16 C 191/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 186 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,5 %, v toto části se žaloba zamítá.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení úroku 27,28 % ročně z pohledávky částka od datum do datum, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení úroku 11,5 % ročně z pohledávky částka od datum do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení částky částka, částky částka, částky částka a částky částka, v této části se žaloba zamítá.

VI. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet č. č. účtu, VS: var. symbol.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne datum. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení ve výši částka. K odůvodnění své žaloby uvedla, že je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru oprávněným na základě povolení České národní banky ze dne datum. Dne datum žalovaný s žalobkyní uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně žalovanému poskytla po zaslání verifikační platby peněžité prostředky ve výši částka tak, že částku částka převedla na účet žalovaného a částku částka si ponechala jako provizi. Žalobkyně s žalovaným se ve smlouvě dohodli, že poskytnuté peněžní prostředky s úroky v celkové částce částka uhradí žalovaný v pravidelných 40 měsíčních splátkách po částka splatných do každého 20. dne v měsíci.

2. Žalovaný nesplácel splátky řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně žalovanému odeslala upomínky pro smlouvu ze dne datum a datum a dále oznámení o zesplatnění ze dne datum, jehož součástí je předžalobní výzva k úhradě.

3. Žalovaný dle žalobkyně v době podání žaloby byl v prodlení s částkou ve výši částka sestávající z dlužných splátek ve výši částka a neuhrazené jistiny ve výši částka; tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši částka a dluhu na jistině (úmoru) ve výši částka. Dále žalobkyně specifikovala nároky náklady na účelně vynaložené náklady ve výši částka (3 x částka), na smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši částka (3 x částka), dluh na smluvní pokutě 0,1 % denně ode dne zesplatnění ve výši částka.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. II. ÚS 1308/10).

5. Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.

6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalobkyně s navrženým postupem souhlasila již v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Z žádosti o úvěru/smlouvy o spotřebitelském úvěru (č.l. 15-18 spisu) dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru na částku částka, kdy částka částka měla být poskytnuta žadateli úvěru a částka částka byla provizí pro zprostředkovatele. Datum první splátky ve výši částka byl stanoven na datum, kdy splátky měly být hrazeny do každého 20. dne v měsíci. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částka ve 40 měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být uhrazena datum. RPSN činilo 39,2 %, zákonný úrok z prodlení byl 12 %, roční zápůjční úroková sazba činila 27,28 %, denní 22,43 %. Finanční prostředky měly být poskytnuty bezhotovostně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě po zaslání verifikační platby ve výši částka. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaný má měsíční příjem částka, výdaje na bydlení činí částka, je svobodný, bydlí u rodičů, nemá dalších úvěrů nebo vyživovacích povinností. Přílohou č. hodnota smlouvy byly Úvěrové podmínky (č.l. 19-20 spisu). Ve smlouvě a podmínkách byla mj. uvedena práva a povinnosti obou stran a sankční ujednání.

9. Z přílohy č. hodnota smlouvy - Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 13-14 spisu) mj. vyplývá, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit částka, celková částka k úhradě měla činit částka a měla být uhrazena v pravidelných 40 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce. Pevná roční úroková sazby činila 27,28 %, RPSN 39,2 %. Provize zprostředkovatele činila částka.

10. Z předpisu splátek bylo zjištěno, že celková částka k úhradě měla činit částka a měla být uhrazena ve 40 měsíčních splátkách po částka nejpozději datum (č.l. 21 spisu).

11. Z listiny označené jako čestné prohlášení (č.l. 22 spisu) bylo zjištěno, že žalovaný ke svým závazkům mj. prohlásil, že proti němu není zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, nebyl vydán žádný exekuční příkaz, není v úpadku a nejsou u něj podmínky pro zahájení insolvenčního řízení ani není v úpadku. K výdajům bylo uvedeno, že výdaje na bydlení činí částka, je svobodný, žije sám, měsíční příjem činí částka.

12. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ jejích příloh (č.l. 23-27 spisu) bylo zjištěno, že žalovanému mělo po započtení výdajů zbýt částka. Žalovaný měl žít u rodičů, měl mít závazek vůči právnická osoba. ve výši částka, kdy mu zbývalo doplatit částka ve splátkách po částka. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá vlastnictví nemovitosti rodiči žalovaného, kdy na bydlení rodičům měl žalovaný přispívat částka. Z výplatních pásek žalovaného za období 1-3/2025 vyplynul příjem žalovaného průměrně cca částka. Z výpisů z b.ú. žalovaného pak vyplynuly dva příjmy částka a částka. Příjmy žalovaného ve výpise za období od datum do datum činily částka a výdaje částka, záporný zůstatek činil částka. Žalovaný měl povolen debet. Žalovaný neměl záznam v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku.

13. Z výpisu REPI (č.l. 26v-27) bylo zjištěno, že žalovaný zde mám záznam spočívající v částce částka po splatnosti. Byly u něj evidovány 3 spotřebitelském úvěry a 1 revolvingový úvěr.

14. Z e-mailu na č.l. 28 spisu bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno schválení úvěru a byl vyzván k zadání verifikační platby.

15. Z potvrzení o provedení transakce na č.l. 29 bylo zjištěno, že žalovaný odeslal ze svého účtu verifikační platbu ve výši částka.

16. Z potvrzení o provedení transakce na č.l. 30 bylo zjištěno, že žalovanému bylo na jím uvedený účet zasláno částka.

17. Z potvrzení o provedení transakce na č.l. 31 bylo zjištěno že částka částka byla zaslána na účet ve vlastnictví právnická osoba 18. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky ve výši částka, smluvní pokuty částka a upomínací náklady částka. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o úhradu dlužné částky částka, smluvní pokuty částka a upomínací náklady částka. Upomínky byly zaslány doporučeně (č.l. 32-36 spisu).

19. Z listiny označené jako „bonita smlouvy“ bylo zjištěno, že žalovaný byl v prodlení s úhradou tří splátek (č.l. 37 spisu).

20. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění a vyzván k úhradě částky částka, smluvní pokuty částka a upomínacích nákladů částka. Dopis byl zaslán doporučeně (viz č.l. 38 spisu). Pokud žalobkyně ve svém návrhu navrhovala výslech zaměstnance žalobkyně jméno FO, soud tento neprováděl, neboť odeslání upomínky žalovanému nikdo nerozporoval.

21. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

22. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

29. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

30. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

31. Jelikož předmětem žaloby je smlouva o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve otázkou, zda byla tato smlouva mezi účastníky sjednána platně, v souladu se zákonem. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

32. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

33. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

34. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

35. Soud má v předmětné věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

36. Soud především podotýká, že věřitelka důsledně nezkoumala výdaje žalovaného, nebo tyto nedoložila, dále nedoložila, že by se blíže zajímala o další příjmy domácnosti žalované (tj. výše příjmů dalších členů domácnosti a způsob, jakým se podílí na výdajích domácnosti). Žalobkyně vycházela při zkoumání výdajů žalovaného toliko z výdaje na bydlení ve výši částka, kdy další výdaje nezkoumala. I při započítání životního minima se toto soudu jeví jako nedostatečné. Stejně tak nebyly zkoumány výdaje domácnosti, ve které žalovaný, jak uvedl, žil s rodiči. Nebyla věnována dostatečná pozornost závazkům žalovaného z předchozích smluv o spotřebitelských úvěrech, závazky nebyly zhodnoceny.

37. Soud má tak za to, že ze strany věřitelky šlo spíše o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného a žalobkyně měla majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného věnovat mnohem více pozornosti. Soud má tedy za to, že věřitelka porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nemohla vyloučit pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

38. Z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z., a to v celém rozsahu, tedy včetně ujednání o smluvní pokutě.

39. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, kdy reálně žalobkyně žalované poskytla částku částka, když částku částka si ponechala jako provizi za zprostředkování úvěru. Soud vycházel z důkazů doložených žalobkyní, které žalovaný nijak nezpochybnil, že na poskytnutý úvěr nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni doplatek jistiny úvěru v uvedené výši, a to v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

40. Ve sporu byl úspěšný žalovaný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

41. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků částka (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno částka.

42. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši částka. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.