12 C 258/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném 1) uzavření darovací smlouvy, kterou by žalovaný 1) daroval žalobkyni spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/3 k bytové jednotce [číslo] byt vymezený v budově [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] k pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro katastrální území Holešov, obec Holešov u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, a to se všemi součástmi a příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované 2) uzavření darovací smlouvy, kterou by žalovaná 2) darovala žalobkyni spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/3 k bytové jednotce [číslo] byt vymezený v budově [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] k pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro katastrální území Holešov, obec Holešov u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, a to se všemi součástmi a příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) náklady řízení v částce 10 826 Kč k rukám právního zástupce žalovaného 1), a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náklady řízení v částce 10 164 Kč k rukám právního zástupce žalované 2), a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 10. 2022 domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného 1) tak, že žalovanému 1) bude uložena povinnost uzavřít s žalobkyní darovací smlouvu, kterou by žalovaný 1) daroval žalobkyni spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/3 k bytové jednotce [číslo] byt vymezený v budově [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [obec], [adresa] - bytový dům, postavený na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] k pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro katastrální území Holešov, obec Holešov u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, a to se všemi součástmi a příslušenstvím. Téhož dne byla soudu doručena rovněž žaloba žalobkyně, kterou se domáhala shodného nahrazení projevu vůle vůči žalované 2).

2. Žalobkyně tvrdila, že usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 5. 2000 v pozůstalostním řízení po zůstavitelce [celé jméno žalovaného] nabyly žalobkyně a oba žalovaní na základě schválené dědické dohody každý spoluvlastnický podíl 1/3 k uvedeným nemovitým věcem. [celé jméno žalovaného] za svého života darovala tyto nemovitosti žalobkyni, a to darovací smlouvou ze dne 13. 11. 1997. Za života dárkyně ovšem nedošlo k zápisu vlastnického práva žalobkyně, coby obdarované, do katastru nemovitostí. Ačkoli návrh na vklad vlastnického práva za života dárkyně učiněn byl, bylo vkladové řízení zastaveno, když účastnice smlouvy ve stanovené lhůtě neodstranily nedostatky návrhu na vklad. Žalovaní v rámci dědického řízení nabyli spolu s právy i obligační závazky, tedy i závazek dokončit převod vlastnického práva k nemovitostem na žalobkyni. Součinnost ke splnění závazku z darovací smlouvy žalovaní neposkytli ani k předžalobní výzvě.

3. V rámci soudního jednání právní zástupce žalobkyně upřesnil, že žaloba byla podána vycházeje z předběžného názoru katastrálního úřadu, dle kterého darovací smlouva nemůže být zavkladována, neboť na straně dárce nevystupují žalovaní coby vlastníci nemovitosti, nýbrž zůstavitelka.

4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud spojil řízení vůči žalovanému 1) a žalované 2) ke společnému řízení.

5. Žalovaný 1) navrhl žalobu zamítnout, neboť s žalobou nesouhlasí a žalobní nárok neuznává. Učinil nesporným, že v dědickém řízení po zůstavitelce [celé jméno žalovaného] získal spoluvlastnický podíl 1/3 k uvedeným nemovitostem. V tomto dědickém řízení naopak nebyla uložena ani sjednána žádná obligační povinnost k převodu dědického podílu (spoluvlastnického podílu na zděděných nemovitostech). Žalovaný 1) neměl žádné povědomí o existenci darovací smlouvy z roku 1997, žalobkyně v rámci projednání dědictví po [celé jméno žalovaného] žádné okolnosti o její existenci neuvedla, naopak uzavřela dědickou smlouvu s ostatními dědici. Žalovaný 1) je již více než 20 let v dobré víře, že je podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, stal se legitimním vlastníkem na základě dědického titulu. Mimoto byly splněny podmínky vydržení vlastnického práva. V rámci soudního jednání vznesl námitku promlčení nároku.

6. Žalovaná 2) navrhla rovněž žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobkyně při projednávaní dědictví neuvedla a ani neuplatnila tvrzenou obligační povinnost. Nynější krok žalobkyně byl pro žalovanou 2) velkým překvapením, neboť byla více než 20 let přesvědčena, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu. Vznesla námitku promlčení tvrzeného nároku. V rámci soudního řízení dále vznesla námitku vydržení vlastnického práva a poukázala na skutečnost, že obligační povinnost tvrzená žalobkyní nebyla projednána v dědickém řízení.

7. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

8. Mezi účastníky je nesporné, že v rámci dědického řízení po zůstavitelce [celé jméno žalovaného] nabyli každý z účastníků spoluvlastnický podíl 1/3 k předmětným nemovitým věcem. Uvedené je rovněž prokázáno usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ve kterém je mimo to určena obecná cena majetku zůstavitelky částkou 281 470 Kč a výše dluhů částkou 0 Kč. Z usnesení rovněž vyplývá, že byla schválena dědická dohoda, dle které žalobkyně nabyla bytové zařízení v hodnotě 2 000 Kč a každý z účastníků (dědiců) právě spoluvlastnický podíl 1/3 na předmětných nemovitostech.

