10 C 65/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 65 508 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 33 902 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 12 604 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 731,45 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 506 Kč od , datum, do zaplacení, dále 19 002 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1 934,40 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 859,91 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 154 080 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 46 506 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 731,45 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 49 555 Kč od , datum, do , datum, ), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 506 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty 19 002 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1 934,40 Kč (ve výši 76,05 % ročně z částky 39 859,91 Kč od , datum, do , datum, ) a úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 859,91 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 154 080 Kč.

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem 76,05 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 049 Kč. Žalovaný však dosud uhradil celkem pouze 6 098 Kč. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a smluvní pokuty z nové dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění ve výši 0,1 % denně, kapitalizované ke dni podání žaloby na 19 002 Kč, požadovala též náhradu nákladů vzniklých prodlením dlužníka ve výši 400 Kč a úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 374 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i z jiných zdrojů.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonicky nebyl dostupný (kontaktní údaje soud zjistil z listinných důkazů). Bez omluvy se žalovaný nedostavil ani na soudem nařízené jednání dne , datum, .

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Z hodnocení klienta ze dne , datum, (č. l. 25 spisu) a karty klienta (č. l. 35) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného 30 580 Kč, výdajů 9 818 Kč (životní minimum 4 860 Kč, bydlení 4 958 Kč). Žalovaný uvedl, že je svobodný, má maturitu, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, , a u formy bydlení zaškrtl políčko „u rodičů“. Žalovaný na úvěr uhradil dvakrát 3 049 Kč, tj. celkem 6 098 Kč. Z vybraných pohybů na účtu (č. l. 24) soud zjistil, že v období březen 2023 až červenec 2023 měl žalovaný průměrný příjem 33 733,60 Kč měsíčně.

6. Smlouva o úvěru ze dne , datum, (č. l. 42 až 44), jakož i oznámení o schválení úvěru (č. l. 36, včetně dodejky na č. l. 33), prokazují, že se žalobkyně smluvně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit žalobkyni celkem 128 400 Kč, a to vše ve 48 měsíčních splátkách po 3 049 Kč. Úroková sazba činila 76,05 %, RPSN 110,35 %.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 21 spisu soud zjistil, že úvěr 40 000 Kč žalobkyně žalovanému vyplatila na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě dne , datum, .

8. Výzvami ze dne , datum, a , datum, (č. l. 30-32) žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek a zároveň žalovaného upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne , datum, (č. l. 34) žalobkyně sdělila žalovanému, že tímto dnem došlo k okamžitému zesplatnění úvěru.

9. Žalobkyně dále předložila negativní výpis záznamů žalovaného v registru SOLUS ze dne , datum, , výpis z NRKI a kopii občanského průkazu žalovaného (na č. l. 19-20, č. l. 45-46).

10. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, (viz č. l. 17-18 spisu).

11. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného.

12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

13. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit zapůjčenou částku spolu s navýšením ve stanovených splátkách, které však řádně nehradil, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně v době uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru řádně nezkoumala a neprověřovala úvěruschopnost žalovaného.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“21. Právní posouzení věci:

22. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 40 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Je ovšem evidentní, že žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, spolehla se přitom jen na ničím nedoložené tvrzení, že výdaje žalovaného představují celkem částku 9 818 Kč, přičemž jeho volné zdroje měly činit měsíčně 19 672 Kč (mzda žalovaného činila dle vybraných pohybů na účtu průměrně cca 33 733 Kč čistého, žalobkyně vycházela z částky 30 580 Kč). Žalobkyně i přes poučení poskytnuté na jednání k posouzení výdajů žalovaného nic relevantního nepředložila, nedoložila tedy žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně totiž zkoumala jen jeho příjmy v období od března 2023 do července 2023, aniž by po žalovaném požadovala předložení výpisů z účtu a prověřila i jeho výdaje či jiné ve výpisech zaznamenané transakce. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že v období roku 2023 si žalovaný sjednal řadu úvěrů (např. úvěr u společnosti , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč ze dne , datum, , viz řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, ). Pokud by si žalobkyně řádně prověřila výpisy z účtu žalovaného za dané období, některé tyto transakce by nepochybně odhalila, jakož i to, že žalovaný prováděl rizikové transakce (sázky, hazard, což je soudu známo z řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , které se týkalo úvěru 30 000 Kč u společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, ). Z tehdejších zjištění vyplývá, že žalovaný dále získal v červnu 2023 půjčku 16 000 Kč od Zaplo.cz a jen za první polovinu tohoto měsíce utratil na sázkách (, Anonymizováno, ) 31 748 Kč. V době uzavírání smlouvy s žalobkyní v červenci 2023 tak sice žalovaný ještě nemusel mít negativní záznamy v příslušných registrech, nicméně rizikové transakce a půjčky u jiných společností žalobkyně mohla relativně snadno odhalit (právě z výpisů z účtu), pokud by postupovala při prověřování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně pečlivě. To však neučinila. Je proto nevýznamné její tvrzení, že žalovaný požadoval úvěr až 250 000 Kč a ona mu po prověření jeho poměrů půjčila „jen“ 40 000 Kč.

24. Dle názoru soudu se tak v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Za situace, při které žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

25. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 40 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co mu žalobkyně poskytla z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud žalobkyni nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 33 902 Kč, tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil 6 098 Kč; viz výrok I. tohoto rozsudku).

26. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru, smluvních pokutách, pojištění úvěru i nákladech spojených s prodlením či s vymáháním dluhu. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a na něj navazující judikaturu, viz např. rozsudky Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, – pobočky ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nebo , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jeho možnostem přiměřená. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný, byl však v řízení nečinný.

27. K nároku na zákonný úrok z prodlení dále soud podotýká následující. Podle jeho přesvědčení žalobkyně zatím nemá na tento úrok nárok, protože k úhradě částky bezdůvodného obohacení (zbývající jistiny poskytnutého úvěru) žalobkyně žalovaného dosud pro něj srozumitelným způsobem nevyzvala. Vyzvala jej toliko k úhradě 49 555 Kč v oznámení o zesplatnění ze dne , datum, , v předžalobní výzvě pak k úhradě 46 506 Kč s blíže neupřesněným příslušenstvím. Na tyto částky však žalobkyně nárok vůbec nemá, jak je vysvětleno v tomto rozsudku, žalovaný proto není s jejich úhradou v prodlení. Do prodlení se dostane až tehdy, neuhradí-li soudem přiznanou částku – odpovídající jistině poskytnutého úvěru po odečtení dosud zaplacených splátek – ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, jak již soud uvedl výše. Soud si je vědom odlišného přístupu, respektive názoru na nárok věřitele na zákonné úroky z prodlení spotřebitele z nevráceného bezdůvodného obohacení (např. od oznámení o zesplatnění úvěru nebo od marného uplynutí lhůty k zaplacení určené v předžalobní výzvě apod.), který se v judikatuře soudů také objevuje. Poukazuje však na názor Nejvyššího soudu v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že „[v]ytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že jí měl přiznat právo na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a s úhradou se dostala do prodlení, tj. od , datum, , přehlíží, že šlo o výzvu k úhradě dluhu vyplývajícího ze zesplatnění úvěru, nikoliv o výzvu k vrácení poskytnuté jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobkyně žalovanou vyzývala k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu, že mezi nimi uzavřená smlouva je neplatná, tudíž se nemůže prosadit závěr, že se žalovaná s vrácením poskytnuté jistiny ocitla v prodlení“ (zvýraznění přidáno – pozn. soudu). S uvedeným závěrem se soud ztotožňuje a podle jeho názoru platí i v nyní posuzovaném případě.

28. Soud uzavírá, že s ohledem na závěry již citovaného rozsudku , Anonymizováno, soudu sp. zn. , spisová značka, lze tedy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak v tomto případě dosud v prodlení s vrácením jistiny úvěru není.

29. Jelikož převážný úspěch v řízení měl žalovaný (soud zohlednil všechny žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí), kterému však v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (viz výrok III. tohoto rozsudku).

30. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.