11 C 214/2019

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Jarmilou Gajdošovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 33 973 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok ve výši 20 % p. a. z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 503,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 11. 9. 2019. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně vůči žalované zaplacení částky celkem 33 973 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Nárok žalobkyně uplatnila na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Elektronický platební rozkaz vydaný k návrhu žalobkyně byl zrušen podle § 173 odst. 2 o. s. ř., protože se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.

2. Žalovaná se k návrhu na písemnou výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud vynesl dne 28. 1. 2020 rozsudek pro zmeškání, kterým bylo žalobě vyhověno co do částky 33 973 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 973 Kč ve výši 9,75 % ročně od 10. 9. 2019 do zaplacení a dále co do částky 6 503,52 Kč. Žaloba byla zamítnuta co do úroku ve výši 86,08 % p. a. z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 743 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku si podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, a to do výroku II. co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč. Rozsudek ze dne 28. 1. 2020 nabyl právní moci ve výroku I. a ve výroku II. co do úroku ve výši 66, 08 % z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 dne 18. 3. 2020.

5. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byl rozsudek ve výroku č. II co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718mKč, a ve výroku č. III zrušen a v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] bylo rozhodnu to, že dlužník [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa], [obec] je v úpadku (výrok I.) a úpadek dlužníka bude řešen oddlužením (výrok II.), - tj. žalované ve věci shora označené. Na základě ustanovení § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, bylo řízení ve věci přerušeno. Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka], tak, oddlužení dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], zrušil (výrok I.), insolvenční řízení zastavil (výrok II.), insolvenčnímu správci přiznal odměnu (výrok III.) a insolvenčního správce zprostil funkce (výrok IV.). Usnesení nabylo právní moci [datum] Okresní soud proto usnesením ze dne 10. 5. 2023 č.j. 11 C 214/2019-133 dal účastníkům řízení na vědomí, že se v řízení pokračuje.

7. Jednání ve věci soud nařídil na den 4. 10. 2023. Žalobkyně na návrhu ve věci co do zbytku žaloby 20 % p. a. úroků z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč setrvala. Žalovaná uvedla, že je stále na rodičovské dovolené, má v plánu opětovně podat návrh insolvenčnímu soudu. Její příjem je rodičovský příspěvek 15 000 Kč, který bude brát do 3. let věku dítěte, to je do příštího roku. Narodily se jí dvojčata, na každé dítě je stanoveno výživné ve výši 4 000 Kč. Rozhodnutí ve věci ponechá na rozhodnutí soudu. Navrhla úhradu v měsíčních splátkách po cca 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně navrhla vyhovění žalobě, dále nárokovala náklady řízení, k návrhu na splátky uvedla, že akceptuje nabízené splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, neboť podle původní smlouvy činily splátky 2 009 Kč měsíčně, splatnost byla do 14. dne, a to pokud bude úrok přiznán.

8. Skutková zjištění soud opírá o tyto důkazy: výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně na č.l. 60, výpis z centrální evidence obyvatel a osob ve výkonu vazby, případně trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence ohledně žalované na č.l. 59, 58, oznámení o schválení úvěru [číslo] splátkový kalendář na č.l. 6, 7, podací arch na č.l. 8, kartu klienta na č.l. 9, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 2. 2019 na č.l. 10, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] na č.l. 11 až 13, dokladem o doručování s datem uložení zásilky 2. 3. 2018 na č.l. 14, výzvu k zaplacení dlužné splátky ze dne 17. 12. 2018 – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru na č.l. 15, další výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 14. 1. 2019 a ze dne 14. 2. 2019 na č.l. 16, předsmluvní formulář na č.l. 18-20, formulář hodnocení klienta na č.l. 21-22, pohyby na účtu [bankovní účet] na č.l. 23-24, pracovní smlouvu žalované na č.l. 25-28, dodatek k pracovní smlouvě na č.l. 29, výplatní pásku žalované na č.l. 30-31, prohlášení klientů a informaci pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č.l. 32-33 o vyplacení úvěru na č.l. 34, ověření v [příjmení] na č.l. 35, předžalobní výzvu na č.l. 36 ze dne 22. 8. 2019, výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru (ohledně žalobkyně) na č.l. 37, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek s přílohou na č.l. 38-42, hodnocení žalované – CBS SKÓRE na č.l. 43, dále o výstupy z insolvenčního rejstříku ohledně žalované, ohledně které bylo vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka].