9. Spoluvlastnické právo účastníků o podílu 1/3 pro každého k předmětným nemovitostem je prokázáno rovněž informací o jednotce z katastru nemovitostí.

10. Darovací smlouvou ze dne 13. 11. 1997 [celé jméno žalovaného] coby dárkyně darovala žalobkyni předmětné nemovité věci a žalobkyně tento dar přijala. Darovací smlouva neobsahuje žádné ujednání, které by zavazovalo smluvní strany k odstranění případných nedostatků smlouvy bránících vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

11. Rozhodnutím Katastrálního úřadu v [obec] ze dne 22. 2. 1998 bylo zastaveno řízení o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí z darovací smlouvy ze dne 13. 11. 1997. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že katastrální úřad dne 21. 9. 1998 (pozn. správně mělo být nejspíše 21. 1. 1998) vyzval účastníky řízení k odstranění nedostatků návrhu na vklad darovací smlouvy. Jelikož lhůta k doplnění návrhu marně uplynula, bylo vkladové řízení zastaveno.

12. Podle § 628 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá. Podle odstavce 2 téhož ustanovení darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

13. Podle § 133 odst. 2 obč. zák. převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

14. Podle § 579 odst. 1 obč. zák. smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.

15. Podle § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

17. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitelka [celé jméno žalovaného] ještě za svého života uzavřela s žalobkyní darovací smlouvu k předmětným nemovitým věcem v souladu s § 628 obč. zák. Jelikož vlastnické právo žalobkyně k nemovitým věcem nebylo zapsáno do katastru nemovitostí, nemohla žalobkyně v souladu s § 133 odst. 2 obč. zák. (po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku s § 1105 o. z.) nabýt vlastnické právo k nemovitostem na základě této darovací smlouvy. Zemřela-li dárkyně dříve, než byl podán návrh na vklad vlastnického práva z darovací smlouvy (návrh sice podán byl, avšak vkladové řízení bylo ještě za života dárkyně zastaveno), pak je třeba ztotožnit se s názorem žalobkyně, že závazek z darovací smlouvy nezanikl spolu se smrtí dárkyně, nýbrž v souladu s § 579 odst. 1 písm. a) obč. zák. přešel na dědice (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] publikovaný v databázi rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů či na beck-online). Žalobkyni proto nic nebrání v podání návrhu na vklad vlastnického práva na základě darovací smlouvy z 13. 11. 1997, přičemž účastníky vkladového řízení budou na straně dárkyně její právní nástupci, tj. její dědici, kteří jsou právním úkonem své právní předchůdkyně vázáni (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a tam citovanou judikaturu).

18. V nyní projednávané věci se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle žalovaných tak, aby žalovaní byli zavázáni uzavřít s žalobkyní nové darovací smlouvy, kterými by darovali své spoluvlastnické podíly k předmětným nemovitým věcem dárkyni. Na tomto místě je třeba připomenout, že darovací smlouva je založena na principu dobrovolnosti, tj. spočívá v absenci právní povinnosti dárce k jejímu uzavření a rovněž v absenci právní povinnosti obdarovaného k jejímu přijetí. Pokud nebyla mezi stranami původní darovací smlouvy ujednána povinnost k odstranění případných nedostatků smlouvy bránících vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to uzavřením smlouvy nové, nelze žádnou ze smluvních stran k takovému postupu nutit. Proto ani nyní nelze vynucovat na žalovaných uzavření nových darovacích smluv, když jednak taková povinnost nevyplývá z žádného právního předpisu ani z původní darovací smlouvy, jednak k tomuto postupu není ani dán důvod (žalobkyně se může domáhat vkladu vlastnického práva na základě darovací smlouvy ze dne 13. 11. 1997, když z obsahu této smlouvy a ani z obsahu rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 22. 2. 1998 nevyplývá, že by snad měla trpět nedostatky bránícími provedení vkladu vlastnického práva). Uvedený závěr je ostatně již judikován i Nejvyšším soudem ČR, který ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] mimo jiné uvedl, že„ …z ustanovení § 579 obč. zák. vyplývá, že zemřel-li účastník smlouvy o převodu nemovitosti, jsou smlouvou vázáni jeho dědicové, kteří vstupují do práv a povinností zemřelého účastníka smlouvy, které tu byly v okamžiku jeho smrti. K těmto právům nepatří právo žádat uzavření nové kupní smlouvy; je třeba postupovat podle původní smlouvy, která je nadále závazná pouze s tou změnou, že došlo k právnímu nástupnictví na straně zemřelého účastníka… Z uvedeného vyplývá, že dědic zemřelého účastníka smlouvy o převodu nemovitostí je vázán smlouvou uzavřenou zůstavitelem a není povinen uzavírat novou smlouvu o převodu stejné nemovitosti na druhého účastníka smlouvy…“).

