12 C 295/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného toho času Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 1 032 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 032 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 94,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 9. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Tvrdila, že se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku, neboť je odběratelem elektřiny připojené k distribuční soustavě. Žalovaný v zákonné lhůtě nereagoval na výzvu žalobkyně, v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. jej tedy žalobkyně zařadila do evidence poplatníků. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný dluží televizní poplatky za říjen 2023 až duben 2024, tj. za 7 měsíců po 135 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 87 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena do vlastních rukou.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a byl přihlášen do evidence poplatníků v březnu 2023. O zařazení do evidence plátců televizního poplatku žalobkyně informovala žalovaného přípisem ze dne 3. 4. 2023. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný nehradil televizní poplatky za říjen 2023 až duben 2024, tj. za 7 měsíců. Žalovaný neuhradil televizní poplatky ani na základě výzvy žalobkyně ze dne 19. 4. 2024.

5. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů v platném znění.

6. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač.

7. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud , právnická osoba, nebo , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

8. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.

9. Podle přechodného ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto. Žalovaný se stal odběratele elektrické energie a žalobkyní byl vyzván v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. Jelikož na výzvu v zákonné lhůtě nereagoval, byl přihlášen k evidenci poplatníků. Tím vznikla žalovanému povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný televizní poplatky neplatil ve shora uvedeném období, tj. celkem , hodnota, měsíců. Televizní poplatek činil dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. 135 Kč. Žalovaný tak dluží televizní poplatky v celkové výši 945 Kč.

11. Prodlení s úhradou televizních poplatků posoudil soud dle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Podle tohoto ustanovení má žalobkyně právo na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 byly televizní poplatky splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Takto vypočtené úroky z prodlení činí k 18. 9. 2024 částku 94,52 Kč.

12. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky (tj. nákladů za odeslání doporučené předžalobní výzvy) ve výši 87 Kč dle § 513 o. z.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti žalované, která úspěch ve věci neměla. Soud žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč v souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkon spočívající v předžalobní výzvě a návrhu ve věci samé. Náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce žalobkyně nebyla žalobkyni přiznána, neboť soud tuto nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12. Ústavní soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, ta disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení a není důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně.

14. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

16. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.