12 C 258/2022

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa 2. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 1. 2023, č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady odvolacího řízení žalovanému 1) ve výši 7 958 Kč a žalované 2) ve výši 8 083 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného 1) a žalované 2).

1. Okresní soud v Kroměříži jako soud I. stupně rozhodl shora citovaným rozsudkem tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném 1) uzavření darovací smlouvy, kterou by žalovaný 1) daroval žalobkyni spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/3 k bytové jednotce [číslo] byt vymezený v budově [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] k pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro katastrální území Holešov, obec Holešov u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, a to se všemi součástmi a příslušenstvím (výrok I).

2. Dále citovaným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá po žalované 2) uzavření darovací smlouvy, kterou by žalovaná 2) darovala žalobkyni spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/3 k bytové jednotce [číslo] byt vymezený v budově [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] k pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro katastrální území Holešov, obec Holešov u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, a to se všemi součástmi a příslušenstvím (výrok II).

3. Výrokem III napadeného rozsudku zavázal soud I. stupně žalobkyni zaplatit žalovanému 1) náklady řízení v částce 10 826 Kč a výrokem IV napadeného rozsudku zavázal soud I. stupně žalobkyni zaplatit žalované 2) náklady řízení v částce 10 164 Kč.

4. Z podstatné části odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně měl za prokázané, že zůstavitelka [celé jméno žalovaného] ještě za svého života uzavřela s žalobkyní darovací smlouvu k předmětným shora specifikovaným nemovitým věcem v souladu s § 628 obč. zák. Jelikož vlastnické právo žalobkyně k nemovitým věcem nebylo zapsáno do katastru nemovitostí, nemohla žalobkyně v souladu s § 133 odst. 2 obč. zák. (po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku s § 1105 o. z.) nabýt vlastnické právo k nemovitostem na základě této darovací smlouvy. Zemřela-li dárkyně dříve, než byl podán návrh na vklad vlastnického práva z darovací smlouvy (návrh sice podán byl, avšak vkladové řízení bylo ještě za života dárkyně zastaveno), pak je třeba ztotožnit se s názorem žalobkyně, že závazek z darovací smlouvy nezanikl spolu se smrtí dárkyně, nýbrž v souladu s § 579 odst. 1 písm. a) obč. zák. přešel na dědice. Žalobkyni proto nic nebrání v podání návrhu na vklad vlastnického práva na základě darovací smlouvy z [datum], přičemž účastníky vkladového řízení budou na straně dárkyně její právní nástupci, tj. její dědici, kteří jsou právním úkonem své právní předchůdkyně vázáni. Pokud se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle žalovaných tak, aby žalovaní byli zavázáni uzavřít s žalobkyní nové darovací smlouvy, kterými by darovali své spoluvlastnické podíly k předmětným nemovitým věcem dárkyni, není žaloba důvodná. Darovací smlouva je založena na principu dobrovolnosti, tj. spočívá v absenci právní povinnosti dárce k jejímu uzavření a rovněž v absenci právní povinnosti obdarovaného k jejímu přijetí. Pokud nebyla mezi stranami původní darovací smlouvy ujednána povinnost k odstranění případných nedostatků smlouvy bránících vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to uzavřením smlouvy nové, nelze žádnou ze smluvních stran k takovému postupu nutit. Proto ani nyní nelze vynucovat na žalovaných uzavření nových darovacích smluv, když jednak taková povinnost nevyplývá z žádného právního předpisu ani z původní darovací smlouvy, jednak k tomuto postupu není ani dán důvod (žalobkyně se může domáhat vkladu vlastnického práva na základě darovací smlouvy ze dne [datum]). Dále soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1606/2003. Nad rámec shora uvedeného hodnotil soud I. stupně jednání žalobkyně směřující k zápisu jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí na podkladě darovací smlouvy ze dne [datum] jako rozporné s dobrými mravy, pro které by nemělo požívat soudní ochrany. Námitkami promlčení a vydržení vznesenými žalovanými se soud I. stupně pro nadbytečnost nezabýval.

5. Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání všichni účastníci řízení, přičemž žalobkyně směřovala své odvolání do všech výroků, žalovaný 1) pouze do výroku III a žalovaná 2) pouze do výroku IV.

6. Žalobkyně v odvolání uvedla, že právní posouzení soudem I. stupně je nesprávné, čímž vymezila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Žalobkyně zdůraznila, že by ráda postupovala dle závěrů napadeného rozsudku a převod vlastnického práva dokončila pouhým založením vkladového řízení na základě původní darovací smlouvy, nicméně ze strany katastrálního úřadu jí bylo sděleno, že takový postup není možný, neboť takový postup metodika a předpisy katastrálních úřadů neumožňují. Závěr soudu I. stupně je dle názorů právního oddělení katastrálních úřadů v praxi neproveditelný. Důsledkem vydaného napadeného rozsudku by žalobkyně fakticky pozbyla své právo dokončení převodu vlastnického práva, čímž by jí bylo zasaženo mimo jiné i do jejího ústavního práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně proto navrhuje, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn a žalobě vyhověno.

