12 C 322/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně počínaje dnem 20. 12. 2019 částkou 4 000 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné je splatné vždy do každého 20. dne v měsíci, za který je výživné hrazeno, a to k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za období od 20. 12. 2019 do 31. 3. 2023 v částce 125 238 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 47 800 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 12. 2022 ve spojení s opravou petitu podáním ze dne 12. 1. 2023 domáhala stanovení povinnosti žalovanému přispívat žalobkyni na výživu od 20. 12. 2019 měsíční částkou 4 000 Kč. Tvrdila, že žalovaný je její otec, ona studuje Přírodovědeckou fakultu Univerzity [ulice] v [obec], předtím byla studentkou Gymnázia [obec]. Brigádního výdělku je schopna pouze o letních prázdninách, je nemajetná a odkázána na finanční výpomoc matky a prarodičů z její strany. Žije ve společné domácnosti s matkou a jejími dvěma sourozenci, ke kterým byla úprava stanovena rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Každodenně dojíždí z [obec] do [obec]. Hradí učební pomůcky, stravu, ošacení. Žalovaný ji dlouhodobě nepřispívá, neudržuje s ním styky, chová se k ní nevhodně.

2. Žalovaný s nárokem žalobkyně nesouhlasil. Uvedl, že žalobkyně spolu s matkou a dvěma sourozenci bydlela do července 2022 v jejich rodinném domě, kde on žije doposud. Platil provoz a veškeré náklady domu (vytápění, elektřina, opravy, apod.). Tímto svou vyživovací povinnost plnil. Žalobkyně s ním nekomunikuje již 4 roky. Na oslovení nereaguje, hovor nepřijme. Nikdy ho o příspěvek nepožádala, v posledních 4-5 letech o něho neprojevila zájem. Letos ji dal k Vánocům 5 000 Kč. Je zaměstnán u [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem za posledních 6 měsíců je 23 312 Kč. Měsíční výdaje představují záloha na energie domu 7 000 Kč, výživné na dvě mladší děti 6 500 Kč, telefon 1 000 Kč, jídlo a běžné potřeby cca 4 000 Kč, léky 500 Kč, provoz automobilu 1 000 Kč, vodné a stočné 6 000 Kč ročně. Do května 2022 hradil náklady na byt 5 000 Kč měsíčně, nyní tam bydlí bývala manželka s mladšími dětmi. Je si vědom své vyživovací povinnosti, a proto navrhuje stanovit výživné v měsíční výši 4 000 Kč od 1. 2. 2023. V rámci závěrečného návrhu souhlasil s výživným 4 000 Kč měsíčně od data podání žaloby.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a účastnickými výslechy žalobkyně a žalovaného, z čehož učinil následující skutková zjištění:

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný je otcem žalobkyně, což je ostatně prokázáno i výpisem z centrální evidence obyvatel. Potvrzením o studiu je rovněž prokázáno, že žalobkyně je studentkou prezenční formy bakalářského studijního programu Přírodovědecké fakulty Univerzity [ulice] v [obec].

5. Předžalobní výzvou odeslanou žalovanému doporučeně dne 4. 11. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění vyživovací povinnosti.

6. Žalovaný není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, což je prokázáno sdělením úřadu práce. Ze sdělení ČSSZ bylo zjištěno, že za rok 2020 bylo žalovanému vyplaceno na nemocenských dávkách 41 243 Kč, za rok 2021 celkem 44 820 Kč a za rok 2022 celkem 38 302 Kč.

7. Potvrzením zaměstnavatele bylo prokázáno, že žalovaný je zaměstnancem [právnická osoba] Jeho průměrný čistý měsíční příjem za rok 2021 činil 17 531 Kč (spolu s příjmem z nemocenských dávek 18 661 Kč), za první pololetí roku 2022 činil 16 934 Kč a za druhé pololetí roku 2022 pak 19 812 Kč (spolu s příjmem z nemocenských dávek činil průměrný čistý měsíční příjem za rok 2022 částku 18 743 Kč), za leden 2023 činila mzda žalovaného 17 370 Kč.

