10 C 84/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 92 718,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 536,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 76 097,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 43 104,57 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení, a dále smluvní pokuty 7 083,90 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 927 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedených částek společně se zákonným úrokem z prodlení a úhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, uzavřela dne 9. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 40 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit dle sjednaných podmínek. Součástí ujednání byl i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. V návrhu dále žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Vycházela zejména z tvrzení žalované před poskytnutím úvěru a z jí předložených podkladů. Osobu žalované rovněž lustrovala v relevantních databázích (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI a další). Zjistila a ověřila příjem žalované ve výši 25 000 Kč, který umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Úvěr žalované poskytla bezhotovostně prostřednictvím bankovního převodu na jí uvedený účet, a to v několika postupných platbách specifikovaných v žalobě. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok 0,93 % denně z nesplacené jistiny a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, kromě toho si žalovaná sjednala volitelnou službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 109,80 Kč a službu „, Anonymizováno, za 4 016,80 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení a žalobkyně následně smlouvu vypověděla k 20. 8. 2025. Žalobkyně rovněž požadovala po žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, protože žalovaná se dostala do prodlení. Smluvní pokutu 7 083,90 Kč požadovala za období od 21. 5. 2025 do 19. 8. 2025. Žalobkyně dodala, že pokud soud nebude mít za prokázané, že žalovaná žalobkyni dluží uvedené částky z titulu sjednané úvěrové smlouvy, požaduje přiznání alespoň poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet č. , č. účtu, žalobkyně jistinu dluhu převedla. Žalobkyně dodala, že žalovaná celkem na dluh zaplatila 3 052,97 Kč. Předžalobní výzvu žalobkyně žalované zaslala, ani poté však dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalované doručeny do její datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Kromě toho byla na probíhající řízení upozorněna e-mailem, telefonicky se s ní spojit nepodařilo.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovanou soud vyzval k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne 9. 3. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně žalované umožnila čerpat úvěrový rámec ve výši 40 700 Kč. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním, RPSN při čerpání celého úvěrového rámce činila 1 425,01 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně, dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalobkyně vyplatila žalované celkem 12 589,80 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na č. l. 21-23, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli na č. l. 31). Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (č. l. 13-15). Žalovaná se zavázala splatit vyčerpanou část úvěru spolu s úrokem a poplatkem za vyplacení tranší úvěru. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID (autorizace ověření totožnosti na č. l. 24). Při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupuje žalobkyně dle předloženého interního dokumentu (obecné principy posuzování a filozofie společnosti na č. l. 16-17). Konkrétně při posuzování úvěruschopnosti v daném případě žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a zaznamenaných na výpisu o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 27) a na listině nazvané identifikované příjmy (č. l. 20); k tomu viz níže. Dne 16. 12. 2025 žalobkyně zaslala žalované doporučeně výzvu k úhradě před podáním žaloby (č. l. 33-34).

6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného.

7. Žalobkyně podle soudu neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. K žalobě doložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované a její identifikované příjmy. Z těchto listin však plynou pouze dále nijak neověřené a nedoložené informace, dle kterých žalovaná žila v domácnosti s dalšími dvěma osobami, nehradila žádné půjčky, výše jejích pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelkou byla 22 000 Kč, žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu 41 573 Kč. Žalobkyně neuvedla, zda a jakým způsobem zjišťovala či ověřovala výdaje žalované. Žalobkyně sice údajně ověřovala příjmy žalované, ale neměla-li současně komplexní informace o jejích výdajích, nemohla učinit jednoznačný závěr o její úvěruschopnosti. Žalobkyně rovněž nedoložila, že byly provedeny tvrzené lustrace žalované v relevantních registrech a databázích, příp. s jakým výsledkem.

8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“15. Právní posouzení věci:

16. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši celkem 12 589,80 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdila, že zjišťovala rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry žalované, neuvedla, a především nedoložila k tomu však žádné další skutečnosti a důkazy [zejména zda skutečně došlo ke zjištění a ověření především výdajů žalované, případně dalších souvisejících skutečností, a k provedení tvrzených lustrací ve veřejných registrech (a s jakým výsledkem)]. Dle názoru soudu se tak v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Je zřejmé, že žalobkyně řádně neověřovala a nezjišťovala výdaje žalované a její skutečné majetkové poměry.

17. Za situace, při které žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

18. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž žalobkyně na jejím základě žalované poskytla celkem 12 589,80 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co jí žalobkyně poskytla z neplatné smlouvy o úvěru, a co jí doposud zpět nezaplatila. Soud zdůrazňuje, že z hlediska čerpání úvěru vycházel z žalobkyní doložených transakcí vyplacených spotřebiteli, a to prostředků vyplacených na účet č. , č. účtu, , který je označen v žalobě a dle provedených listinných důkazů prokazatelně patřil žalované. Z přehledu transakcí pak vyplývají i další transakce, avšak prostředky byly v těchto případech poukázány na odlišná čísla bankovních účtů a pod jiným variabilním symbolem, než jak je uvedeno ve smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . K těmto transakcím tak soud nepřihlížel, žalobkyně přitom na výzvu soudu k odstranění těchto rozporů, případně k doložení důkazů k prokázání čerpání úvěru žalovanou v tvrzené výši, nijak nereagovala. Žalobkyně zaslala na účet žalované č. , č. účtu, toliko částku 3 000 Kč, 2 990 Kč, 1 999,84 Kč, 1 000 Kč a 2 999,96 Kč, vše dne 9. 3. 2025, a dále částku 600 Kč dne 20. 4. 2025, tj. dohromady právě výše uvedených 12 589,80 Kč.

19. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 9 536,83 Kč, tj. zbývající dlužnou jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná doposud na jistinu uhradila celkem 3 052,97 Kč; viz výrok I. tohoto rozsudku).

20. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatným je tak ujednání o úroku, poplatcích, jakož i o smluvní pokutě za prodlení se splacením úvěru. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaké jsou její možnosti. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.

21. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstala nečinnou, a žádné náklady jí tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

22. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 4 636 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 3 709 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 927 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

23. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.