10 C 72/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 82 081,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 100 Kč a dále 16 864 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 27 895,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 018,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 438,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 959,18 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroku 15 % ročně z částky 23 959,18 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, a dále zaplacení 15 222 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 659,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 956,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 532 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 18 532 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 821 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení 82 081,80 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne 18. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 364 Kč. Dále žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 14. 10. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 24 měsíčních splátkách po 1 468 Kč. Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 21. 10. 2025, což bylo žalované písemně oznámeno.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne 18. 11. 2021, resp. 14. 10. 2021. Z těch vyplývá, že majetkovou situaci žalované prověřila původní věřitelka z výpisů z účtu, resp. platebního rozpisu, rovněž nahlédla do insolvenčního rejstříku, v němž žalovaná neměla záznam. Žalovaná při sjednávání úvěrů uvedla, že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činí 22 000 Kč, resp. 17 000 Kč, žije v nájmu, nemá jiný úvěr ani kreditní kartu.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalované doručeny fikcí do její datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. O probíhajícím řízení byla nadto informována e-mailem, telefonicky se s ní spojit nepodařilo.

4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

7. Ze zákaznické karty ze dne 18. 11. 2021 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že je na rodičovské dovolené, má čistý příjem 7 000 Kč, celkové příjmy domácnosti pak činí 22 000 Kč (blíže nespecifikovány), vyživuje dvě děti, je svobodná, bydlí v nájmu, odhadované měsíční výdaje (blíže nespecifikované) uvedla ve výši 3 500 Kč. K ověření informací podaných žalovanou měla mít původní věřitelka k dispozici výpisy z bankovního účtu za měsíce září a říjen 2021, tyto však žalobkyně soudu nepředložila.

8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 11. 2021 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 25 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 21 709 Kč a poplatky ve výši 6 928 Kč, to vše spolu s pojistným v 24 měsíčních splátkách po 2 364 Kč (poslední splátka 2 361 Kč).

9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila 2 900 Kč.

10. Ze zákaznické karty ze dne 14. 10. 2021 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že je na rodičovské dovolené, má čistý příjem 7 000 Kč, celkové příjmy domácnosti pak činí 17 000 Kč (blíže nespecifikovány), vyživuje dvě děti, je svobodná, bydlí v nájmu, odhadované měsíční výdaje (blíže nespecifikované) uvedla ve výši 3 500 Kč. K ověření informací podaných žalovanou měla původní věřitelka k dispozici platební rozpis, ze kterého byla ověřena výše vyplácených dávek (rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč).

11. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 10. 2021 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 20 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 13 722 Kč a poplatek 1 500 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 1 468 Kč (poslední splátka 1 458 Kč).

12. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila 3 136 Kč.

13. Původní věřitelka postoupila obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností k témuž dni a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem z 21. 10. 2025 odeslaným 21. 11. 2025 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, doklad o odeslání).

14. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 16. 1. 2026.

15. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením předmětných smluv náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.

16. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

17. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 11. 2021 a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 10. 2021 peněžní prostředky v celkové výši 45 000 Kč. Žalovaná se v obou případech zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smluv důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno.

18. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“25. Právní posouzení věci:

26. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 45 000 Kč na základě uzavřených smluv o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením každé ze smluv řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.

27. Soud především podotýká, že s výjimkou platebního rozpisu, ze kterého bylo možno vyčíst výši rodičovského příspěvku, žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Příjmy a výdaje žalované tak nelze komplexně ověřit, neboť příjem byl ověřen pouze částečně (a pouze v případě smlouvy ze dne 14. 10. 2021), další tvrzené příjmy původní věřitelka neověřila, kromě toho se nijak blíže nezajímala o tvrzené výdaje, které nijak neověřovala, nezjišťovala, zdali jsou v nich promítnuty také náklady na bydlení, energie, na základní živobytí apod. Přitom tvrzená výše výdajů se jeví na první pohled nepřiměřená tomu, že žalovaná vyživovala dvě děti a žila v nájmu. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně tedy navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované, ze kterého nebylo možno učinit relevantní závěr o schopnosti žalované úvěr splácet.

28. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření její úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

29. Jelikož soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejich základě žalované poskytla 25 000 Kč, resp. 20 000 Kč je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 22 100 Kč a 16 864 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnutých částek (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na smlouvu ze dne 18. 11. 2021 dosud uhradila 2 900 Kč a na smlouvu ze dne 14. 10. 2021 pouze 3 136 Kč).

30. Ve zbylé části pak soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smluv o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru a poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěrů ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.

31. Výrok III o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měla mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

32. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 4 105 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 3 284 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 821 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

33. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.