12 C 55/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem Soudní číslo , PSČ obec o určení, že věc je součástí společného jmění manželů,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pozemek p. č. st. [číslo] o výměře 119 m2 zast. plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba a to dům [adresa] objekt bydlení a pozemek p. [číslo] o výměře 191 m2 v obci a k. ú. [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž, pro obec a k. ú. [obec] jsou součástí společného jmění manželů [celé jméno žalobkyně] narozené [datum] a [celé jméno žalovaného] narozeného [datum], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady řízení v plné výši, jež bude vyčíslena v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalovaných, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži náklady řízení v plné výši, jež bude vyčíslena v samostatném rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 5. 2022 domáhala určení, že pozemek p. č. st. [číslo] o výměře 119 m2 zast. plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba a to dům [adresa] objekt bydlení a pozemek p. [číslo] o výměře 191 m2 v obci a k. ú. [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž, pro obec a k. ú. [obec] jsou součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela manželství [datum], manželství dosud trvá, za jeho trvání nedošlo k zúžení SJM ani k jiné odchylné úpravě zákonného režimu SJM. Dne 28. 6. 1999 byla mezi [jméno] [příjmení], jako prodávající, a žalovaným, jako kupujícím, uzavřena kupní smlouva (dále jen„ kupní smlouva“) na nemovité věci specifikované ve výroku tohoto rozsudku (dále jen„ sporné nemovitosti“). Žalobkyně v čl. III. kupní smlouvy prohlásila, že nemovité věci nejsou předmětem SJM, neboť je žalovaný kupuje ze svých výlučných prostředků. Žalobkyně nebyla účastníkem kupní smlouvy a kupní smlouvu podepsala. Uvedené prohlášení není způsobilé vyloučit sporné nemovitosti ze SJM, ledaže by žalovaný prokázal, že je zcela zakoupil za majetek, který nabyl před uzavřením manželství. K tomu žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Při podpisu kupní smlouvy byla žalobkyně přesvědčena, že je účastníkem smlouvy na straně kupujících, a to také s ohledem na grafickou úpravu kupní smlouvy a podpisy účastníků, a rovněž s ohledem na svůj věk a zkušenosti. Žalobkyně s věcmi zacházela jako se součástí SJM. Dne 19. 6. 2021 žalovaný fyzicky napadl žalobkyni, čímž žalobkyni způsobil zlomeninu dolní čelisti vpravo. Tehdy začala žalobkyně uvažovat o tom, že manželství není souladné. Dne 24. 9. 2021 žalobkyně zjistila, že žalovaný daroval sporné nemovitosti darovací smlouvou ze dne 30. 7. 2021 své matce (žalované), a to bez souhlasu žalobkyně. Darovací smlouva je proto neplatná. Naléhavý právní zájem na určení je dán tím, že je potřeba uvést stav zápisu v katastru nemovitostí do souladu se stavem faktickým.

2. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Ve vyjádření poukázali na prohlášení žalobkyně učiněné v kupní smlouvě s tím, že u jednostranných právních jednání je třeba respektovat projev vůle a poskytnout mu ochranu, je třeba upřednostňovat výklad zakládající platnost jednání. Žalovaný zaplatil kupní cenu z prostředků, které nenáleží do SJM. Tyto finanční prostředky žalovaný získal darem od matky (žalované) a otce, který podnikal a vydělal hodně peněz. Kupní cena byla zaplacená z peněz, které otec žalovaného vydělal ve své firmě. Obdobným způsobem zakoupila dům v roce 1997 také sestra žalovaného [jméno], když i jí otec daroval peníze na pořízení domu. Je nemyslitelné, aby manželé měli v roce 1999 měsíční příjem 1 200 000 Kč. Žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem a ani není aktivně věcně legitimovaná k podání žaloby.

