10 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 790 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 5 790 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 478 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 5 790 Kč, a dále náhrady nákladů řízení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 4. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny (tj. 12 000 Kč). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel (neuhradil ničeho), úvěr tedy žalobkyně zesplatnila. Kapitalizovanou smluvní pokutu požadovala za prodlení žalovaného se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, konkrétně za prodlení žalovaného od 9. 4. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmu, dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

4. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav:

5. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 12. 2024 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne 4. 12. 2024. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % částky úvěru, tj. 12 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru a potvrzení o platbě na č. l. 10 a č. l. 15). Na dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně proto ke dni 30. 3. 2025 úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne, kterým ji současně vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na č. l. 17). Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to dopisem odeslaným dne 21. 10. 2025 (výzva k úhradě před podáním žaloby včetně potvrzení o podání zásilky na č. l. 20-21).

6. Žalobkyně ověřovala finanční situaci žalovaného na základě doložených výpisů z účtů (výpisy z účtu č.l. 16). Z těch lze vyčíst, že žalovaný měl spořicí účet s nulovým zůstatkem a běžný účet, na kterém jsou mimo jiné zřetelné rizikové transakce (gambling). Žalobkyně nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků apod. Rovněž netvrdila a nedoložila, že by se blíže zajímala o výdajovou stránku žalovaného a o jeho další osobní a majetkovou situaci (jestli vyživuje nějaké další osoby, s kolika osobami sdílí společnou domácnost, jaké jsou jeho náklady na bydlení a živobytí atd.).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“11. Právní posouzení věci:

12. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací a podkladů získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, konkrétně výpisů z účtu, případně výplatních pásek (doložila však pouze výpisy z účtů, viz výše). Žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem kromě těchto výpisů prověřila a posoudila příjmy a zejména výdaje žalovaného. Netvrdila, že zjišťovala a ověřovala jeho celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí apod. Žalobkyně nezjišťovala celkové příjmy a výdaje domácnosti a jakým způsobem se na nich podílejí její ostatní členové, pokud s takovými osobami žalovaný domácnost vůbec sdílel. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by zjišťovala, respektive zohlednila, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši a jaká je jeho platební morálka. Rovněž nevěnovala žádnou pozornost rizikovým transakcím (gambling), které byly zřejmé z výpisů z účtu. Nepředložila také důkaz o tom, že provedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci zahájených exekucí. Žalobkyně měla zákonnou povinnost důsledného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tu však nesplnila.

13. Soud tedy dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v zákoně o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze nahlédnutím do výpisu z účtu bez zjišťování dalších skutečností, jakož i neprověření skutečnosti, zda žalovaný nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.

14. Proto považuje soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru), a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že i v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Pokud věřitel této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

15. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, je za situace, ve které žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč skutečně poskytla, žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se z neplatné smlouvy bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, tj. jistinu poskytnutého úvěru (výrok I. tohoto rozsudku). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud neuhradil ničeho. Byl to přitom právě žalovaný, koho v tomto směru tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní.

16. Ve zbylé části byl návrh žalobkyně zamítnut, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nemá na další plnění žalobkyně nárok – ujednání o úroku z úvěru a o smluvní pokutě je tedy rovněž neplatné. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyni tak soud nepřiznal ani požadovaný úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ; výrok II. tohoto rozsudku).

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků, neboť oba účastníci byli ve věci (ne)úspěšní v podobném rozsahu (výrok III. tohoto rozsudku).

18. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 390 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 912 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 478 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

19. Lhůta k placení vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. Při nečinnosti žalovaného soud nemohl zjistit, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni (viz odstavec 16 výše).