12 C 179/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované pro doručování Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 18 897,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 597,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 471,05 Kč od 5. 6. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 686,05 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 385 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 96 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 19 897,71 Kč (z toho 18 785 Kč jistina, 1 000 Kč náklady uplatnění pohledávky, 112,71 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím z titulu smlouvy o rovelvingovém úvěru č. hodnota uzavřené dne 6. 8. 2025. Žalovaná čerpala 19 000 Kč a dosud vrátila 5 700 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy posuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, a dále na základě výpisů z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z registru SOLUS.

2. Žalovaná ve vyjádření sdělila, že na sebe podala insolvenční návrh, řízení by proto mělo být zastaveno.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaná dne 6. 8. 2025 ztvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem 57,99 % p. a. splatit ve 72 měsíčních splátkách, RPSN měla činit 76,18 % (smlouva o úvěru). adresa 000 Kč žalobkyně vyplatila žalované dne 7. 8. 2025 (detail platby). K poměrům žalované původní věřitelka poznamenala, že má základní vzdělání, je svobodná a bez vyživovaných dětí, pracovala na plný úvazek jako operátor výroby, její čistý příjem ze zaměstnání činil 27 845 Kč, tvrzený příjem žalovanou je 26 000 Kč, nalezený příjem 21 871 Kč, tvrzené finanční závazky 2 000 Kč, nalezené závazky 2 920 Kč, náklady bydlení započítala žalobkyně částkou 8 000 Kč a náklady domácnosti částkou 6 000 Kč. Dále žalobkyně do výpočtu zahrnula sázení částkou 2 000 Kč a extra zůstatek 2 000 Kč. Finanční zůstatek tak činil 951 Kč. Žalobkyně měla provést lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, SOLUS (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, datové výstupy). Z výpisu z účtu za období od 12. 3. 2025 do 6. 8. 2025 je zřejmé, že výdaje žalované jsou zcela odlišné od těch, ze kterých vycházela žalobkyně; žalovaná opakovaně čerpala úvěry od nebankovních subjektů odlišných od žalobkyně (právnická osoba., Zaplo, FaitCredit), podstupovala hazardní hry v podobě sázek (výpis z účtu).

6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 24. 10. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustálené judikatury není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).

15. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které zaznamenala do tabulky. K tomu měla k dispozici výpis z účtu žalované, kdy však zaznamenané výdaje neodpovídají výdajům skutečným. Z výpisu z účtu navíc vyplývá, že žalovaná byla finančně závislá na půjčkách (úvěrech) nebankovních subjektů, bez kterých by její platební bilance byla záporná (předlužení). Za tohoto stavu byla jednoznačně dána důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně proto měla k posouzení úvěruschopnosti žalované přistupovat s vyšší mírou opatrnosti. Výše popsaný postup soud nepovažuje za dostatečný, neboť nevedl a ani vést nemohl k rozptýlení důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.

16. Původní věřitelka tedy porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, dostatečně spolehlivě nezjistila a neověřila její majetkové poměry. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná.

17. Jelikož žalobkyně poskytla žalované celkem 19 000 Kč a žalovaná dosud zaplatila pouze 5 700 Kč, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnutou jistinu 13 300 Kč vrátit žalobkyni. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 300 Kč (výrok I.).

18. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).

19. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok II.), neboť žalovaná dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.

20. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení (výrok III.), má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšnější (po přepočtu úroku z prodlení ke dni rozhodnutí soudu) než žalovaná v rozsahu 15,4 %, soud ji proto v tomto rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) se sazbou mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 400 Kč (§ 14b odst. 1 advokátního tarifu). Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 14b odst. 6 advokátního tarifu 3x režijní paušál á 100 Kč. Dále byla přiznána náhrada za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celkem by tedy při plném úspěchu žalobkyni náleželo na náhradě nákladů řízení 2 500 Kč. Jelikož žalobkyně byla úspěšnější v rozsahu 15,4 %, byla jí přiznána náhrada nákladů řízení v částce 385 Kč.

21. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

22. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 904 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek částkou 96 Kč (výrok IV.). V případě, že tato částka ve stanovené lhůtě uhrazena nebude, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.