16 C 145/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 34 550 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 050 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 597,11 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2020 a zákonným úrokem z částky 9 547,11 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 478,95 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 12 498,91 Kč, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhal-li se žalobkyně po žalovaném úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 597,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 600 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VII. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 010,40 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2020 a zákonným úrokem z částky 8 410,40 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

VIII. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 349,29 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IX. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 922,37 Kč, v této části se žaloba zamítá.

X. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 010,40 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

XI. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 346 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

XII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 domáhala na žalovaném úhrady nákladů řízení ve výši 3 560 Kč a zaplacení: a) částky 22 850 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 478,95 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 498,91 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 17 597,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 17 597,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení; b) částky 11 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 349,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 922,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 010,40 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 9 010,40 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO]: a) dne 23. 12. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 30. 12. 2016 nejpozději do 2. 2. 2018. Za celou dobu smluvního vztahu uhradil žalovaný 11 950 Kč. Od postoupení pohledávek neuhradil žalovaný ničeho, b) dne 26. 9. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 3. 10. 2016 nejpozději do 6. 11. 2017. Za celou dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil toliko 14 400 Kč. Od postoupení pohledávek nebylo uhrazeno ničeho.

3. Pohledávka za žalovaného byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021.

4. Na výzvu soudu žalobkyně dne 29. 7. 2021 (č.l. 42-45) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, a to na základě výplatních pásek a nájemní smlouvy. Tyto doklady však nemá k dispozici. Z karet zákazníka vyplynulo, že u smlouvy [číslo] byl žalovaný zaměstnán s měsíčním příjmem 13 000 Kč, nemá vyživovací povinnost, bydlí s rodiči. U smlouvy [číslo] pak žalovaný byl zaměstnán s měsíčním příjmem 14 500 Kč. Původní věřitel dospěl po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.

6. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.

7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba], [IČO]: a) dne 23. 12. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (č.l. 20-21), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 30. 12. 2016 nejpozději do 2. 2. 2018. b) dne 26. 9. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] (č.l. 16-17), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 3. 10. 2016 nejpozději do 6. 11. 2017. 9. [právnická osoba], [IČO], postoupila pohledávky za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek (č.l. 24-29 spisu) s účinností ke dni 15. 1. 2021 O tomto byl žalovaný dopisem ze dne 12. 2. 2021 (č.l. 29) uvědoměn.

10. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 14. 5. 2021 doporučeně (č.l. 31-33).

11. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě tvrzení žalovaného, k tomu však doložila pouze doklady předložené žalovaným. Nedoložila, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), či řádně zjišťoval další závazky žalovaného (například exekuční řízení či vymáhání, atp.).

12. Z předložených karet zákazníka byly pouze zjištěny příjmy žalovaného v době uzavření smluv, kdy dne 23. 12. 2016 byl jeho použitelný měsíční příjem 5 475 Kč, a dne 26. 9. 2016 pak činil použitelný měsíční příjem žalovaného 6 110 Kč. Z těchto příjmů pak měl žalovaný hradit 58 týdenních splátek po 450 Kč (tedy 1 800 Kč měsíčně); a 58 týdenních splátek po 600 Kč (tedy 2 400 Kč měsíčně).

13. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

14. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému: a) dne 23. 12. 2016 v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 30. 12. 2016 nejpozději do 2. 2. 2018. Za celou dobu smluvního vztahu uhradil žalovaný 11 950 Kč. Od postoupení pohledávek neuhradil žalovaný ničeho, b) dne 26. 9. 2016 v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 3. 10. 2016 nejpozději do 6. 11. 2017. Za celou dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil toliko 14 400 Kč. Od postoupení pohledávek nebylo uhrazeno ničeho.

15. Žalobkyně však ani v jednom případě neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021.

16. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž v případě a) dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru planému ke dni uzavření smlouvy a v případě b) ve spojení s § 3028 o.z. dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platnému a účinnému ke dni sjednání smlouvy. <i>17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>20. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>21. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>22. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

24. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru platného ke dni uzavření smlouvy, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. pokud tak činila, nemůže to nijak doložit.

26. Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ani dle § 85 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném v den uzavření smlouvy, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

27. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky v případě a) ve výši 20 000 Kč a v případě b) ve výši 15 000 Kč, na které žalovaný částečně hradil. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 OZ, a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, stran uhrazených částek. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částky uvedené ve výroku I. a IV. tohoto rozhodnutí, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

28. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších poplatků, neboť tyto nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.

29. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 OZ. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ byla žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění č.l. 31-32 byla žalovanému odeslána doporučeně dne 14. 5. 2021 (č.l. 33) nejpozději třetím dnem se výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl vyzván, aby dluh uhradil do 28. 5. 2021. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě dluh neuhradil, ocitl se v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. Žalovanému, byť ve sporu převážně úspěšnému, náklady řízení nevznikly, a proto soud postupoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.

31. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

32. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle ustanovení § 2 odstavec 2 zákona o soudních poplatcích Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 728 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 382 Kč.

33. Je, tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 346 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu [číslo] – [číslo], [variabilní symbol].