16 C 151/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 34 696 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 %, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení úroku 27,28 % ročně z pohledávky částka od datum di datum, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení úroku 12 % ročně z pohledávky částka od 2625. 6. 2025 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky částka, v této části se žaloba zamítá.

VI. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky částka, v této části se žaloba zamítá.

VII. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky částka, v této části se žaloba zamítá.

VIII. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky částka, v této části se žaloba zamítá.

IX. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne datum. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované úhradu shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení ve výši částka. K odůvodnění své žaloby uvedla, že je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru oprávněným na základě povolení České národní banky ze dne datum. Dne datum žalovaná s žalobkyní uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně žalované poskytla po zaslání verifikační platby peněžité prostředky ve výši částka tak, že částku částka převedla dne datum na účet žalované a částku částka si ponechala jako provizi. Žalobkyně s žalovanou se ve smlouvě dohodly, že poskytnuté peněžní prostředky s úroky v celkové částce částka uhradí žalovaná v pravidelných 40 měsíčních splátkách po částka splatných do každého 20. dne v měsíci. Splatnost první splátky byla stanovena na datum. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, jak je podrobně pospáno v žalobě a žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopna splácet.

2. Žalovaná nesplácela splátky řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně žalované odeslala upomínky pro smlouvu ze dne datum a datum a dále oznámení o zesplatnění ze dne datum, jehož součástí je předžalobní výzva k úhradě.

3. Žalovaná dle žalobkyně v době podání žaloby byla v prodlení s částkou ve výši částka sestávající z dlužných splátek ve výši částka a neuhrazené jistiny ve výši částka, kdy dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil částka, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši částka a dluhu na jistině (úmoru) ve výši částka. Dále žalobkyně ve své žalobě specifikovala nároky náklady na účelně vynaložené náklady ve výši částka (3 x částka), na smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši částka (3 x částka), dluh na smluvní pokutě 0,1 % denně ode dne zesplatnění ve výši částka.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za adresu pro doručování adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Protože adresa místa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označeným v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, doručoval soud žalované danou písemnost (tj. žalobu s výzvou k vyjádření) postupem podle § 50m odst. 1 o. s. ř. vyvěšením na úřední desku soudu dne datum. Tento postup není možné využít pro doručování první písemnosti v řízení [viz § 50m odst. 4 písm. a) o. s. ř.], v projednávané věci však byl první doručovanou písemností již elektronický platební rozkaz ze dne datum, č.j. EPR č. účtu-5, který si však žalovaná ani přes zanechané oznámení v místě evidovaného pobytu v úložní době nevyzvedla. Pro doručování dalších písemností proto lze citované ustanovení aplikovat.

6. Žaloba byla dále zaslána žalované na adresu adresa. Protože nebyla zastižena, byla jí zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedla na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla, a proto byla zásilka dne datum vhozena do domovní schránky. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.

7. Ke shora uvedenému lze dodat, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10).

8. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, žalovaná na tuto výzvu nereagovala a soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

9. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

10. Jak vyplývá z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 15-16 spisu), smlouvy o spotřebitelském úvěru (č.l. 17-20 spisu), úvěrových podmínek (č.l. 21-22 spisu), rozpisu splátek (č.l. 23 spisu), česného prohlášení o závazcích, příjmech a výdajích spotřebitele (č.l. 24 spisu), dokumentu nazvaného „posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ a prohlášení samostatného zprostředkovatele (č.l. 25 spisu), prohlášení rodiče, výplatních pásek a výpisu z b.ú. (č.l. 25-27 spisu) a výsledku prověřování (č.l. 27v-28 spisu), oznámení o schválení úvěru (č.l. 29 spisu), potvrzení o provedení verifikační platby (č.l. 30 spisu), potvrzení o provedení transakce částka a částka (č.l. 31-32 spisu), upomínek ze dne datum a datum (č.l. 33-36 spisu), bonity smlouvy s dokladem o zaplacení splátky ve výši částka (č.l. 37 spisu), oznámení o zesplatnění úvěru s podacím lístkem (č.l. 38-39 spisu), žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. hodnota dne datum úvěr ve výši částka, a to bezhotovostním převodem částky částka na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě a ověřený verifikační platbou a částka částka byla převedena jako provize zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku částka ve 40 měsíčních splátkách po částka vždy do každého 20. dne v měsíci na účet žalobkyně, kdy první splátka byla stanovena na datum a poslední splátka na den datum. RPSN činilo 39,2 %, zákonný úrok z prodlení p.a. činil ke dni uzavření smlouvy 15 %, roční zápůjční úroková sazba činila 27,28 % a denní sazba v Kč částka. Smlouvou byly sjednány podmínky splácení, které žalovaná neplnila, na což byla upozorněna upomínkami ze dne datum a datum a následně byl úvěr dopisem ze dne datum zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