8. Z přílohového spisu Okresního soudu v Kroměříži vedeného pod sp. zn. [spisová značka] byly k důkazu provedeny následující listiny: -) Mzdové listy zaměstnavatele, ze kterých vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za rok 2020 činil 22 683 Kč (spolu s příjmem z nemocenských dávek 26 121 Kč) a za druhé pololetí 2019 částku 17 372 Kč. -) Protokol o jednání ze dne 12. 1. 2022, na kterém byla vyslechnuta matka žalobkyně, která mimo jiné uvedla, že zletilé dceři (pozn. myšleno žalobkyni) otec taky vůbec nic neplatí. Protokol o jednání ze dne 14. 3. 2022, na kterém byl vyslechnut žalovaný, který mimo jiné výslovně uvedl, že na zletilou dceru (pozn. myšleno na žalobkyni) neplatí nic, tento stav je od 1. 5. 2019 na všechny tři děti…, kupuje si jídlo jen pro sebe, protože s dětmi moc nebývá. Dále byl proveden protokol o jednání ze dne 21. 3. 2022, na kterém byl vyhlášen rozsudek. -) Rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 20. 4. 2022, a kterým byli toho času nezletilá dcera [obec] a nezletilý syn [jméno] svěřeni do péče matky a žalovanému uloženo přispívat na výživu počínaje dnem 1. 5. 2019 měsíční částkou 3 700 Kč na [jméno] a 2 800 Kč na [jméno]. Dále bylo žalovanému uloženo zaplatit dlužné výživné pro [jméno] v částce 101 500 Kč a pro [jméno] v částce 58 768 Kč. -) Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým bylo odvolací řízení zastaveno pro zpětvzetí odvolání žalovaným. Z odůvodnění rozsudku ze dne 21. 3. 2022, výslechu matky žalobkyně a výslechu žalovaného vyplývá, že rodina toho času bydlela v rodinném domě, který byl ve společném vlastnictví žalovaného (dále také jako„ otec“) a matky žalobkyně (dále také jako„ matka“), rodiče nevedou společnou domácnost od května 2019, matka s dětmi obývá horní patro domu, otec spodní. Rodiče spolu vůbec nekomunikují, otec na potřeby dětí nijak nepřispívá, s dcerami nekomunikuje. Matka byla zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o., za říjen až prosinec 2019 činil její průměrný čistý příjem 11 266 Kč měsíčně, za rok 2020 činil 12 149 Kč měsíčně, za prosinec 2020 až listopad 2021 činil 12 871,75 Kč měsíčně. V létě 2021 chodila matka na brigádu na koupaliště, odměna činila 100 Kč na hodinu. Matka hradila veškeré výdaje dětí, v domě hradila platby za vodu částkou 1 000 Kč měsíčně, hradila sobě a dětem internet, finančně ji podporovali rodiče částkou 1 000 Kč až 2 000 Kč měsíčně, dluhy matka neměla, byla zdravá. Otec je jediným společníkem, jednatelem a zaměstnancem [právnická osoba] s.r.o., předmětem podnikání společnosti je silniční motorová doprava, aktiva i pasiva celkem ke dni 31. 12. 2019 činila 2 207 000 Kč, výsledek hospodaření za rok 2019 činil mínus 943 000 Kč, čistý obrat 1 234 000 Kč. Odměnu jednatele si otec nevyplácí. Společnost vlastní čtyři automobily, dvě dodávková vozidla, transportér a osobní vozidlo. Otec v domě, kde rodina žije, hradí zálohy na teplo, teplou vodu a elektřinu v celkové výši 4 000 Kč měsíčně. Otec od 1. 1. 2019 přenechal třetí osobě do užívání byt, který vlastní společně s matkou. Za toto užívání je otci hrazeno 11 200 Kč včetně energií měsíčně, přičemž čistý zisk pro otce činí 5 600 Kč.