3. Vyjádřením ze dne 16. 8. 2022 žalovaní uplatnili námitku promlčení nároku žalobkyně dovolat se relativní neplatnosti prohlášení učiněného v kupní smlouvě. Pokud žalobkyně poukazuje na skutečnost, že si myslela, že je účastníkem smlouvy na straně kupujících, pak nemůže jít o omyl omluvitelný, k čemuž žalovaní poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1251/2002.

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně a žalovaný jsou manželé a že mezi nimi nedošlo k odchylné úpravě zákonného režimu SJM. Nadále zůstává sporným, zdali sporné nemovitosti byly kupní smlouvou ze dne 28. 6. 1999 nabyty do SJM žalobkyně a žalovaného nebo do výlučného vlastnictví žalovaného.

5. Soud provedl dokazování výpovědí svědků, účastnickými výpověďmi žalovaných a listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění:

6. Žalovaný jako kupující a [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřeli dne 28. 6. 1999 kupní smlouvu, kterou žalovaný zakoupil sporné nemovitosti za cenu 1 200 000 Kč s tím, že 600 000 Kč bylo složeno k rukám prodávající ke dni podpisu smlouvy a zbylých 600 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit prodávající nejpozději do 10. 7. 1999. V čl. III. kupní smlouvy žalobkyně prohlásila, že žalovaný sporné nemovitosti kupuje z výhradně svých prostředků a z tohoto důvodu nespadají do jejich společného jmění manželů, což potvrzuje svým podpisem. Smlouva je podepsána [jméno] [příjmení], a to v kolonce označené jako„ Prodávající“, žalovaným, a to v kolonce označené jako„ Kupující“, a žalobkyní, a to v kolonce bez označení. Podpisy jsou úředně ověřeny.

7. Darovací smlouvou ze dne 30. 7. 2021 žalovaný daroval sporné nemovitosti žalované. Výpisem z katastru nemovitostí na č. l. 8 spisu bylo prokázáno vlastnické právo žalované ke sporným nemovitostem.

8. Usnesením PČR ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] byla podle § 159a odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. l) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, odložena věc podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., kterého se měl dopustit žalovaný vůči žalobkyni tím, že žalobkyni fyzicky napadl, čímž měl žalobkyni způsobit zlomeninu dolní čelisti vpravo.

9. Výpisem z katastru nemovitostí na č. l. 26, kupní smlouvou ze dne 11. 12. 1997 (č. l. 27 spisu) a kupní smlouvou ze dne 19. 12. 1997 (č. l. 30 spisu) bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení], rozená [celé jméno žalobkyně], je vlastníkem nemovitých věcí uvedených na tomto výpisu z katastru nemovitostí, kdy titulem jejich nabytí byla kupní smlouva ze dne 19. 12. 1997 (č. l. 30 spisu).

10. Potvrzeními o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel byly zjištěny základní údaje o účastnících řízení a svědcích [jméno] a [jméno] [příjmení].

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], sestry žalovaného, vyplývá, že koupě sporných nemovitostí byla hrazena výhradně z finančních prostředků otce, který podnikal (zkupoval, renomoval a prodával - do zahraničí - offsetové tiskárny, a to spolu s vybavením - např. drahé kožené sedačky apod.) s vysokými výdělky, tj. v řádech milionů Kč. Otec zabezpečil celou rodinu, žili si díky jeho podnikání dobře. Zakoupil rovněž dům jí, a to dříve než bratrovi (žalovanému). Ona ani bratr si ze svých příjmů nemohli koupi domu dovolit. Při koupi bratrova domu byla podmínka, že dům bude pouze jeho. O této podmínce věděla celá rodina, rovněž žalobkyně o této podmínce určitě věděla; otec byl ohledně financí opatrný. U předání darovaných peněz nebyla, otec ji s darem srozuměl. Není ji známo, že by žalobkyně na koupi sporné nemovitosti přispěla, žalobkyně pracovala v obchodě a na koupi nemovitosti nemohla mít peníze. Není ji známo, že by žalovaný a žalobkyně po uzavření manželství nabyli větší finanční obnos (vyjma předmětného daru žalovanému na koupi sporných nemovitostí).

