653 030 Kč, výše přiměřené náhrady, kterou by žalobkyně byla povinna zaplatit žalovanému za jeho podíl ve výši id. ½, by proto činila polovinu z této částky, tj. 826 515 Kč. Soud nicméně dále na základě návrhu žalobkyně a ve smyslu § 1148 odst. 1 o. z. vypořádal společný závazek (dluh), který se společnou věcí souvisí, konkrétně jde o závazek vůči společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , plynoucí ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne , datum, , reg. č. , IBAN, . Tento závazek přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, jak požadovala (výrok III tohoto rozsudku), a zároveň žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnictví 421 177Kč (výrok IV tohoto rozsudku), tedy hodnotu jeho podílu dle znaleckého posudku sníženou o podíl žalovaného (jako spoludlužníka) na aktuální výši úvěru 810 675,89 Kč (ve výši jedné poloviny, tj. o 405 338 Kč). Toto uspořádání, účinné mezi dosavadními spoluvlastníky (účastníky tohoto řízení), se soudu jeví jako rozumné a spravedlivé, neboť žalobkyně bude nadále hradit splátky úvěru a spolu s nemovitostmi plně převezme i dluh, který s nimi souvisí. Žalovaný naopak nadále nemusí na daný úvěr žalobkyni nic hradit, jako činil doposud. Lhůtu k zaplacení soud stanovil dle § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř. tak, aby měla žalobkyně dostatek času k vyplacení dané částky žalovanému. Zároveň jde podle soudu o lhůtu, která žalobkyni na úkor žalovaného nepřiměřeně nezvýhodňuje.

16. Podle závazného stanoviska Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, nese v řízení s povahou iudicii duplicis, kterým zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je, zásadně každý své náklady sám. Vychází se z předpokladu, že se stejnou majetkovou hodnotou, s jakou účastníci do řízení vstupují, by měli také odcházet (neměli by na řízení tratit, neboť kdo podíl na společné věci pozbyde, obdrží za to přiměřenou náhradu; všichni spoluvlastníci mají ostatně obojetné procesní postavení žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kdo zahájení řízení vyvolal). Pravidlo úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak nelze aplikovat a je namístě zásadně postupovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Od uvedeného pravidla je soud oprávněn se odchýlit za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí závisí na jeho úvaze), shledá-li k tomu „zvláštní“ důvody spočívající např. ve způsobu vedení sporu (viz také body 43-44 nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 262/20).

17. V projednávané věci soud neshledal žádné zvláštní či mimořádné důvody vedoucí k tomu, aby zavázal jednoho účastníka k povinnosti nahradit náklady řízení tomu druhému. Proto rozhodl o nákladech řízení v souladu s citovaným stanoviskem Ústavního soudu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu svých nákladů (výrok V tohoto rozsudku). Samotná nečinnost žalovaného v rámci tohoto soudního řízení není podle přesvědčení soudu zvláštním důvodem ve výše uvedeném smyslu, žalovaný ostatně tímto svým postojem projednání věci a vydání rozhodnutí nijak nebránil. I ve vztahu k tzv. širšímu vypořádání spoluvlastnictví (výrok III) soud odkazuje na výše uvedené a neshledal v této dílčí části řízení důvody pro odlišné rozhodnutí o nákladech řízení.