7. Oba žalovaní ve svém odvolání do nákladových výroků III a IV shodně poukázali na to, že odměna advokáta měla být vypočtena dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv dle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, jak to učinil soud I. stupně, neboť předmět řízení je penězi ocenitelný. Žalovaný 1) uvedl, že tržní cena předmětných nemovitostí činí minimálně 2 400 000 Kč, samotné řízení se týkalo 2/3 podílu na nemovitostech, a proto odměna za 1 úkon právní služby měla činit 14 700 Kč (z tarifní hodnoty 1 600 000 Kč). Žalovaný 1) uznal, že v řízení učinil 3 úkony právní služby (nikoliv původně účtované 4 úkony). Žalovaná 2) uvedla, že předložila soudu odborné vyjádření realitní kanceláře, z nějž vyplývá tarifní hodnota 700 000 Kč, a proto odměna advokáta měla být vypočtena z této částky.

8. Oba žalovaní se k odvolání žalobkyně vyjádřili tak, že považují rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé za správné a navrhují, aby je odvolací soud potvrdil.

9. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaných tak, že souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že do koncentrace řízení nebyla uplatněna žádná skutková tvrzení ani navrženy žádné důkazy k určení hodnoty předmětu sporu, a soudu tak nezbylo než vyjít z tarifní hodnoty sporu dle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu.

10. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že všechna odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přičemž odvolání žalobkyně směřující do merita věci obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že žádné odvolání není důvodné.

11. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým závěrům, které správně právně kvalifikoval, a proti jeho posouzení nemá odvolací soud výhrady, přičemž na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně lze pro stručnost odkázat.

12. Skutkový stav zjištěný soudem I. stupně, ze kterého vycházel též soud odvolací, nebyl mezi účastníky sporný, a je následující: [celé jméno žalovaného] (dále jen„ dárkyně“) a žalobkyně podepsaly dne [datum] darovací smlouvu, na základě které dárkyně darovala žalobkyni bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa], postaveném na pozemku p. [číslo] i příslušný spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech domu a pozemku p. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Ke vkladu vlastnického práva na základě této darovací smlouvy nedošlo (řízení o vkladu vlastnického práva bylo zastaveno pro neodstranění nedostatků návrhu). Dárkyně zemřela dne [datum] a Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. D 1190/98 schválil dědickou dohodu, podle níž účastníci tohoto řízení nabyli rovným dílem předmětné nemovitosti. Z usnesení vyplývá, že nebyly zjištěny žádné dluhy zůstavitelky.

13. Vzhledem k tomu, že darovací smlouva byla uzavřena dne [datum], posuzoval odvolací soud věc dle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1997 (dále jen„ obč. zák.“). <i>14. Podle § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podle odst. 2 darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.</i> <i>15. Podle § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.</i> <i>16. Podle § 133 odst. 2 obč. zák., převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.</i> <i>17. Podle § 579 odst. 1 obč. zák. smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.</i> 18. Soud I. stupně se předmětnou věcí z pohledu shora citovaných ustanovení zabýval a dospěl ke správným právním závěrům. Dárkyně a žalobkyně uzavřely darovací smlouvu dle § 628 obč. zák., na základě které dárkyně bezplatně přenechala žalobkyni předmětné nemovitosti. Jak vyplývá z ustanovení § 132 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 133 odst. 2 obč. zák., k nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem byl nutný vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, ke kterému však za života dárkyně nedošlo. Jak vyplývá z ustanovení § 579 odst. 1 obč. zák., smrtí dárkyně její závazek převést na žalobkyni předmětnou nemovitost nezanikl, přičemž takový závazek přechází na dědice dárkyně, a to bez ohledu na to, zda byl tento závazek v dědickém řízení projednán či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2446/2016, který zmiňuje samotná žalobkyně). Dědici dárkyně jsou vázáni smlouvou uzavřenou dárkyní (zůstavitelkou) a nemají povinnost uzavírat novou smlouvu o převodu této nemovitosti na druhého účastníka smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1606/2003), mají právo pouze domáhat se vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dle původní darovací smlouvy.

19. Žaloba na nahrazení projevu vůle žalovaných uzavřít darovací smlouvu je tak nedůvodná, neboť z žádného zákonného ustanovení ani ze smlouvy mezi účastníky (či jejich právními předchůdci) nevyplývá povinnost žalovaných darovací smlouvu uzavřít. Rozsudek soudu I. stupně je tedy věcně správný. V ostatním lze odkázat na odůvodnění soudu I. stupně.

20. Vzhledem k tomu, že žaloba byla zamítnuta ze shora uvedených důvodů, správně se soud I. stupně nezabýval námitkou promlčení, ani námitkou vydržení vznesenou žalovanými.