12. Svědek [jméno] [příjmení], manžel [jméno] [příjmení], potvrdil, že i jemu je známo, že sporné nemovitosti zakoupil otec žalovaného, který rovněž zakoupil nemovitosti jeho manželky; koupil ještě třetí dům a dále postavil halu. Také potvrdil, že tchánovi příjmy byly nadprůměrné (v řádech milionů Kč ročně), párkrát s nim byl na montážích. Stroje, které renomoval, byly drahé a měl z nich veliký zisk. O podmínce, že nemovitosti budou pouze ve vlastnictví žalovaného, ví řadu let, bylo to známo. Neví o tom, že by žalobkyně a žalovaný získali vyšší obnos peněz po uzavření manželství. V rozhodné době se s rodinou účastníků již znal. U předání daru ani u jednání o kupní smlouvě osobně nebyl.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědek byl účetním otce žalovaného. Příjmy otce žalovaného od roku 1997 astronomicky stoupaly, v roce 1999 činily obraty na tržbách několik milionů Kč, další roky se to navyšovalo. Veškeré nemovitosti celé rodiny finančně zabezpečoval. Daň v roce 1999 byla určitě v řádech sta tisíců Kč. Stroje prodával většinou do ciziny, což vedlo k vysokým vratkám DPH - v roce 1997 finanční úřad vracel v jednom měsíci cca 1 milion Kč. Finance na sporný dům poskytl otec žalovaného - svědka se vždy zeptal, zda je možné uvolnit finance na koupi domu; dům koupil i pro dceru a manželku. Částku na koupi sporné nemovitosti již přesně neví.

14. Žalovaný a žalovaná v rámci účastnických výpovědí rovněž uvedli, že sporné nemovitosti finančně zajišťoval otec. S žalobkyní bylo diskutováno o tom, jak nemovitosti budou zakoupeny, věděla, že jsou zakoupeny z peněž tchána. Žalobkyně na sporné nemovitosti nepřispívala. Žalovaná byla u toho, když její manžel říkal žalobkyni, že ji nechal podepsat kupní smlouvu a žalobkyně odpověděla, že je to v pořádku, že by to také udělala. Sporné nemovitosti byly zakoupeny krátce po svatbě žalovaného a žalobkyně z důvodu problému s prodejem ze strany prodejkyně. Žalovaný daroval sporné nemovitosti žalované z důvodu, aby je ochránila před žalobkyní, která je chtěla prodat.

15. Byly-li v řízení provedeny další důkazy, ze kterých soud v rámci rozhodnutí nevycházel, je tomu tak proto, že z těchto důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci samé.

16. Pokud bylo navrhováno provedení dalších důkazů nad rozsah, který byl soudem v řízení proveden, pak soud k jejich provedení nepřistoupil z toho důvodu, že všechny nezbytné skutečnosti byly v rozsahu potřebném pro náležité rozhodnutí věci již zjištěny v řízení provedeným dokazováním. Další dokazování by tak bylo neúčelným, nadbytečným a nehospodárným. Nadto třeba uvést, že příjmová situace otce žalovaného byla prokázána výpověďmi svědků, kdy je třeba poukázat na výpověď účetního otce žalovaného (svědka [příjmení] [příjmení]), který stvrdil vysoké příjmy otce žalovaného a s tím spojenou vysokou daňovou povinnost. Nebylo proto jakkoli potřeba dalšího ověřování daňové povinnosti dotazy na finanční úřad, kdy jde navíc o období cca 23 – 25 let zpětně. Stejně tak nebyl shledán důvod pro doplnění dokazování výslechem společných dětí žalobkyně a žalovaného, kteří s ohledem na svůj věk nemohou mít bližší povědomí o okolnostech koupě sporných nemovitostí.

17. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalovaní navrhovali výslech svědka [jméno] [jméno], tak na jeho výslechu již dále netrvali (vizte protokol z jednání soudu ze dne 17. 8. 2022), a to s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav.

