10 C 65/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 373,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 5 623,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 39 794,31 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 978,31 Kč od 16. 9. 2025 do 14. 12. 2025 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 602,56 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 134 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 35 373,06 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne 9. 6. 2025, na jejímž základě žalovaný čerpal částku 35 000 Kč, neplnil však závazek hradit minimální měsíční splátku 1 750 Kč (uhradil pouze tři splátky). Po opakovaném marném upomínání žalobkyně sdělila žalovanému dne 21. 12. 2025, že úvěr zesplatnila a vyzvala ho k okamžité úhradě dluhu před podáním žaloby. Před poskytnutím úvěru ověřovala žalobkyně poměry žalovaného podle výpisu z bankovního účtu; měla zjištěný měsíční příjem 24 032 Kč (vycházela však z deklarovaného příjmu 23 000 Kč), náklady na bydlení 8 000 Kč, náklady domácnosti 6 000 Kč, finanční závazky 5 000 Kč a výdaje na sázky a hazardní hry 61 Kč, z čehož po odečtení „extra zůstatku na cokoliv“ ve výši 2 000 Kč dovodila disponibilní zůstatek 1 939 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Dle zákona již doručená zásilka byla po uplynutí úložní doby vhozena do domovní schránky žalovaného dne 25. 3. 2026. O probíhajícím řízení byl žalovaný informován rovněž e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne 9. 6. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota (č.l. 23-32), na jejímž základě bylo následujícího dne na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. č. účtu odesláno 35 000 Kč (č.l. 33), které se žalovaný zavázal splácet spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené jistiny k okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. RPSN činila 76,18 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Po upomínce z 20. 9. 2025 (č.l. 35,36) a z 5. 10. 2025 (č.l. 37,38) oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě celého dluhu před podáním žaloby nejpozději do 4. 1. 2026 (č.l. 39-40). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nepopřel, žalovaný žalobkyni na dluh zaplatil tři splátky po 1 750 Kč, tj. celkem 5 250 Kč.

5. Před poskytnutím úvěru žalovanému jej žalobkyně lustrovala v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v registru SOLUS a nezjistila žádné negativní informace (č.l. 56). Žalovaný prohlásil, že je svobodný a nevyživuje žádné dítě. Žalovaný deklaroval příjem ve výši 23 000 Kč, u nákladů na bydlení vyšla žalobkyně z váženého průměru 8 000 Kč, u nákladů na domácnost vycházela z minimální fixní hodnoty 6 000 Kč (oproti deklarovaným 1 500 Kč), finanční závazky žalovaná deklarovala ve výši 5 000 Kč a byly zjištěny výdaje na sázení a hazardní hry ve výši 61 Kč; k tomu připočetla extra výdaje na cokoli 2 000 Kč, z čehož učinila závěr o kladné bilanci – zůstatku 1 939 Kč. K těmto tvrzením žalobkyně soud podotýká, že je nemá za prokázané, neboť z předložené listiny „JSON data“ nelze vyčíst smysluplné informace. Žalobkyně tedy neprokázala, že ověřovala informace sdělené žalovaným týkající se jeho příjmů a zejména výdajů.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

7. Žalobkyně však podle soudu nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně nepředložila soudu důkaz o tom, že by ověřovala informace získané od žalovaného. Žalobkyně se při uzavření smlouvy plně spolehla na výsledky lustrací ve veřejných registrech, informace získané od žalovaného, a především jím tvrzené výdaje důsledněji neprověřila. To nemůže být považováno za dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Uzavřenou smlouvu tedy soud skutečně shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno čerpání 35 000 Kč; podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nepopřel, na ně žalovaný vrátil 5 250 Kč (3x splátka po 1 750 Kč). Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil částkou 29 750 Kč (35 000 Kč minus 5 250 Kč), kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I tohoto rozsudku).

10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl (výrok II tohoto rozsudku), a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K tomu Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 602,56 Kč, přičemž tato částka představuje 38,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,78 %; se započítáním žalobkyní požadovaného příslušenství včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 629,93 Kč). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 769 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. Celkem tedy činí náklady řízení žalobkyně 4 169 Kč (zástupce žalobkyně není plátcem DPH), přičemž 38,44 % z této částky je právě 1 602,56 Kč (výrok III tohoto rozsudku).

12. Náklady řízení je žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.

13. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 769 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 635 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 134 Kč (výrok IV tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Pokud není podáno elektronicky, je třeba odvolání podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti stanovené tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.