9. Žalobkyně při účastnickém výslechu vypověděla, že v domě rodičů bydlela do června 2022 včetně, poté se odstěhovala s matkou na byt. Její náklady jsou cca 10 000 Kč měsíčně. Brigády z důvodu studia zvládá jen o letních prázdninách, výdělek z nich je cca do 3 000 Kč. Matka ji hradí náklady částkou 8 000 Kč a dále ji dává kapesné 2 000 Kč, prarodiče ze strany matky ji dávají 500 Kč měsíčně. V roce 2021 ji otec dal na Vánoce 4 000 Kč. Orientační čistý příjem matky je okolo 17 000 Kč měsíčně.

10. Žalovaný při účastnickém výslechu vypověděl, že náklady záloh na dům činily cca do června včetně 4 000 Kč měsíčně, následně se zvedly na 7 000 Kč. Jeho měsíční čistý příjem je 23 312 Kč, dříve byl vyšší – asi 25 000 Kč měsíčně. Příjem 5 600 Kč měsíčně měl z bytu do března 2022 včetně. [příjmení] nákladů na bydlení žalobkyni nepřispíval, po odstěhování nepřispívá vůbec. Po úhradě nákladů mu zbývá cca 2 500 Kč. Jeho vzdělání je středoškolské s maturitou, obor provozní technik.

11. Mezi účastníky je nesporné, že v domě rodičů žalobkyně bydlela do června 2022 včetně, že žalovaný dal žalobkyni na Vánoce 2021 4 000 Kč a v dubnu 2021 z ošetřovného 8 000 Kč.

12. Pokud byly navrženy důkazy nad rámec důkazů v řízení provedených, pak soud jejich provedení z důvodu jejich nadbytečnosti a respektu k zásadě hospodárnosti řízení zamítl. Byl-li navrhován výslech matky žalobkyně pro účely objasnění majetkových a výdajových poměrů žalobkyně, pak poměry žalobkyně byly v potřebném rozsahu prokázány její účastnickou výpovědí, když výdaje v rozsahu 10 000 Kč měsíčně v žádném případě nelze u vysokoškolačky dojíždějící do školy v [obec] jakkoli považovat za nadhodnocené, a rovněž nemožnost vlastního výdělku při prezenční formě vysokoškolského studia není neobvyklou. Ostatně žalobkyní tvrzené výdaje a příjmy nebyly v řízení ani zpochybňovány, ba naopak žalovaný ve shodě s žalobním požadavkem souhlasně navrhl stanovit výživné v měsíční výši 4 000 Kč; v případě shody na výši výživného by tak bližší zkoumání majetkových poměrů žalobkyně bylo nadbytečným. Pokud pak jde o příjem matky žalobkyně, jeho výše vyplynula z připojeného opatrovnického spisu a dále z účastnického výslechu žalobkyně. V řízení nebylo tvrzeno, že by snad příjem matky v mezidobí (tj. od 21. 3. 2022, kdy byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací]) doznal výraznější změny; i zde pak platí závěr o nadbytečnosti důkazu s ohledem na shodu účastníků stran výše výživného. Jako nadbytečný soud taktéž zamítl návrh na doplnění dokazování přehledem záloh za dům, když sám žalovaný stvrdil, že tyto činily 4 000 Kč s tím, že jiné zálohy nehradil. Pokud jde o výši nákladů žalobkyně na bydlení v domě, pak tato je dána podílem na zálohách na elektřinu (4 000 Kč užívajících osob) a není třeba pro tyto účely dotazovat realitní kancelář. Navrhla-li žalobkyně provést daňová přiznání žalovaného, pak v řízení vyšlo najevo, že žalovaný je zaměstnancem a nikoli osobou samostatně výdělečně činnou.