18. Z takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství 19. 6. 1999. Dne 28. 6. 1999 byla podepsána kupní smlouva, kterou žalovaný zakoupil sporné nemovitosti za cenu 1 200 000 Kč, když 600 000 Kč uhradil v den podpisu kupní smlouvy a zbylých 600 000 Kč nejpozději do 10. 7. 1999. Kupní cena byla uhrazena zcela z daru od žalované a jejího manžela, když finanční prostředky pocházely z podnikání otce žalovaného, jehož příjmy byly toho času velice nadprůměrné. Otec žalovaného finančně zajistil celou rodinu, když za peníze pocházející z jeho podnikání byl dále zakoupen i dům sestry žalovaného a rovněž dům žalované. Darovací smlouvou ze dne 30. 7. 2021 žalovaný daroval sporné nemovitosti své matce (žalované).

19. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

20. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. je ve věci dán potřebou odstranit nesoulad skutečného stavu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí, a tím i nutností odstranění nejistoty v právním postavení žalobkyně, coby případného vlastníka sporných nemovitostí. Z tohoto důvodu je rovněž zřejmé, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.

21. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 téhož ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud tedy vznik vlastnického práva před nabytím účinnosti o. z. posuzoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), kdežto vznik vlastnického práva po nabytí účinnosti o. z. dle příslušných ustanovení o. z.

22. Podle § 688 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

23. Podle § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá. Podle odstavce 2 téhož ustanovení darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

24. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

25. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

26. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zakoupil sporné nemovitosti kupní smlouvou uzavřenou v souladu s § 688 obč. zák., a to z finančních prostředků, které obdržel darem od svých rodičů (§ 628 odst. 1 obč. zák.). V řízení bylo rovněž prokázáno, že rodiče žalovaného toho času disponovali finančním obnosem, který jim umožňoval darovat žalovanému částku odpovídající kupní ceně sporných nemovitostí (1 200 000 Kč), když otec žalovaného podnikal s vysokými zisky. Získal-li žalovaný finanční prostředky pro koupi sporných nemovitostí darem, nenáleží tyto finanční prostředky do SJM (tj. jde o výlučný majetek žalovaného), a pokud za ně žalovaný následně zakoupil sporné nemovitosti, pak sporné nemovitosti nemohou tvořit součást SJM (§ 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.). Uvedené ostatně potvrdila i sama žalobkyně prohlášením učiněným v kupní smlouvě, což stvrdila podpisem kupní smlouvy. S ohledem na obsah tohoto prohlášení soud jakkoli neuvěřil tvrzení žalobkyně, že při podpisu kupní smlouvy byla přesvědčena, že je kupující, či že sporné nemovitosti kupuje spolu s žalovaným do jejich SJM; tato tvrzení jsou jednoznačně vyvrácena učiněným prohlášením, které naopak dosvědčuje, že žalobkyně si byla velice dobře vědoma toho, že sporné nemovitosti jsou kupovány z výlučných prostředků žalovaného, a tedy že sporné nemovitosti nespadají do SJM. Poukazovala-li žalobkyně na svůj věk v době podpisu kupní smlouvy, pak soud konstatuje, že při hodnocení uvedeného prohlášení a možnosti případného omylu žalobkyně hodnotil rovněž věk žalobkyně v době podpisu kupní smlouvy, když dospěl k jednoznačnému závěru o tom, že žalobkyně právě i s přihlédnutím ke svému věku (téměř 23 let) a běžné opatrnosti vynakládané průměrným člověkem měla vědět (a jistě i věděla), jaké prohlášení činí a podepisuje. Nelze uvěřit tomu, že by si žalobkyně kupní smlouvu dosud nepřečetla (za dobu více než 22 let) a tedy nezjistila, že není kupující stranou, neboť kdyby si žalobkyně smlouvu přečetla, musela by dospět k jednoznačnému závěru o tom, že kupní stranou není. Obsah kupní smlouvy není vyhotoven nikterak nejasně, zavádějícím či matoucím způsobem, z podpisových řádků je patrno, že žalobkyně nevystupovala ani na straně kupujícího ani na straně prodávajícího. 28. [obec] sporných nemovitostí z výlučného majetku žalovaného (z majetku získaného darem od rodičů) nasvědčují rovněž časové souvislosti, když kupní smlouva byla uzavřena pouhých 9 dnů po uzavření manželství; jeví se zcela absurdním (až nereálným), že by novomanželé byli schopni v roce 1999 za 9 dnů po uzavření manželství obstarat si do SJM 600 000 Kč a za cca půlměsíc dalších 600 000 Kč, tj. za necelý měsíc částku 1 200 000 Kč, která byla užita pro koupi sporných nemovitostí. Ostatně žalobkyně ani netvrdila, že by v rozhodné době tuto částku s žalovaným do SJM získala, přičemž žádný příjem tohoto rozsahu nebyl v řízení ani prokázán – svědeckými výpověďmi byl naopak vyloučen.