9. Ve věci byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru za sjednaných podmínek ve smlouvě a ve smluvních podmínkách. Smluvní vztah se řídí uzavřenou smlouvou a dále podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, když smlouva o úvěru byla uzavřena 26. 2. 2018. Žalovaná je osobou fyzickou, která uzavírala smlouvu o úvěru jako osoba nepodnikající. Žalobkyně v daném případě si řádně ověřovala platební schopnost žalované, proto soud uzavřenou úvěrovou smlouvu hodnotí jako platně uzavřenou. Žalobkyně smluvní ujednání splnila, neboť žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč jako úvěr. Smluvní ujednání ohledně zaplacení úvěru ve splátkách žalovaná nedodržela, uhradila osm splátek po 2 009 Kč (od 12. 4. 2018 do 10. 1. 2019), s poslední splátkou byla v prodlení, když tato měla být uhrazena v listopadu 2018. Proto po právu došlo podle smluvního ujednání k zesplatnění celého úvěru ke dni 17. 2. 2019 dle smluvního ujednání. Žalovaná na výzvy žalobkyně k úhradě dlužných splátek nereagovala. Neplacením se žalovaná dostala do prodlení. Za prodlení nese žalovaná odpovědnost. Dluh tedy nebyl po zesplatnění uhrazen, ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. Prodlení dosud trvá. Žalovaná námitky proti žalované částce nevznesla. Proto soud vycházel z toho, že výše dluhu, je taková, jak tvrdí žalobkyně (i s příslušenstvím).

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná co do částky 33 973 Kč, jako nové jistiny úvěru dle smluvního ujednání a co do částky 6 503,52 Kč představující smluvní pokutu, jak je uvedeno ve výroku I. bod 1) a 2). Proto bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno. Z částky 33 973 Kč pak byl přiznán úrok z prodlení od 10. 9. 2019 do zaplacení.

11. Pokud byla žaloba zamítnuta co do úroku 86,08 % p. a., tak soud dospěl k závěru, že tento úrok se jeví jako nepřiměřený, a proto byla žaloba v této části zamítnuta. Žalobkyně si podala odvolání co do nepřiznaného úroku ve výši 20 % ročně z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč. Podle žalobkyně úrok byl sjednán v zákonných limitech a nebyl tedy důvod ho ani částečně nepřiznat. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěru, proto je úrok o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěru. Podle žalobkyně celá předmětná úvěrová smlouva je v celém rozsahu platná, u jednání o konkrétní výši úroku není a nemůže být nepřiměřeným ujednáním, když žalovaná byla se sazbou seznámena jednak před smluvním formulářem, dále ve smlouvě samotné a rovněž oznámení o schválení úvěru. Sjednaný úrok nemůže být v rozporu s dobrými mravy, když občanský zákoník zná v tomto případě neúměrné zkrácení dle § 1793 o. z. Podle žalobkyně není možné úrok zcela zamítnout a nepřiznat žádný, soud má vždy posuzovat alespoň přiznání obvyklého úroku.

12. Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 16. 12. 2020 uzavřel, že soud I. stupně pominul, že smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. je smlouvou úplatnou, neboť jejím pojmovým znakem je vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zaplacení úroků ze strany úvěrovaného. Pakliže by úroky z poskytnutých peněžních prostředků neměly být úvěrujícímu placeny, nemůže jít o právní vztah ze smlouvy o úvěru. Z rozsudků Nejvyššího soudu ČR, na které odvolací soud odkázal, vyplývá mimo jiného, že: v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, výše úroků se řídí především ujednáním stran ve smlouvě, v případě absence platného jednání by byl dlužník povinen platit úroky„ v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona“. V současné době takový zákon není součástí českého právního řádu. Z § 1802 o. z. vyplývá, že i v případě, že není ujednána výše úroků a vůle smluvních stran směřovala k uzavření smlouvy o úvěru jako úplatné smlouvy, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem a nejsou-li takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo v sídle dlužníka v době uzavření smlouvy, neboť tu není právní předpis, který by stanovil výši úroků. Je-li ujednání o úrocích ve smlouvě neplatné, věřitel má pro na obvyklé úroky. Dále odvolací soud uzavřel, že zápůjční úroková sazba sjednaná v předmětné smlouvě o úvěru výši 129,63 % p. a. (a to i úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,08 %) podstatně převyšuje obvyklé úroky v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru ve smyslu § 1803 o. z., a to i při poměřování vzhledem k sazbě pohybující se v rozmezí 25 % až 30 % ročně. Jako zjevně se příčící dobrým mravům je toto ujednání podle § 588 o. z. absolutně neplatné. Dle písemností sepsaných v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru nelze dovozovat, že by účastníci směřovali k uzavření bezúplatné (tj. bezúročné smlouvy). Jelikož soud I. stupně přiznal žalobkyni úroky ve výši 5 622,01 Kč vyčíslené do zesplatnění úvěru vycházející z téže dohodnuté úrokové sazby, tak v tomto směru jsou jeho závěry stran úroků vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné.