19. Nadto třeba podotknout, že jednání žalobkyně směřující k zápisu jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí na podkladě darovací smlouvy ze dne 13. 11. 1997 soud hodnotí kolizním s dobrými mravy, pro které by nemělo požívat soudní ochrany. [obec] souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti a spravedlnosti, i když by při striktním výkladu formálního práva dospěl k jinému závěru. V projednávané věci nelze přehlížet, že žalobkyně neuplatnila závazek z darovací smlouvy v rámci projednání dědictví po [celé jméno žalovaného] (což je patrno již z toho, že výše dluhu byla usnesením pozůstalostního soudu ze dne 18. 5. 2000 stanovena částkou 0 Kč), a nadto přistoupila k vypořádání dědictví (mimo jiné i předmětných nemovitých věcí) skrze dědickou dohodu uzavřenou s žalovanými coby zbylými dědici. Co je ovšem ještě více zarážející, pak je to skutečnost, že závazek z darovací smlouvy žalobkyně uplatnila vůči žalovaným až v roce 2022, tj. bezmála 22 let poté, kdy žalovaní na základě dědického titulu nabyli svá spoluvlastnická práva. V případě, že by nyní bylo nároku žalobkyně vyplývajícímu z darovací smlouvy ze dne 18. 5. 2000 vyhověno, šlo by dle přesvědčení soudu o postup v rozporu s elementárními principy slušnosti a spravedlnosti.

20. Pokud žalovaní namítli vydržení vlastnického práva a promlčení nároku žalobkyně, pak se sluší dodat, že těmito námitkami se soud z důvodu hospodárnosti a nadbytečnosti již dále nezabýval, když shledal důvody pro zamítnutí žaloby tak, jak jsou podrobně popsány výše.

21. Výroky o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 S., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaní byli v řízení zcela úspěšní, soud jim proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

22. Náhrada nákladů řízení žalovaného 1) je tvořena náhradou nákladů za právní zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění změn a doplňků (dále jen„ advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za písemné vyjádření k žalobě dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a za účast advokáta u jednání soudu dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu 2 500 Kč. Za uvedené úkony tedy byla přiznána odměna v celkové výši 7 500 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 3x režijní paušál v celkové výši 900 Kč. Dále žalovanému 1) náleží náhrada nákladů spojených s cestou z [obec] do [obec] a zpět dne 9. 1. 2023 ve výši 547,30 Kč (více žalovaný 1 nepožadoval), představující náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč (tj. 200 Kč) a náklady cestovného osobním automobilem v částce základní náhrady 211,5 Kč a spotřebovaných pohonných hmot 136,8 Kč. Žalovanému 1) rovněž přísluší 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byla žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení přiznána částka 10 826 Kč. Požadoval-li právní zástupce žalovaného 1) náhradu nákladů řízení v částce vyšší, je to dáno jednak tím, že při svém výpočtu vycházel z nesprávné výše odměny za jeden úkon právní služby, jednak tím, že požadoval odměnu za poradu s klientem včetně nahlížení do spisu; za tento úkon soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť uskutečnění porady s klientem nebylo soudu náležitě doloženo a navíc úvodní porada s klientem a prvotní nahlížení do spisu není samostatným úkonem právní služby dle advokátního tarifu, nýbrž spadá pod činnost převzetí a příprava zastoupení, která je obsažena v právním úkonu dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, když z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti, které by odůvodňovaly účelnost přiznání samostatné odměny za nahlížení do spisu (vizte např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 4012/2018).

23. Náhrada nákladů řízení žalované 2) je tvořena náhradou nákladů za právní zastoupení advokátem rovněž za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za písemné vyjádření k žalobě dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a za účast advokáta u jednání soudu dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu 2 500 Kč. Za uvedené úkony tedy byla přiznána odměna v celkové výši 7 500 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 3x režijní paušál v celkové výši 900 Kč. Žalované 2 rovněž přísluší 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byla žalované 2) na náhradě nákladů řízení přiznána částka 10 164 Kč.

24. K výpočtu nákladů řízení soud podotýká, že vycházel z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu a nikoli z hodnoty věci, když hodnota předmětné nemovité věci nebyla v řízení (do doby vyhlášení rozsudku) z provedeného dokazování zjištěna. Přiložila-li žalovaná 2) ke svému vyčíslení náhrady nákladu řízení stanovení tržní ceny, pak soud z tohoto nevycházel, když provádění dokazování výlučně pro účely stanovení náhrady nákladů řízení není na místě, a o to více, mělo-li by být prováděno po koncentraci řízení a v době po samotném vyhlášení rozsudku.

25. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna uhradit náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

26. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady řízení k rukám jejích právních zástupců, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.