12 C 272/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 4 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 525 Kč od 22. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 525 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 530 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 10. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení 4 580 Kč z důvodu, že žalovaný jel dne 6. 10. 2021 na lince č. , hodnota, , dne 9. 11. 2021 na lince č. , hodnota, a dne 27. 6. 2024 na lince č. , hodnota, městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platné jízdenky. Tato skutečnost byla zjištěna žalobkyní pověřenou osobou při kontrole shora uvedených linek. Podle § 18a odst. 2, písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek tak žalobkyni vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplacené přirážky k jízdnému ve výši 3 x 1 500 Kč a jízdného ve výši 2 x 25 Kč a 1 x 30 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu jeho trvalé bydliště, tj. adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla doručena žalovanému v souladu s § 50m o. s. ř.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný jel dne 6. 10. 2021 na lince č. , hodnota, , dne 9. 11. 2021 na lince č. , hodnota, a dne 27. 6. 2024 na lince č. , hodnota, bez platného jízdního dokladu městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní.

5. Nárok žalobkyně na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 3 x 1 500 Kč a na zaplacení jízdného 2 x 25 Kč a 1 x 30 Kč je v souladu s ustanovením § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve spojení s § 49 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvními přepravními podmínkami (od roku 2013 činí přirážka k jízdnému 1 500 Kč dle smluvních přepravních podmínek). Mezi žalobkyní jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vozidla provozovaného žalobkyní. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem (není předmětem tohoto řízení) a v případě jízdy bez jízdního dokladu též přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve smluvních přepravních podmínkách. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývá, že přirážka k jízdnému činí 1 500 Kč, což je v souladu s ustanovením § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., popř. s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl.

6. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, soud ji proto přiznal náhradu nákladů řízení, a to ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a 200 Kč coby paušální náhrady nezastoupeného účastníka za dva úkony tkvící v předžalobní výzvě a v podání žaloby dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

9. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkrácené podobě.