13. Insolvenčním řízením žalované žalobkyně svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] v tomto řízení uplatnila a tato byla vedena pod přihlášenou pohledávkou P7. Jak vyplývá ze zprávy insolvenčního správce pro oddlužení a o přezkumu, žalovaná jako dlužník se všemi přihlášenými pohledávkami souhlasila a žádnou z nich nepopírala.

14. Právní posouzení věci:

15. Práva a povinnosti mezi účastníky z uzavřené smlouvy se řídí zákonem [číslo] občanského zákoníku, neboť nárok žalobkyně vznikl ze smlouvy uzavřené po 1. 1. 2014.

16. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. Vycházeje ze stanoviska žalobkyně v odvolání a ze stanoviska odvolacího soudu ve zrušovacím rozhodnutí a na základě listinných důkazů, dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva, kterou shledal soud platně uzavřenou, byla smlouvou úplatnou, žalobkyně má nárok na úrok z poskytnutého úvěru, resp. z dlužné částky úvěru 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč, a to ve výši 20 % p. a. vycházeje § 1 802 věta druhá o. z. Podle názoru soudu není výše úroku 20 % p. a. v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku, ani se zjištěními učiněnými z činnosti soudu, když banky požadovaly v letech 2018 úrok 14,5 % p.a. (11 C 123/2020), 19,90 % p.a. (18 C 43/2021). Proto bylo žalobě v této části vyhověno s tím, že ani žalovaná neměla proti této výši úroku žádné námitky a doplnění dokazování v tomto směru nenavrhla.

19. Žalobkyně byla ve věci úspěšná částečně, částečně neúspěšná, stejně tak žalovaná. Právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně soud posuzoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek 1 743 Kč, a náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto sestávají ze 3 úkonů právní služby po 500 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b a.t., 2 úkony právní služby po 2 460 Kč podle § 8 ve spojení s § 7 a.t., 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a odst. 4 a.t., cestovní výdaje 374,11 Kč za cestu osobním vozidlem advokáta na trase [obec] [obec] a zpět k jednání dne 28. 1. 2020 a cestovní výdaje 438,07 Kč za cestu osobním vozidlem advokáta na trase [obec] [obec] a zpět k jednání dne 4. 10. 2023 a to podle § 13 odst. 1 a odst. 5 a.t. ve spojení se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a prováděcích předpisů, náhradu za promeškaný čas na cestě dvakrát 4 půlhodiny po 100 Kč ke dvěma jednáním soudu. K nákladům řízení ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. patří náhrada za daň z přidané hodnoty, její výše je dána § 47 zák. č. 235/2004 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2013 a činí 21 %. Daň z přidané hodnoty činí 1 875,76 Kč, tj. 21 % z částky 8 932,18 Kč Celkem za řízení před nalézacím soudem 12 550,94 Kč. Úkony právní služby jsou příprava a převzetí věci, zaslání předžalobní upomínky, podání žaloby a dvakrát účast právního zástupce žalobkyně u soudu I. stupně.

20. Náklady řízení v odvolacím řízení představují zaplacený soudní poplatek 5 786 Kč, 2 úkony právní služby podle § 8 ve spojení s § 7 a.t. po 2 460 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a odst. 4 a.t., náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 1 159,20 Kč, celkem 12 465,20 Kč.

21. Náklady řízení činí celkem za řízení před soudem I. a II. stupně 25 016,14 Kč. Vycházeje z úspěšnosti žalobkyně co do jistiny, úroků a úroků z prodlení a částečné neúspěšnosti žalobkyně co do úroku, se zohledněním úroků a úroků z prodlení co do úspěšnosti a neúspěšnosti, dospěl soud k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do 90 % a neúspěšná co do 10 %, proto jí z celkových nákladů řízení přiznal 80 %, to je částku 16 503,40 Kč, tedy poměrnou částku z účelně vynaložených nákladů, jak jsou shora uvedeny.

22. Zaplacení nákladů řízení k rukám advokáta vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty po středník o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro jinou lhůtu k plnění, s ohledem na osobní a majetkové poměry žalované.

24. Žalovaná je na rodičovské dovolené, jejím příjmem je rodičovský příspěvek, má dvě nezletilé děti ve své péči a na každé dítě je výživné 4 000 Kč měsíčně. Žalovaná navrhla splátky 2 000 Kč měsíčně, což by žalobkyně akceptovala. S ohledem na uvedený příjem žalované a vyživovací povinnost k nezletilým dětem dospěl soud k závěru, že nelze žalované poskytnout dobrodiní splátek, když poskytnutý úvěr s měsíční splátkou 2 009 Kč nesplácela, a ani v insolvenčním řízení nebylo spláceno a insolvenční soud oddlužení žalované jako dlužníka zastavil. Soudu se proto jeví zaplacení dluhu ve splátkách jako nereálné. Proto byla stanovena povinnost k zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.