12 C 33/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 3. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 6 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná jela ve dnech 8. 10. 2020, 11. 5. 2020, 16. 9. 2020 a 21. 7. 2020 na linkách [číslo] hromadní dopravy provozované žalobkyní bez platné jízdenky. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a podle § 37 odst. 5 písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a tarifu tak žalobkyni vznikla vůči žalované pohledávka z nezaplaceného jízdného ve výši 4 x 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 4 x 1 500 Kč, kterou žalovaná dosud neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaná jela ve dnech 8. 10. 2020, 11. 5. 2020, 16. 9. 2020 a 21. 7. 2020 bez platného jízdního dokladu městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní.

5. Nárok žalobkyně na zaplacení jízdného ve výši 4 x 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 4 x 1 500 Kč je v souladu s ustanovením § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve spojení s § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvními přepravními podmínkami. Mezi žalobkyní jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovanou vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaná vstoupila do vozidla provozovaného žalobkyní. Z přepravní smlouvy vznikla žalované povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve smluvních přepravních podmínkách. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývá, že přirážka k jízdnému činí 1 500 Kč, což je v souladu s ustanovením § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., popř. s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl.

6. Soud si je samozřejmě vědom, toho, že předmětných jízd bez platného jízdního dokladu se žalovaná dopustila ve před dovršením 18 roku života, nicméně má za to, že nezletilost žalované nemá na projednávanou věc žádný vliv. Žalovaná se v žalobě uváděných jízd bez platných jízdních dokladů dopustila ve věku 16 let. Je tedy nepochybné, že v té době již jistě byla s přihlédnutím ke své rozumové a volní vyspělosti odpovídající svému věku (k tomu srov. § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“) způsobilá k uzavření smlouvy o přepravě, a rovněž tak byla schopna pochopit (byla si vědoma), že při přistižení bez platné jízdenky jí bude uložena kromě povinnosti doplatit jízdné i přirážka k jízdnému.

7. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Splatnost přirážky k jízdnému i jízdného nastala vždy 15. dne od přestupku, a proto ode dne následujícího byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalované předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 2 úkony po 100 Kč (předžalobní výzva a žaloba) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou [číslo].

9. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

10. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.