12 C 93/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč- s úrokem kapitalizovaným za období od 1. 9. 2025 do 30. 11. 2025 částkou 1 324,99 Kč,- s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 12. 2025 do 30. 12. 2025,- s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 31. 12. 2025 do zaplacení,- s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 11. 12. 2025 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 17. 3. 2015 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „Rámcová smlouva“), na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, (dále jen „běžný účet“). Následně žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč, a jelikož splnil všechny smluvní předpoklady, byl dne 15. 2. 2021 s žalovaným uzavřen dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, kterým bylo poskytnutí kontokorentu schváleno, a žalovanému bylo umožněno jeho čerpání na běžném účtu. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně provedla v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však neplnil podmínky kontokorentu, proto mu byl kontokorent zablokován a žalovaný jej nemohl dál čerpat. Žalobkyně dne 1. 12. 2025 přistoupila k zesplatnění kontokorentu, o kterém informovala žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne 1. 12. 2025, kterým současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku 1 324,99 Kč (souhrn nesplacených smluvních úroků za dobu od 1. 9. 2025 do 30. 11. 2025), k čemuž mu žalobkyně poskytla dodatečnou lhůtu. Ani na tuto výzvu však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně dle interních pravidel požaduje až od 10. dne následujícího po zesplatnění v zákonné výši, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně a od 31. 12. 2025 ve výši 11,5 % žalobkyně požaduje v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 15. 4. 2026 žalobu doplnila o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Posouzení žalobkyně provedla na základě informací poskytnutých žalovaným, dále žalobkyně vznesla dotaz do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, interní posouzení případné exekuční minulosti žalovaného a informace uváděné žalovaným si ověřovala i na základě pohybů na jeho běžném účtu. Žalovaný uvedl, že dosahuje příjmu z podnikání ve výši 195 714 Kč a že již splácí 3 450 Kč. Při posuzování výdajů vycházela z částky 3 860 Kč, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy jako potřebnou částkou na výdaje žalovaného. Kontokorent je vnímán jako úvěr sloužící k překlenutí momentální nepříznivé situace klienta, nikoli o dlouhodobý splátkový produkt s významným a trvalým dopadem na rozpočet žadatele, důraz je kladen na rychlost sjednání a poskytnutí, nadto byl poskytnut pouze ve výši 30 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, s tím, že byl upozorněn, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval, proto soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Dne 17. 3. 2015 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Rámcová smlouva číslo , hodnota, o našich službách včetně platebních, na jejímž základě se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, a k němu platební kartu (Rámcová smlouva). Dne 15. 2. 2021 byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen Dodatek číslo , hodnota, k Rámcové smlouvě číslo , hodnota, , na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr s možností přečerpání (kontokorent) v částce 30 000 Kč tak, že žalovanému bylo umožněno přečerpat běžný účet. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu neurčitou, žalovaný se jej zavázal splácet průběžně, a to každým připsáním peněz na běžný účet. Současně bylo sjednáno, že kontokorent bude úročen úrokovou sazbou 18,90 % ročně, RPSN činilo 20,64 %. Úroky byly počítány denně z aktuálně vyčerpané části kontokorentu a součet těchto úroků byl za daný měsíc účtován k prvnímu dni následujícího měsíce. Současně bylo sjednáno, že při porušení podmínek je žalobkyně oprávněna zablokovat nevyčerpanou část kontokorentu a požadovat předčasné splacení kontokorentu, tzv. zesplatnění (Dodatek číslo , hodnota, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky, ceník).

7. Žalovaný čerpal dne 15. 9. 2026 částku 6 922 Kč (rozdíl odchozí platby 7 222 Kč a počátečního zůstatku 300 Kč), dne 16. 9. 2025 částku 5 600 Kč a částku 17 000 Kč a dne 20. 9. 2025 částku 478 Kč (zbytek limitu kontokorentu). Dne 1. 10. 2025 byl zaúčtován úrok z kontokorentu 377,40 Kč. Kontokorent byl v částce 30 000 Kč a úroku 377,40 Kč převeden dne 15. 10. 2025. Úroky z kontokorentu za období od 1. 10. 2025 do 31. 10. 2025 činily 481,56 Kč a za období od 1. 11. do 30. 11. 2025 činily 466,03 Kč. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 30 000 Kč a na úroku 1 324,99 Kč (přehled čerpání a splácení kontokorentu, výpis z běžného účtu).

8. Přípisem ze dne 1. 12. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasné úhradě kontokorentu ve výši 31 324,99 Kč ve lhůtě do 10. 12. 2025. Žalovaný byl upozorněn, že jeho účet je blokován a dluh tedy není možné uhradit přes jeho účet (předžalobní výzva ze dne 1. 12. 2025).

9. Žalovaný měl příjem z podnikání ve výši 195 714 Kč měsíčně. Splácel již jiný úvěr částkou 3 450 Kč měsíčně. Nebylo proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, neměl dluhy v rámci skupiny , Anonymizováno, . Výše výdajů dle expertní analýzy činila 3 860 Kč (potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím kontokorentu).

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni uzavření Dodatku číslo , hodnota, k Rámcové smlouvě, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu.

13. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

14. Podle § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru se odstavce 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

15. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., přičemž ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se jedná o úvěr spotřebitelský. Ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, s přihlédnutím k nízké částce kontokorentu a vysokým příjmům žalovaného přistoupila k uzavření Dodatku číslo , hodnota, k Rámcové smlouvě, na jehož základě byl žalovanému poskytnut kontokorent s limitem 30 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně a žalovaný se zavázal tento úvěr průběžně splácet, a to připsáním peněz na běžný účet, k němuž byl kontokorent sjednán. Žalovaný kontokorent v proměnlivých částkách čerpal, své závazky si však neplnil, načež žalobkyně přistoupila 1. 12. 2025 k zesplatnění kontokorentu a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky kontokorentu včetně dosud neuhrazeného úroku, nicméně žalovaný na tento dluh již ničeho neuhradil. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradila, nese žalovaný, která však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad něco zaplatil.

16. Jelikož úvěr dosud nebyl v plné výši uhrazen, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru, resp. vyčerpaného kontokorentu v žalobkyní požadované částce 30 000 Kč. Současně má žalobkyně nárok na úhradu úroků z úvěru, a to na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 18,9 % ročně za období od 1. 9. 2025 do 30. 11. 2025 (tedy do dne před zesplatněním) v částce 1 324,99 Kč, který žalovaný neuhradil, současně jí v souladu s § 2395 o. z. a smluvními ujednáními vznikl nárok na zaplacení úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 12. 2025 do 30. 12. 2025 a ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru jí vznikl nárok na zaplacení úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 31. 12. 2025 (91. den prodlení) do zaplacení.

17. Dále má žalobkyně dle § 1970 o. z. nárok na úroky z prodlení. K zesplatnění úvěru došlo k 1. 12. 2025, žalobkyně však poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení až do 10. 12. 2025. Následujícím dnem, tedy od 11. 12. 2025, se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně tak má nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ke dni prodlení, tedy v zákonné výši 11,5 % z dlužné částky 30 000 Kč, a to od 11. 12. 2025 do zaplacení. Jiné úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala, proto jí soudem nebyly přiznány.

18. S ohledem na výše uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., žalobě tedy zcela vyhověl, přičemž žalovanému uložil zaplatit dlužné částky s příslušenstvím ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, tedy dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku za žalobu 1 200 Kč tak, jak žalobkyně navrhovala.