21. K odvolacím námitkám žalobkyně lze uvést, že názor katastrálního úřadu, který si žalobkyně zjišťovala, není pro soud závazný ani směrodatný.

22. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že by zamítnutím její žaloby došlo k zásahu do jejího práva vlastnit majetek ve smyslu § 11 Listiny základních práv a svobod. Předně nutno uvést, že žalobkyně se vlastníkem předmětných nemovitostí na základě darovací smlouvy nikdy nestala, a to především z toho důvodu, že nevyvinula dostatečnou aktivitu k dokončení převodu vlastnického práva (neodstranila vady návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, nepodala nový návrh na vklad, dokonce ani v průběhu dědického řízení neupozornila žalované jako právní nástupce dárkyně na existenci povinnosti převést vlastnické právo dle darovací smlouvy na žalobkyni a následně uzavřela se žalovanými v průběhu dědického řízení dědickou dohodu, podle níž každý z dědiců nabyl jednu třetinu předmětných nemovitostí). Zamítnutím žaloby na nahrazení projevu vůle tak nemohlo být zasaženo do vlastnického práva žalobkyně.

23. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Námitky žalovaných spočívající v tom, že soud I. stupně měl vycházet při určení odměny advokáta z ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) a nikoliv z ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) AT, jsou nedůvodné. Cena podílů na předmětných nemovitostech nebyla až do vyhlášení rozsudku soudem I. stupně tvrzena ani doložena znaleckým posudkem, zjišťování ceny spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech by zcela jistě přesahovalo potřeby nalézacího řízení a bylo by nepřiměřeně nákladné. Žalovaná 2) sice po vyhlášení rozsudku předložila sdělení realitní kanceláře o tržní ceně předmětných nemovitostí, takové ocenění je však nepoužitelné jednak z toho důvodu, že předmětem tohoto ocenění byla celá nemovitost, nikoliv spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3, jednak oceněním je určována cena tržní, nikoliv obvyklá, a jednak předmětným oceněním nebyl proveden do koncentrace řízení důkaz, a protistrana tak neměla možnost se k ocenění vyjádřit. Navíc jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, nelze za odborné posouzení, respektive zjištění hodnoty nemovité věc, považovat„ vyjádření nezávislé realitní kanceláře“. Je proto nezbytné vyjít z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. b) AT. Tento závěr není v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 245 Cdo 1848/2019, na které poukazuje žalovaný 1).

24. Náklady řízení vzniklé před soudem I. stupně tak byly určeny správně, a proto odvolací soud potvrdil i výroky III a IV napadeného rozsudku, přičemž v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku v bodech 22 a 23.

25. Žalovaní byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, a proto mají dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalovaného 1) jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení advokátem stanovenou dle § 9 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 7 AT ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby. Právní zástupce žalovaného 1) učinil v odvolacím řízení celkem 2 úkony ve smyslu § 11 odst. 1 AT, a to vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, za což mu náleží odměna ve výši 2 x 2 500 Kč. Pokud jde o odvolání do nákladů řízení, pak tento úkon nelze považovat za účelný, když žalovaný 1) nebyl se svým odvoláním úspěšný. K nákladům řízení patří i náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT ve výši 2 x 300 Kč, náhrada za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT za cestu z [obec] do [obec] a zpět a cestovné advokáta z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu], [registrační značka], které činí celkem 364 Kč při celkové vzdálenosti 42 km, průměrné spotřebě 7,9 l na 100 km, vyhláškové ceně nafty 44,10 Kč za litr a paušální sazbě 5,20 Kč za kilometr (viz vyhláška č. 467/2022 Sb.). K nákladům na právní zastoupení byla připočtena i 21% DPH ve výši 1 294 Kč, neboť právní zástupce žalovaného 1) osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

26. Náklady žalované 2) jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení advokátem stanovenou dle § 9 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 7 AT ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby. Právní zástupce žalované 2) učinil v odvolacím řízení 2 úkony, a to vyjádření k odvolání a účast u jednání, za což mu náleží odměna ve výši 2 x 2 500 Kč. K nákladům řízení patří i náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT ve výši 2 x 300 Kč, náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT za cestu z [obec] do [obec] a zpět a cestovné advokáta z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], které činí celkem 680 Kč při celkové vzdálenosti 66 km, průměrné spotřebě 11,3 l na 100 km, vyhláškové ceně benzinu BA 98 ve výši 45,20 Kč za litr a paušální sazbě 5,20 Kč za kilometr (viz vyhláška č. 467/2022 Sb.). K nákladům na právní zastoupení byla připočtena i 21% DPH ve výši 1 403 Kč, neboť právní zástupce žalované 2) osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

27. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna uhradit náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit náklady řízení k rukám právních zástupců žalovaných vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.