12 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 37 894,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí. Výše poslední splátky činí 1 000 Kč. Nesplní-li žalovaný některou splátku řádně a včas, má žalobkyně právo na vyrovnání celé pohledávky, které může uplatnit u žalovaného nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 894,01 Kč- s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 838,61 Kč,- s úrokem kapitalizovaným částkou 1 471,43 Kč,- s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 464,71 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,- s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 20 495,54 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 379 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. , hodnota, , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 37 894,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 26. 7. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 22 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1 116 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3 038 Kč a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 3 960 Kč, celkem tedy 40 894 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Poslední splátka byla splatná 26. 9. 2024. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného prostřednictvím žádosti o úvěr a nahlédnutí do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Dále uvedl, že je zaměstnaný na dobu neurčitou s příjmem 18 247 Kč měsíčně a výše jeho výdajů činí 6 600 Kč měsíčně. Původní věřitelka si údaje ověřila z pracovní smlouvy, výpisu z bankovního účtu a potvrzení o placení nájemného. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaplatil pouze 3 000 Kč. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 20 495,54 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 969,17 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 931 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 821,16 Kč a poplatek za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 3 677,14 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splacen, žalobkyně se dále domáhala kapitalizovaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny za dobu od 27. 9. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 1 471,43 Kč, smluvního úroku ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny 20 495,54 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za dobu od počátku prodlení do 20. 2. 2025 kapitalizovaného částkou 2 838,61 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 464,71 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Původní věřitelka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána 20. 10 2025.

2. Žalovaný požádal o povolení splátkového kalendáře s odůvodněním, že je veden na úřadu práce a nemá finanční prostředky na jednorázové zaplacení celé dlužné částky.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný s tímto postupem souhlasil. Žalobkyně se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne 26. 7. 2023 listinu označenou jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, . Původní věřitelka se v listině zavázala poskytnout žalovanému 22 000 Kč a žalovaný potvrdil, že tyto peněžní prostředky převzal v hotovosti, a zavázal se je původní věřitelce vrátit spolu s úroky a poplatky ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč; RPSN činilo 272,44 %. (viz smlouva o úvěru č. l. 16). Učinili tak na základě žádosti žalovaného (č. l. 40), který ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a je zaměstnaný od 16. 6. 2022 u společnosti , právnická osoba, Jeho měsíční příjem činí 18 247 Kč, výdaje na bydlení a energie 4 600 Kč a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 2 000 Kč. K žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu (viz č.l. 38v.-39) a snímky obrazovky mobilního telefonu (viz č.l. 37-38), podle kterých jeho čistý příjem ze zaměstnání činil v květnu až červenci 2023 průměrně 18 581 Kč. Dále doložil příjmové doklady (viz č.l. 39v.), podle kterých paní , jméno FO, platila nájemné 9 200 Kč. Žalovaný dosud uhradil celkem 3 000 Kč (přehled transakcí č. l. 25). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 (č. l. 19-21) původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č. l. 22-23) a postoupení žalovanému oznámila dopisem ze dne 2. 4. 2025 (č. l. 26). Dne 20. 10. 2025 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako doručovací předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 27-29, smlouva o úvěru č. l. 16).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

12. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

14. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně. Ověřen měla pouze příjem žalovaného a výši nájemného, neověřené pak měla skutečné výdaje a dluhovou zatíženost žalovaného, tedy informace nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně soudu k posouzení úvěruschopnosti doložila žádost o úvěr, pracovní smlouvu, potvrzení o vyplacené mzdě (snímky obrazovky mobilního telefonu) a doklady o zaplacení nájemného. Příjem byl přitom nízký, pouze cca 18 500 Kč. Nízký příjem žalovaného sám o sobě zakládá důvodnou pochybnost o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Původní věřitelka tak měla přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zvlášť opatrně. Bylo ku příkladu namístě ověření, zda žalovaný nemá i jiné dluhy. Z výdajů původní věřitelka ověřila pouze výši nájemného 9 200 Kč, které platila zřejmě matka žalovaného, se kterou žil ve společné domácnosti (žalovanému do výdajů započítala polovinu 4 600 Kč). Ostatní výdaje neověřila. Uváděné výdaje však byly natolik nízké, že trvala důvodná pochybnost o jejich správnosti. Zvlášť nevěrohodné je přitom tvrzení žalovaného, že dopravu, jídlo a veškeré osobní náklady vynaloží pouze 2 000 Kč měsíčně. Poskytla-li původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Smlouvu o úvěru soud proto shledal absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému 22 000 Kč a žalovaný dosud vrátil pouze 3 000 Kč, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen zbývající část poskytnuté jistiny 19 000 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč (výrok I.).

17. V souladu s § 87 odst. 1 větou třetí zákona o spotřebitelském úvěru soud stanovil, že žalovaný je povinen plnit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Výše splátky přibližně odpovídá splátce, kterou byla původní věřitelka ochotna akceptovat ve smlouvě o úvěru. Plnění ve splátkách soud považuje za přiměřené vzhledem k tvrzení žalovaného, že je v současné době nezaměstnaný.

18. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebyla platně sjednány úroky, poplatky ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku), a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo a jejich náhradu (výrok III.). Obě strany byly ve věci až na nepatrnou část stejně úspěšné.

20. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 895 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 516 Kč, zbývá tedy doplatit 379 Kč (výrok IV.).