10 C 91/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 559 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 13 991 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 550 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 18 550 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 15. 2. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla téhož dne 10 000 Kč na jeho bankovní účet, následně dne 16. 2. 2021 se dohodli na navýšení zápůjčky o 4 000 Kč, které byly zaslány na účet žalovaného téhož dne. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s poplatkem 4 550 Kč, a to do 17. 3. 2021. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech, nahlédla do relevantních databází, a všechny tyto informace ověřila, vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty žalovaného. Dle žalobkyně šlo o řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému bylo zasláno pět písemných výzev k úhradě, každá výzva je přitom dle smlouvy zpoplatněna 500 Kč. , adresa, 500 Kč představující poplatky za upomínky však byla umořena částečnou úhradou žalovaného, stejně jako smluvní pokuta. Žalobkyně tedy požadovala částku 18 550 Kč představující souhrn nesplacené jistiny a poplatku (14 000 Kč + 4 550 Kč). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. K výzvě soudu, aby sdělila, jakým konkrétním způsobem byla před uzavřením smlouvy prověřována schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a jakými konkrétními doklady toto bylo ověřeno, žalobkyně sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a žádá soud o přiznání práva na vrácení bezdůvodného obohacení (tj. částky, která byla žalovanému na základě smlouvy žalobkyní vyplacena), úroků z prodlení v zákonné výši a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalovanému doručeny do jeho datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. O probíhajícím řízení byl nadto informován telefonicky.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný nereagoval, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, soud tedy rozhodl ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

6. Dne 15. 2. 2021 byla mezi žalobkyní, jako věřitelkou, a žalovaným, jako klientem, uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž součástí jsou i všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku 10 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Dodatkem ze dne 16. 2. 2021 pak byla částka úvěru navýšena o 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s celkovým poplatkem 4 550 Kč do 17. 3. 2021. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Rovněž byla sjednána náhrada nákladů žalobkyně za úkony, mimo jiné 500 Kč za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. Ve smlouvě je stran údajů o žalovaném zaznamenáno jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, telefonní číslo, e-mail a doručovací adresa (smlouva s dodatkem č.l. 10-11, všeobecné obchodní podmínky č.l. 12-13). Dne 15. 2. 2021 zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě 10 000 Kč a dne 16. 2. 2021 4 000 Kč (č. l. 14verte). Žalovanému dále žalobkyně odeslala písemné upomínky, a to dne 24. 3. 2021, 31. 3. 2021, 7. 4. 2021, 16. 4. 2021 a 1. 5. 2021 (č. l. 15-16). V rámci těchto upomínek žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2025, podanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž ho upozornila na její možné soudní vymáhání (č. l. 17-18).

7. Právní posouzení věci:

8. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 14 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně sice tvrdila, že zjišťovala rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry žalovaného, neuvedla, a především nedoložila k tomu však žádné další skutečnosti a důkazy [zejména zda skutečně došlo ke zjištění a ověření příjmů a výdajů žalovaného, případně dalších souvisejících skutečností (a s jakým výsledkem), či zda osobu žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a dalších registrech]. Dle názoru soudu se tak v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Za situace, při které žalobkyně netvrdí a také neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

9. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 14 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy o úvěru, a co jí doposud nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 4 559 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil 9 441 Kč, rozdíl mezi 14 000 Kč a 9 441 Kč je právě 4 559 Kč).

10. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatným je tak ujednání o poplatku, nákladech na vymáhání, jakož i o smluvní pokutě za prodlení se splacením úvěru. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaké jsou jeho možnosti. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků (výrok III. tohoto rozsudku).

12. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.