11. Před uzavřením výše uvedené smlouvy o úvěru zjišťovala žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovanou a zaznamenaných na shora uvedených listinách, ze kterých vyplývá, že žalovaná vlastnila bankovní účet, ze kterého zaslala verifikační platbu a na který jí chodila mzda. V čestném prohlášení pak bylo zaznamenáno, že žalovaná prohlásila, že proti ní není zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, resp. příkaz, který by jí omezoval v nakládání s jejími movitými či nemovitými věcmi, není v úpadku, ani u ní nejsou dány podmínky pro zahájení insolvenčního řízení. K výdajům je pak zaznamenáno, že měsíční náklady na bydlení měly činit částka, byla svobodná. K příjmům bylo uvedeno, že její příjem činil částka. Bydlela u rodičů. Měla uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou, neměla problémy se sázením. Údaje byly zprostředkovatelem ověřovány u osoby blízké – matky, která prohlásila, že jí dcera přispívá na bydlení částka měsíčně. Z výplatních pásek pak bylo zjištěno, že žalované chodil na účet průměrný příjem uvedený shora. Žalovaná byla prověřována v databázi exekucí a byla zkoumána její platební a úvěrová historie.

12. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

22. Jelikož předmětem žaloby je smlouva o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve otázkou, zda byla tato smlouva mezi účastníky sjednána platně, v souladu se zákonem. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

23. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

24. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

25. Soud má v předmětné věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované.

26. Soud především podotýká, že věřitelka důsledně nezkoumala výdaje žalované, nebo tyto nedoložila, dále nedoložila, že by se blíže zajímala o další příjmy domácnosti žalované (tj. výše příjmů dalších členů domácnosti a způsob, jakým se podílí na výdajích domácnosti). Žalobkyně vycházela při zkoumání výdajů žalované toliko z výdaje na bydlení ve výši částka, kdy další výdaje nezkoumala. I při započítání životního minima se toto soudu jeví jako nedostatečné. Stejně tak nebyly zkoumány výdaje domácnosti, ve které žalovaná, jak uvedla, žila s rodiči. Nebyla věnována dostatečná pozornost předchozím smlouvám o spotřebitelském úvěru, závazky žalované nebyly zhodnoceny. Soud má tak za to, že ze strany věřitelky šlo spíše o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované a žalobkyně měla majetkovým a výdělkovým poměrům žalované věnovat mnohem více pozornosti a uvedené výdaje na bydlení a nezbytné výdaje se tak jeví podhodnocené. Soud má tedy za to, že věřitelka porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nemohla vyloučit pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

27. Z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z., a to v celém rozsahu, tedy včetně ujednání o smluvní pokutě.

28. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, kdy reálně žalobkyně žalované poskytla částku částka, když částku částka si ponechala jako provizi za zprostředkování úvěru.

29. Soud vycházel z důkazů doložených žalobkyní, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná zaplatila jednu splátku ve výši částka. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni doplatek jistiny úvěru v uvedené výši, zkrácené o platbu žalované, v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Ve sporu byla úspěšná žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.