12 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 147 922,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 117 729 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 193,32 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 24 829,69 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 146 322,32 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 27. 2. 2024 do 13. 5. 2024 částkou 4 589,36 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 147 922,32 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 147 922,32 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 15. 2. 2023 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě dne 16. 2. 2023 poskytla žalovanému úvěr 150 425 Kč. Část úvěru byla použita na konsolidaci dluhu žalovaného ve výši 9 784 Kč u společnosti , právnická osoba, ., a dluhu ve výši 60 641 Kč u společnosti , právnická osoba, . Zbývající částka 80 000 Kč byla poskytnuta žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 4 087 Kč. Jelikož žalovaný řádně nesplácel, úvěr byl zesplatněn k 12. 2. 2024. Žalovaný dosud uhradil pouze 32 696 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením příjmové a výdajové stránky, přezkumem klientských informací a nahlédnutím do úvěrových registrů. Žalovaná částka se skládá ze zesplatnění jistiny 146 322,32 Kč, nákladů za dva měsíce vymáhání 600 Kč a smluvní pokuty za dvě prodlení s úhradou splátky 1 000 Kč. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 150 425 Kč (účelový úvěr sloužící k úhradě dluhů uvedených v příloze č. , hodnota, smlouvy) a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky v 96 měsíčních splátkách po 4 087 Kč. Byla sjednána roční úroková sazba 29,52 %, RPSN činila 34,3 %. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, živí dvě děti, má učňovské vzdělání, bydlí v podnájmu, ze zaměstnání má čistý měsíční příjem 35 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 8 000 Kč.

6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy , Anonymizováno, a z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 16. 2. 2023 poskytla peněžní prostředky ve výši 150 425 Kč7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný dosud žalobkyni zaplatil 32 696 Kč.

8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že u žalovaného byly v registru evidovány tři existující úvěry a čtyřicet ukončených úvěrů. Další dvě žádosti o splátkové produkty a jedna žádost o kreditní kartu byly odmítnuty a dalších 13 žádostí bylo odvoláno. Žalovanému zbývalo na splátkových produktech splatit 191 028 Kč. Měsíční splátky činily celkem 26 111 Kč.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně o poměrech žalovaného zaznamenala, že je svobodný, bydlí v podnájmu, má dvě děti, jeho příjem ze zaměstnání činí 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 8 000 Kč a měsíční výdaje členů domácnosti uvedené v žádosti činí 16 000 Kč. V potvrzení je zaznamenáno, že žalovaný byl prověřen v registru JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, v centrální evidenci exekucí a jeho doklad nebyl v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra.

10. Z výpočtu MLS k smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z příjmů domácnosti celkem 43 000 Kč (35 000 Kč + 8 000 Kč) a na straně výdajů z normativních nákladů na bydlení 18 477 Kč, životního minima členů domácnosti 14 610 Kč. Splátky jiných úvěrů 4 215 Kč nezohlednila, protože tyto jiné úvěry měly být konsolidovány. Takto dospěla k tomu, že domácnosti žalovaného po uhrazení výdajů a splátek tohoto úvěru zůstane 5 826 Kč.

11. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, .

12. Z přehledu pohybů na účtu č. , č. účtu, (výpis z účtu) soud zjistil, že žalovaný měl příjem od , právnická osoba, , a to 45 800 Kč v prosinci 2022, 35 460 Kč v lednu 2023 a 36 842 Kč v únoru 2023. Z účtu pravidelně odcházela platba 13 500 Kč za nájem a vody, platba 500 Kč za elektřinu, platba 1 500 Kč za plyn a platba 3 000 Kč označená jako alimenty. Žalovaný dne 29. 12. 2022 čerpal půjčku 4 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , a dále od téže společnosti čerpal dne 12. 1. 2023 půjčku 5 000 Kč, dne 16. 1. 2023 půjčku 3 000 Kč, dne 23. 1. 2023 půjčku 2 000 Kč, dne 26. 1. 2023 půjčku 2 000 Kč, dne 31. 1. 2023 půjčku 2 000 Kč, dne 3. 2. 2023 půjčku 500 Kč. Žalovaný dále splácel úvěr u , Anonymizováno, , dne 13. 1. 2023 uhradil 6 200 Kč a dne 15. 2. 2023 uhradil 6 000 Kč. Na účet byly dále připisovány platby v řádu tisíců korun od společnosti , Anonymizováno, ., právnická osoba, ., avšak nebylo možné určit, z jaké důvody byly platby poskytovány. Jiné zásadní příjmy ani výdaje soud z přehledu nezjistil. Ostatní položky odpovídají běžné spotřebě.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 164 261,39 Kč z úvěrové smlouvy č. , hodnota, s tím, že jinak bude zahájeno soudní řízení. Z podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 1. 3. 2024 na adresu uvedenou ve smlouvě.

14. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

15. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se smlouvou ze dne 15. 2. 2023 zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 150 425 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila svoje záznamy a přehled pohybů na účtu. Ověřen měla pouze příjem žalovaného (cca 35 000 Kč). Příjem ostatních členů domácnosti (8 000 Kč) již ne. Přestože žalobkyně doložila přehled pohybů na účtu, z výpočtu MLS žalovaného vyplývá, že z nich nezjistila skutečné výdaje žalovaného a jeho domácnosti, nýbrž výdaje domácnosti hodnotila pouze souhrnně, a to ve výši životního minima domácnosti 14 610 Kč a normativních nákladů na bydlení 18 477 Kč. Skutečné náklady žalovaného na bydlení činily za nájemné a zálohy za služby 15 500 Kč. Žalovaný již měl úvěry u společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, , a , Anonymizováno, . Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky 150 425 Kč tak, že 80 000 Kč vyplatila na účet žalovaného a zbývající částkou byly konsolidovány jiné jeho úvěry, a to 9 784 Kč u společnosti , právnická osoba, ., a 60 641 Kč u společnosti , právnická osoba, . Žalovaný dosud žalobkyni vrátil 32 696 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 15. 2. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

22. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla z výpisu z účtu ověřen pouze příjem žalovaného 35 000 Kč, nikoli již další příjem domácnosti ve výši 8 000 Kč. Z přiložených listin nebylo ani zřejmé, o jaký příjem se jedná. Nedostatky v postupu žalobkyně soud shledal i na straně výdajů. Žalobkyně vyšla z normativních nákladů na bydlení 18 477 Kč a životního minima domácnosti 14 610 Kč. Normativní náklady na bydlení byly vyšší než nájemné a zálohy za služby 15 500 Kč, které vyplývaly z výpisu z účtu; potud byl tedy postup žalobkyně správný. Žalobkyně však pochybila, když nezohlednila všechny výdaje, které jí musely být z listin známy, a ostatní výdaje nijak neověřila. Žalobkyně nezohlednila splátky jiných úvěrů, protože měla za to, že předmětným úvěrem mělo dojít k jejich konsolidaci. Úvěrem byly konsolidovány pouze úvěry u společností , právnická osoba, . (dluh 9 784 Kč), a , právnická osoba, . (dluh 60 641 Kč) v celkové výši 70 425 Kč. Z úvěrové zprávy však vyplývá, že žalovaný měl úvěry tři, na kterých mu zbývalo splatit 191 028 Kč a které splácel částkou 26 111 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu bylo patrné, že žalovaný splácel ještě úvěr u , Anonymizováno, částkou 6 000 Kč, resp. 6 200 Kč. Žalovaný také v posledních třech měsících před uzavřením smlouvy s žalobkyní opakovaně čerpal půjčky od , právnická osoba, , což muselo u žalobkyně vzbudit pochybnost vedoucí přinejmenším k podrobnějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Tyto další dluhy žalobkyně nijak nezohlednila. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nevěnovala dostatečnou pozornost zjištění poměrů žalovaného. Na straně příjmů se zčásti spolehla pouze na sdělení žalovaného (další příjem domácnosti) a na straně výdajů vyšla z administrativních údajů (životní minimum), přestože z listin, které měla k dispozici, vyplývalo, že výdaje musely být vyšší (splátky jiných dluhů). Z pohybu na účtu ostatně vyplývá, že celkové měsíční výdaje žalovaného jsou vyšší, než s jaké žalobkyně zohlednila, když tyto nejsou tvořeny pouze splátkami úvěrů a náklady na bydlení. Soud má tedy za to, že na základě zjištěných informací nemohla žalobkyně dojít k závěru, že o schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze důvodně pochybovat.

25. Žalobkyně tvrdila, že pro posouzení úvěruschopnosti použila i automatizované modely. Soud nezpochybňuje užitečnost statistických a strojově učených modelů, případně analýzu za použití tzv. umělé inteligence, avšak tyto metody mohou poskytovali spotřebitelských úvěrů sloužit pouze jako doplněk standardního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel je dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjistit konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jeho finanční a ekonomické situaci, způsobu plnění dosavadních dluhů, případně jeho majetku. Tyto údaje si musí v mezích citovaného ustanovení ověřit a musí být schopen je doložit i v soudním řízení. Postup posouzení úvěruschopnosti musí být transparentní a replikovatelný tak, aby si i soud mohl v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit postup poskytovatele, učinit si o něm vlastní závěr a své rozhodnutí konkrétně a srozumitelně odůvodnit (srov. bod 56 recitálu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2023/2225 ze dne 18. 10. 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES). Pouhý výstup automatizovaných modelů nebo souhrnná data z tohoto hlediska nejsou dostatečné.

26. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to 150 425 Kč. Žalovaný na úvěr dosud uhradil 32 696 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok a případné další platby. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni částku 117 729 Kč (neuhrazenou část jistiny) z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok I.), a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.).

27. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“28. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Ve sporu byl převážně úspěšný žalovaný (po přepočtu žalovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu), žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.