13. Sluší se dodat, že pokud žalobkyně navrhovala učinit dotaz na Gymnázium [obec] a Univerzitu [ulice], pak na provedení těchto důkazů již dále netrvala.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

15. Žalobkyně je dcerou žalovaného, studuje na Univerzitě [ulice] v [obec] v řádné prezenční formě studia. Její měsíční náklady se pohybují okolo 10 000 Kč. Žalovaný je zaměstnán ve své vlastní [právnická osoba] s.r.o. s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 6 měsíců v částce 23 312 Kč, v době předchozí (roky 2021 a 2019) byl jeho čistý měsíční příjem 25 000 Kč, za rok 2020 pak průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 26 121 Kč (k tomu vizte odstavec 8 odrážka prvá odůvodnění tohoto rozsudku). V tomto ohledu soud vycházel z vlastních tvrzení žalovaného, který sám jistě nejlépe ví, jaký je jeho příjem. Soud jakkoli nemá důvod výši takto tvrzeného příjmu zpochybňovat, když z listinných důkazů příjem vyšší – vyjma roku 2020 – najevo nevyšel. Do března 2022 měl žalovaný rovněž zisk z pronájmu bytu v částce 5 600 Kč měsíčně. Za dobu, za kterou žalobkyně požaduje stanovit výživné žalovanému, žalovaný žalobkyni přispěl toliko v dubnu 2021 částkou 8 000 Kč a o Vánocích 2021 částkou 4 000 Kč. Do května 2022 včetně žalobkyně sdílela domácnost v domě rodičů spolu se svou matkou, žalovaným a svými dvěma mladšími sourozenci. Zálohy na domácnost hradil žalovaný měsíční částkou 4 000 Kč. Žalovaný má vedle vyživovací povinnosti vůči žalobkyni ještě další dvě vyživovací povinnosti vůči mladším sourozencům žalobkyně, a to v celkové měsíční výši 6 500 Kč.

16. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

17. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

18. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

19. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

20. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

21. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je studentkou vysoké školy připravující se soustavně na budoucí povolání v řádné prezenční formě studia, čímž je naplněn předpoklad § 911 o. z. pro přiznání výživného. Při rozhodování o konkrétní výši výživného soud vycházel z kritérií § 913 o. z., tedy z odůvodněných potřeb žalobkyně a výdělkových možností a schopností žalovaného. Na tomto místě předně třeba uvést, že mezi oběma účastníky panuje shoda stran stanovení výživného v měsíční výši 4 000 Kč za dobu od podání žaloby do budoucna. Adekvátnost výše výživného stvrdil sám žalovaný tím, že výživné v částce 4 000 Kč měsíčně, tj. ve výši uplatněné žalobou, navrhl. Takto stranami navržená výše výživného nevybočuje z rámce doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti a taktéž i soud výživné v měsíční výši 4 000 Kč považuje za přiměřené a plně respektující kritéria §§ 913 a 915 o. z.

