12 C 222/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 460 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 11 460 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 927,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 11 460 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 11 460 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, dne 30. 6. 2010 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně půjčku 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 16 720 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 620 Kč, tj. do 24. 8. 2011. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, dosud uhradila 25 260 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

6. Smlouvou o půjčce bylo prokázáno, že zástupce společnosti , právnická osoba, (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaná podepsali dne 29. 6. 2010 tuto smlouvu, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 16 720 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku 36 720 Kč uhradit v 59 týdenních splátkách po 620 Kč, přičemž poslední šedesátá splátka činila 140 Kč, když první splátka měla být zaplacena 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě svým podpisem potvrdila převzetí částky 20 000 Kč. Součástí smlouvy učinily strany smluvní podmínky. Ze smluvních podmínek vyplývá, že RPSN činila 224,28 %.

7. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, vyplývá, že žalovaná uhradila na dluh částku 25 260 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem pohledávek bylo prokázáno, že původní věřitelka , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce na žalobkyni. Následně původní věřitelka postoupení pohledávky oznámila žalované (vizte oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 a doklad o odeslání).

9. Z přehledu úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných bankami v červnu 2010 vyplývá, že úroková sazba činila 6,98 % ročně.

10. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

11. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:12. , právnická osoba, a žalovaná podepsali 29. 6. 2010 smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit 20 000 Kč a souhrnný poplatek (úrok) 16 720 Kč, a to v 60 týdenních splátkách dle smlouvy. Původní věřitelka poskytla žalované půjčku 20 000 Kč při podpisu smlouvy. Žalovaná uhradila celkem 25 260 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v červnu 2010 činila 6,98 % ročně.

13. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť smlouva byla uzavřena před účinností o. z.

14. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

16. Podle § § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 20 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 60 týdnů (tj. 420 dní). Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce půjčku ve výši 20 000 Kč a úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 16 720 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy činila zaokrouhleně 72 % ročně. Soud dospěl k závěru, že úroková sazba ve výši 72 % ročně je v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak vyplývá ze statistiky České národní banky, úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v červnu 2010 činila 6,98 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve výši 72 % ročně jako nemravný. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Pokud tedy žalovaná uhradila původní věřitelce částku 25 260 Kč, uhradila tím jistinu půjčky v celém jejím rozsahu. Žaloba proto musela být zamítnuta, a to včetně úroků z prodlení. Je přitom nerozhodné, že původní věřitelka nazvala sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák.

18. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.