12 C 203/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o výživné pro zletilé dítě,

I. Výživné, které bylo žalované stanoveno pro žalobce naposledy rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 4. 2021 č. j. , spisová značka, na částku 2 500 Kč měsíčně se s účinností od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2024 zvyšuje na částku 3 500 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2025 se zvyšuje na částku 5 100 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné je žalovaná povinna hradit vždy do každého 15. dne v měsíci, za který je výživné hrazeno, k rukám žalobce.

II. Žaloba se zamítá co do návrhu na zvýšení výživného žalované na žalobce s účinností od 1. 7. 2022 do 31. 8. 2022 na částku 2 900 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2022 do 30. 6. 2023 na částku 3 500 Kč měsíčně.

III. Dlužné výživné vzniklé zvýšením výživného za období od 1. 7. 2023 do 30. 11. 2025 v částce 46 600 Kč je žalovaná povinna uhradit žalobci do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení v částce 6 347 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 7. 2025 domáhal zvýšení výživného žalované (matky) od 1. 7. 2022 do 31. 8. 2022 na částku 2 900 Kč měsíčně, od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2024 na částku 3 500 Kč měsíčně a od 1. 1. 2025 na částku 5 100 Kč měsíčně. Tvrdil, že rozsudkem soudu ze dne 12. 4. 2021 byl spolu se sestrou , Anonymizováno, svěřen do péče otce a žalované bylo uloženo přispívat na , Anonymizováno, 3 500 Kč měsíčně a na něho 2 500 Kč měsíčně. Změnu poměrů shledává v tom, že od července 2022 žalované zanikla vyživovací povinnost k , Anonymizováno, , která ukončila studium, od 1. 7. 2022 žalobce studuje střední školu, od 1. 1. 2025 pak navrhované zvýšení výživného reflektuje předpokládaný příjem žalované. Žalovaná výživné nehradí dobrovolně, musí být placeno prostřednictvím exekuce.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a účastnickými výslechy žalobce, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

4. Žalobce je synem žalované (výpis z informačního systému). Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 4. 2021 č. j. , spisová značka, byli žalovaný a jeho sestra , Anonymizováno, , oba toho času nezletilý, svěřeni do péče otce a žalované bylo stanoveno výživné na žalobce částkou 2 500 Kč měsíčně a na dceru , Anonymizováno, částkou 3 500 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalovaná ukončila pracovní poměr v , adresa, , Anonymizováno, , kde dosahovala čistého příjmu 20 000 Kč měsíčně s tím, že nastupuje do , Anonymizováno, , adresa, , kde má garantovaný příjem 25 000 Kč měsíčně (rozsudek Okresního soudu v Třebíči). Žalovaná výživné nehradí řádně ani dobrovolně, musí být hrazeno prostřednictvím exekuce, dosud je na výživném dluh, nad rámec výživného žalobci nehradí ničeho, a to ani na významné události (Vánoce, narozeniny apod.), s žalobcem není v žádném kontaktu již několik let (usnesení soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, , účastnický výslech žalobce). Žalobce nemá žádné zvýšené výdaje, tyto odpovídají přiměřeně jeho věku, je zdravý, má běžné koníčky, od září 2023 dosud je studentem Střední školy technické a obchodní , adresa, (účastnický výslech žalobce, potvrzení o studiu). Žalovaná má vyživovací povinnost pouze k žalobci, vyživovací povinnost k dceři , Anonymizováno, zanikla v červnu 2023 (vysvědčení , Anonymizováno, ). Žalovaná opakovaně a v krátkých intervalech mění zaměstnání, k ukončení pracovních poměrů opakovaně dochází jak ze strany samotné žalované, tak ze strany zaměstnavatele, a to i z důvodů opakovaného porušení pracovní kázně; v možnostech a schopnostech žalované je dosahovat čistého příjmu až 30 000 Kč měsíčně (sdělení ČSSZ, sdělení úřadu práce, sdělení zaměstnavatelů vč. potvrzení o příjmech).

5. Navrhoval-li žalobce důkaz účastnickým výslechem žalované, pak jeho provedení nebylo možné s ohledem na nečinnost samotné žalované.

6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

10. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

11. Podle § 923 odst. 1 o. z. (per analogiam legis) změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

12. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba na zvýšení výživného je důvodná, avšak nikoli v navrhovaném rozsahu. Výživné pro žalobce bylo žalované stanoveno rozsudkem soudu ze dne 12. 4. 2021 s právní moci 21. 6. 2021 a žalobce se domáhal jeho zvýšení již k 1. 7. 2022, když podstatnou změnu okolností, která zvýšení výživného odůvodňuje, spatřoval v zániku vyživovací povinnosti žalované k dceři , Anonymizováno, a v nástupu žalobce na střední školu. Ačkoliv lze souhlasit s názorem, že obě události jsou podstatnou změnu okolností zakládající nárok na zvýšení výživného, nutno uvést, že k zániku vyživovací povinnosti žalované k dceři , Anonymizováno, došlo ukončením studia , Anonymizováno, , což nastalo v červnu 2023 (nikoliv k 1. 7. 2022), a že žalobce zahájil studium na střední škole k 1. 9. 2023 (nikoliv 1. 7. 2022). Soud proto rozhodl o zvýšení výživného s účinností od 1. 7. 2023, a to v souladu s návrhem do 31. 12. 2024 na částku 3 500 Kč měsíčně, a dále s účinností od 1. 1. 2025 na částku 5 100 Kč měsíčně, když k tomuto datu je změna okolností dána již samotným plynutím času. Žalobce je studentem střední školy připravující se soustavně na budoucí povolání v řádné prezenční formě studia, čímž je naplněn předpoklad § 911 o. z. pro přiznání výživného. Při rozhodování o konkrétní výši výživného soud vycházel z kritérií § 913 o. z., tedy z odůvodněných potřeb žalobce a výdělkových možností a schopností žalované. Stanovená výše výživného odpovídá doporučujícím tabulkám , právnická osoba, , věku a odůvodněným potřebám žalobce, příjmovým možnostem a výdělkovým schopnostem žalované. Pro období před 1. 7. 2023 byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

13. Soud žalované rovněž uložil povinnost zaplatit žalobci dlužné výživné vzniklé jeho zvýšením, a to ve lhůtě stanovené v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.).

14. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobce byl v řízení úspěšnější než žalovaná v rozsahu 62 %, soud mu proto v tomto rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání žaloby, účast u jednání soudu) se sazbou mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 1 500 Kč (§ 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bod 4 advokátního tarifu). Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 3x režijní paušál á 450 Kč. Dále náklady řízení představují náhradu nákladů spojených s cestou z Dačic do Kroměříže a zpět dne 24. 11. 2025 ve výši 4 387 Kč, představující náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 10 započatých půlhodin á 150 Kč, tj. 1 500 Kč, náklady cestovného osobním automobilem při cestě k jednání soudu a zpět, tj. 372 km, při kombinované spotřebě 11,9 litrů/100 km a ceně LPG 16,50 Kč za 1 litr; opotřebení vozidla při sazbě 5,80 Kč/1 km dle vyhl. č. 475/2024 Sb. Celkem by tedy při plném úspěchu žalobci náleželo na náhradě nákladů řízení 10 237 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný v rozsahu 62 %, byla mu přiznána náhrada nákladů řízení v částce 6 347 Kč.