22. Shoda mezi účastníky ovšem nepanuje co do doby, za kterou má výživné býti hrazeno, když v tomto ohledu se názory obou účastníků rozcházejí – zatímco žalobkyně požadovala stanovit výživné se zpětností 3 roky před podáním žaloby, žalovaný vyjádřil souhlas s placením výživného až od data podání žaloby. Soud vycházeje ze zjištění, že žalovaný za celou dobu na výživu žalobkyni (krom nákladů bydlení a dvou finančních příspěvků) nepřispíval ničeho, což ostatně sám stvrdil v rámci účastnické výpovědi, dospěl k přesvědčení, že návrh žalobkyně na přiznání výživného s tříletou zpětností je na místě, a proto v souladu s § 922 o. z. uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně počínaje dnem 20. 12. 2019. Výše zpětného výživného přitom byla zachována (4 000 Kč měsíčně), když příjem žalovaného byl v letech předcházejících dokonce mírně vyšší, než jaký je jeho příjem dnes, výrazné změny v mezidobí tedy nedoznal. Zastává-li žalovaný názor, že svou vyživovací povinnost v plné výši splnil poskytováním ubytování, pak jde o závěr mylný a ve svém důsledku i absurdní. Je tomu tak již jen proto, že předmětný dům žalovaný spoluvlastnil s matkou žalobkyně a v případě, že by shodný názor zastávala rovněž ona, pak by svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni splnili již tím, že žalobkyni umožnili bydlet v jejich domě spolu s nimi a jejich dalšími dvěma dětmi – žalobkyně by tak nedisponovala vůbec žádnými finančními prostředky napříč tomu, že sama není schopna živit se (kolize s kritériem § 911 o. z.), nehledě na fakt toho, že životní úroveň žalobkyně a jejich rodičů by v takovém případě byla diametrálně odlišná (kolize s kritériem § 915 o. z.). Žalovaný rovněž přehlíží, že vyživovací povinnost nezahrnuje pouze zajištění bydlení, ale také uspokojování ostatních hmotných i nehmotných potřeb (strava, ošacení, léčebné, kulturní, sportovní a rekreační potřeby, doprava, potřeby spojené se studiem a vzděláním apod.). Poskytnutím bydlení žalovaný plnil svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni toliko (maximálně) v rozsahu odpovídajícímu platbám záloh na elektřinu částkou 800 Kč měsíčně (tj. 4 000 Kč měsíčně při 5 osobách v domácnosti), jinou pravidelnou platbu na dům žalovaný nehradil (vizte účastnický výslech žalovaného). Pokud jde o nárazové náklady oprav, pak tyto jdou plně k tíži žalovaného a jeho bývalé manželky coby vlastníků nemovité věci, a jako takové v žádném případě nemohou být považovány za plnění vyživovací povinnosti.

23. Dlužné výživné je vypočteno za dobu od 20. 12. 2019 do konce března 2023 (tj. 39 měsíců x 4 000 Kč + 1 548 Kč za část prosince 2019), přičemž žalovanému byla z celkového dluhu na výživném odečtena platba záloh na elektřinu částkou 800 Kč měsíčně (4 000 Kč měsíčně při 5 osobách v domácnosti), dále byl žalovanému odečten příspěvek z dubna 2021 v částce 8 000 Kč. Naopak odečten nebyl příspěvek žalovaného na Vánoce 2021 v částce 4 000 Kč, když tento byl na rozdíl od příspěvku z dubna 2021 poskytnut s úmyslem darování na Vánoce (tj. významnou událost), tedy zcela mimo rámec plnění vyživovací povinnosti. Celková výše dlužného výživného tedy činí 125 238 Kč a žalovaný byl k její úhradě zavázán v prodloužené lhůtě splatnosti 3 měsíců. K prodloužené lhůtě splatnosti dlužného výživného soud přistoupil s přihlédnutím k výši dlužného výživného a majetkovým poměrům žalovaného. Sluší se dodat, že výše dlužného výživného je odrazem nezodpovědného přístupu žalovaného k plnění vyživovací povinnosti vůči své dceři, které žalovaný až na dvě světlé výjimky nepřispěl v rozhodném období ani na významné události (svátek, narozeniny apod.), ani např. na stravu, kterou zajišťoval výlučně jen pro své vlastní potřeby, a to i v době sdílené domácnosti.

24. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni tedy přísluší náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění změn a doplňků (dále jen„ advokátní tarif“) za 5 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za předžalobní výzvu a písemné podání žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za poradu ze dne 16. 3. 2023 dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a za účast advokáta u jednání soudu dne 29. 3. 2023 dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 2 advokátního tarifu 9 260 Kč. Za uvedené úkony tedy byla přiznána odměna v celkové výši 46 300 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 5x režijní paušál v celkové výši 1 500 Kč Celkem tedy byly přiznány žalobkyni náklady řízení v částce 47 800 Kč.

25. Výrok o tom, že žalovaný je povinen uhradit náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi