12 C 150/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 608,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 344 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 264,23 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 435,98 Kč,- s kapitalizovaným úrokem ve výši 885,01 Kč,- s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 513,37 Kč od 25. 11. 2025 do zaplaceníIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 427 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 608,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 8. 2024 mezi společností , právnická osoba, ., jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným jako úvěrovaným. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky 20 000 Kč, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovaný částku dosud nezaplatil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla spolu s výzvou k vyjádření se řádně doručena do datové schránky.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci se na výzvu nevyjádřili, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemají žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka a žalovaný si dne 18. 8. 2024 vlastnoručními podpisy potvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem 17 184 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Úroková sazba měla činit 8 % ročně a RPSN 272,44 % (smlouva o úvěru). K poměrům žalovaného původní věřitelka poznamenala, že bydlela u maminky, byl svobodný, měl středoškolské vzdělání, jeho příjem z pracovního poměru u , právnická osoba, . činil 35 721 Kč, měsíční výdaje měly činit 25 955 Kč (bydlení 2 250 Kč, osobní náklady 4 255 Kč, srážky ze mzdy 19 450 Kč), kolonka , právnická osoba, zůstala nevyplněná, (žádost o spotřebitelský úvěr). Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou (dohoda o změně pracovní smlouvy), čestně prohlásil, že na bydlení přispívá 2 250 Kč měsíčně (čestné prohlášení). V červnu 2024 činila mzda žalovaného na účet 36 276 Kč, v květnu 2024 34 595 Kč a v dubnu 26 670 Kč, v dubnu činila srážka ze mzdy 19 450 Kč (výplatnice). Původní věřitelka poskytla žalovanému 20 000 Kč hotovostně při podpisu smlouvy (smlouva o úvěru) a žalovaný dosud zaplatila 2 656 Kč (tabulka plateb žalovaného). Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy č. , hodnota, – seznam pohledávek) a postoupení žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovanému byla dne 9. 3. 2026 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. podacího lístku).

6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 18. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustálené judikatury není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, , rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).

15. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které zaznamenala do zákaznické karty. Ze všech tam uvedených údajů ověřila pouze příjem žalovaného, který byl postižen srážkami ze mzdy. Výši výdajů a dluhové zatížení neověřila vůbec, přestože si byla vědoma zatížení žalovaného dluhy. Bylo tedy na místě, aby si původní věřitelka ověřila, jaké měsíční splátky žalovaná již hradí, a to nejen sdělením žalovaného, ale také v příslušných registrech (např. SOLUS, BRKI, NRKI). Zjištěné běžné výdaje 6 505 Kč (bez zohlednění srážek ze mzdy) jsou nadto nápadně nízké, a to i přes skutečnost, že žalovaný měl bydlet u rodiče. Trvala proto důvodná pochybnost o jejich správnosti. Původní věřitelka proto měla k posouzení úvěruschopnosti žalovaného přistupovat s vyšší mírou opatrnosti. Výše popsaný postup soud nepovažuje za dostatečný, neboť nevedl a ani vést nemohl k rozptýlení důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

16. Původní věřitelka tedy porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, dostatečně spolehlivě nezjistila a neověřila jeho skutečné příjmy a výdaje. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná.

17. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému celkem 20 000 Kč a žalovaný dosud zaplatil pouze 2 656 Kč, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu 17 344 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 344 Kč (výrok I.). Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

18. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni (původní věřitelce) nevzniklo právo na smluvní úrok, smluvní pokutu ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).

19. Soud žalobu zamítl rovněž co do zákonného úroku z prodlení (výrok II.), neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.), neboť ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

21. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 137 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 710 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek částkou 427 Kč (výrok III.). V případě, že tato částka ve stanovené lhůtě uhrazena nebude, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.