29. Soud jakkoli nezpochybňuje tvrzení žalobkyně, že sporné nemovitosti obhospodařovala a zvelebovala společně s žalovaným, když představovaly útočiště její rodiny, nicméně tato skutečnost nemá vliv na vlastnictví sporných nemovitostí. Pokud pak žalobkyně poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 2. 2004 sp. zn. 22 Cdo 2345/2003, pak závěry tam uvedené nelze na projednávanou věc aplikovat, a to s ohledem na rozdílnost skutkových okolností obou věcí. V tehdy projednávané věci byly dotčené nemovité věci zakoupeny jedním z manželů z prostředků získaných v době manželství hypotéčním úvěrem, tedy z majetku spadajícího do SJM, kdežto v nyní projednávané věci byly sporné nemovitosti zakoupeny žalovaným z jeho výlučného majetku.

30. Sluší se dodat, že žalobkyně se podanou žalobou nedomáhala neplatnosti darovací smlouvy ze dne 30. 7. 2021 postupem podle § 747 o. z., nýbrž určení, že sporné nemovitosti jsou součástí SJM žalobkyně a žalovaného. Soud se proto nezabýval otázkou (ne) platnosti darovací smlouvy, když s ohledem na zjištění, že sporné nemovitosti nejsou součástí SJM žalobkyně a žalovaného, by bylo zkoumání darovací smlouvy nadbytečné, neúčelné, nehospodárné a zbytečně prodlužující sporné řízení. Jinými slovy řečeno, ani případná neplatnost darovací smlouvy by nemohla mít vliv na závěr o tom, že sporné nemovitosti nejsou součástí SJM žalobkyně a žalovaného. Stejně tak se soud pro ryzí nadbytečnost dále nezabýval otázkou případného promlčení námitky relativní neplatnosti prohlášení učiněného žalobkyní v kupní smlouvě.

31. Jelikož ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že sporné nemovitosti nejsou součástí SJM žalobkyně a žalovaného, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

32. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaní byli v řízení zcela úspěšní, soud jim proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to za právní zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění změn a doplňků (dále jen„ advokátní tarif“) za 5 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za písemné vyjádření k žalobě a písemné vyjádření ve věci ze dne 16. 8. 2022 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a za účast advokáta u jednání soudu přesahující 2 hodiny dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Vyjádření žalovaných k žalobě ze dne 6. 6. 2022 a ze dne 27. 6. 2022 soud posuzoval jako jeden úkon právní služby, neboť tvrzení obsažená ve vyjádření ze dne 27. 6. 2022 měla být uvedena již v prvotním vyjádření. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu 3 100 Kč. Za uvedené úkony tedy byla v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu přiznána odměna v celkové výši 24 800 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 5x režijní paušál v celkové výši 1 500 Kč. Žalovaným rovněž přísluší 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byla žalovaným na náhradě nákladů řízení přiznána částka 31 823 Kč.

33. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna uhradit náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

34. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady řízení k rukám advokáta, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení státu má oporu v ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náklady řízení státu spočívají ve znalečném, přičemž jejich výše bude vyčíslena spolu se stanovením lhůty k plnění v samostatném rozhodnutí.