12 C 145/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 152 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 152 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 754,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 907,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 752,57 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 3 678,67 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 11 152 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 7. 7. 2022 mezi společností , právnická osoba, ., jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky 10 000 Kč, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to zejména na základě zhodnocení informací získaných od žalované. Původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalovaná částku dosud nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná souhlasila s jistinou 3 678,67 Kč a zákonným úrokem z prodlení.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaná s tímto postupem souhlasila. Žalobkyně se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka a žalovaná si dne 7. 7. 2022 vlastnoručními podpisy potvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem 8 592 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Úroková sazba měla činit 8 % ročně a RPSN 272,44 % (smlouva o úvěru). K poměrům žalované původní věřitelka poznamenala, že bydlela v nájemním bydlení, byla rozvedená, její příjem představoval invalidní důchod 11 001 Kč, měsíční výdaje měly činit 5 924 Kč (bydlení 2 560 Kč, osobní náklady 2 500 Kč, srážky ze mzdy 200 Kč, pojištění 664 Kč), žalovaná již splácela dluhy věřitelům (, Anonymizováno, , , tituly před jménem, , jméno FO, ), její majetek byl postižen exekucí (žádost o spotřebitelský úvěr). Od 1. 4. 2022 činil doplatek na bydlení žalované 1 541 Kč, příspěvek na živobytí 1 276 Kč, do 30. 6. 2022 činil příspěvek na bydlení 2 756 Kč, od 06/2022 činil invalidní důchod 5 428 Kč (rozhodnutí správních orgánů č. l. 38 až 41). Původní věřitelka poskytla žalované 10 000 Kč hotovostně při podpisu smlouvy (smlouva o úvěru) a žalovaná dosud zaplatila 12 440 Kč (tabulka plateb žalované). Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy č. , hodnota, – seznam pohledávek) a postoupení žalované oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalované byla dne 9. 3. 2026 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. podacího lístku).

6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 7. 7. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustálené judikatury není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, , rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).

15. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které zaznamenala do zákaznické karty. Ze všech tam uvedených údajů ověřila pouze příjem žalované, který byl tvořen toliko invalidním důchodem a sociálními příspěvky. Výši výdajů a dluhové zatížení neověřila vůbec, přestože měla povědomost o dalších věřitelích žalované a o tom, že majetek žalované je postižen exekucí. Bylo tedy na místě, aby si původní věřitelka ověřila, jaké měsíční splátky žalovaná již hradí, a to nejen sdělení žalované, ale také v příslušných registrech (např. SOLUS, BRKI, NRKI). Zjištěné běžné výdaje 5 924 Kč jsou nadto nápadně nízké, když nelze uvěřit již viditelně nízkým nákladům nájemního bydlení (2 560 Kč). Trvala proto důvodná pochybnost o jejich správnosti. Původní věřitelka proto měla k posouzení úvěruschopnosti žalované přistupovat s vyšší mírou opatrnosti. Výše popsaný postup soud nepovažuje za dostatečný, neboť nevedl a ani vést nemohl k rozptýlení důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.

16. Původní věřitelka tedy porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, dostatečně spolehlivě nezjistila a neověřila jeho skutečné příjmy a výdaje. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná.

17. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat, což se již také stalo, když uhradila na úvěr 12 440 Kč. Soud proto žalobu zamítl (výrok I.).

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.), neboť ve věci byla úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.

19. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč (výrok III.). V případě, že tato částka ve stanovené lhůtě uhrazena nebude, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.