12 C 42/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 675,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 901,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 774,17 Kč - s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 455,32 Kč, - s kapitalizovaným úrokem v částce 2 261,10 Kč, - s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 675,90 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, - s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 24 575,90 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 866,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 266 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. č. účtu, VS: var. symbol.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 675,90 Kč (z toho 24 575,90 Kč jistina a 2 100 Kč poplatky za náklady spojené s prodlením vyúčtované 2. 5. 2025, 1. 6. 2025 a 1. 7. 2025) s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené mezi společností právnická osoba., sídlem adresa, IČO IČO, jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným jako úvěrovaným. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky 185 892 Kč a žalovaný dosud vrátil 164 990,27 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. Příjem byl doložen daňovým přiznáním a oznámením o výši důchodu. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 29. 12. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka a žalovaný si dne 23. 1. 2022 prostřednictvím internetového bankovnictví potvrdili uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s možností opakovaného čerpání (revolvingový úvěr) do limitu 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem 16,90 % ročně a dalšími cenami. RPSN činila 18,08 % (smlouva o revolvingovém úvěru). Při posouzení úvěruschopnosti původní věřitelka vyšla z toho, že žalovaný měl příjem 29 011 Kč, běžné výdaje 7 160 Kč a dosavadní splátkové zatížení 15 225 Kč. Výši příjmu stanovil pracovník původní věřitelky interním výpočtem na základě doloženého daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje 0 Kč, původní věřitelka proto výdaje stanovila na základě jí známých skutečností o žalovaném v kombinaci s interními informacemi vč. využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (posouzení úvěruschopnosti klienta). Žalovaný pobíral invalidní důchod prvního stupně 9 613 Kč (oznámení ČSSZ). V roce 2020 vykázal zisk (základ daně) 116 392 Kč, ze kterého odvedl daň 17 445 Kč. Příjmy činily 581 960 Kč a výdaje byly stanoveny paušálem 80 % (přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020). Původní věřitelka poskytla žalovanému celkem 185 892 Kč a žalovaný vrátil 164 990,27 Kč (podklady pre súdne konanie). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek), a postoupení žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku z 22. 10. 2025). Žalovanému byla dne 29. 12. 2025 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. podacího lístku z 29. 12. 2025).

6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 23. 1. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustálené judikatury není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).

15. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla především z údajů, které zjistila blíže neurčeným interním výpočtem. Výši příjmu stanovil její pracovník na základě daňového přiznání na 29 011 Kč. Z daňového přiznání však taková částka žádným jednoduchým způsobem nevyplývá, neboť zisk žalovaného v roce 2020 činil 116 392 Kč, což by odpovídalo měsíčnímu příjmu 9 670 Kč. Soudu je sice známo, že skutečná výše výdajů podnikatelů bývá nižší než paušál uplatněný v daňovém přiznání, avšak v tomto směru nelze úvahu původní věřitelky zpětně ověřit. Výši běžných výdajů původní věřitelka nezjišťovala žádným relevantním způsobem, ale vyšla pouze ze statistických a administrativních údajů. Zjištěné běžné výdaje 7 160 Kč jsou nadto nepřiměřeně nízké, trvala proto důvodná pochybnost o jejich správnosti. Žalovaný již měl poměrně vysoké splátkové zatížení 15 225 Kč, původní věřitelka proto měla k posouzení úvěruschopnosti žalovaného přistupovat s vyšší mírou opatrnosti. Výše popsaný postup soud nepovažuje za dostatečný, neboť nevedl a ani vést nemohl k rozptýlení důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

16. Soud nezpochybňuje užitečnost statistických a strojově učených modelů, případně analýzu za použití tzv. umělé inteligence, avšak tyto metody mohou poskytovali spotřebitelských úvěrů sloužit pouze jako doplněk standardního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel je dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjistit konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jeho finanční a ekonomické situaci, způsobu plnění dosavadních dluhů, případně jeho majetku. Tyto údaje si musí v mezích citovaného ustanovení ověřit a musí být schopen je doložit i v soudním řízení [srov. nynější úpravu v čl. 18 bod 4 alinea 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2023/2225 ze dne 18. 10. 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES (dále jen „směrnice 2023“)]. Postup posouzení úvěruschopnosti musí být transparentní a replikovatelný tak, aby si i soud mohl v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit postup poskytovatele, učinit si o něm vlastní závěr a své rozhodnutí konkrétně a srozumitelně odůvodnit (srov. bod 56 preambule směrnice 2023). Pouhý výstup automatizovaných modelů nebo souhrnná data, o nichž není známo, jak k nim poskytovatel dospěl, z tohoto hlediska nejsou dostatečné.

17. Ze skutečnosti, že žalovaný úvěr dlouhodobě splácel, nelze zpětně dovozovat, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ani že žalovaný v době uzavření smlouvy byl schopen úvěr splácet. Takový závěr by byl v rozporu s preventivní funkcí § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, body 33-36, 40, 46 a 49, a tam citované rozsudky ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, bod 35, ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, bod 20, a ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, bod 28). Soudní dvůr Evropské unie naopak ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22 (zejm. viz bod 37) dospěl k závěru, že spotřebitel může mít v takovém případě dokonce i právo na vrácení již zaplacených úroků.

18. Původní věřitelka tedy porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, dostatečně spolehlivě nezjistila a neověřila jeho skutečné příjmy a výdaje. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná.

19. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému celkem 185 892 Kč a žalovaný dosud zaplatil pouze 164 990,27 Kč, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu 20 901,73 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 901,73 Kč (výrok I.).

20. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).

21. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok II.), neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 866,60 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 27,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,24 %). Při stanovení poměru úspěchu ve věci soud zohlednil i neúspěch žalobkyně co do příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 334 Kč (vč. doplatku dle výroku IV.) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 675,90 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

23. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 334 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 068 Kč, zbývá tedy doplatit 266 Kč (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce. Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.